Martin je možná přehlédnutelný, ale o to platnější bek

Je hodně těžké přehlédnout Brenta Burnse, ať už na ledě, nebo mimo něj. Jeho účes, vousy, chybějící zuby, barevná tetování, kostkované obleky... Zkrátka chlap, kterého si zapamatujete. Možná má charizmatu za dva, což vlastně může platit – vzhledem k tomu, jak jeho partnera z obrany mnozí podceňují.

Paula Martina byste oproti Burnsovi klidně v davu přehlédli. Není výrazný vzhledem, nekandiduje na žádnou z velkých trofejí (Burns je mezi finalisty boje o Norris Trophy); celkově se s ním pojí úplně jiná slova. Je spolehlivý, stabilní, komunikativní.

Je klidný.

A je také možná tím nejpřehlíženějším z důvodů, proč San Jose Sharks došli až do finále Stanley Cupu, které začne v Pittsburghu v noci na úterý. Právě za Penguins přitom Martin odehrál předchozích pět sezon.

"Je to šichta," řekl Burns v průběhu finále Západní konference o cestě skrz play off. "Lidé si podle mě neuvědomují, jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem. A jak důležité je využít takovou šanci, když už se nám naskytla."

Někdy stačí jeden, dva či tři nováčci, neboť jádro bylo u Sharks hodně podobné už dříve. Možná se právě tohle stalo v aktuální sezoně, kdy tým zlepšili Joonas Donskoi, Joel Ward, Martin Jones... A také Paul Martin.

Martin se v každé sezoně svojí kariéry dostal do play off, což začalo již v ročníku 2003-2004 v New Jersey Devils; pravidelně pak na to navazoval i s Penguins. Na druhou stranu si ovšem zahrál jen jedno finále konference – a o Stanley Cup nebojoval nikdy. Až do letoška, jakkoli už stihl 103 duelů play off.

Jako nováček začínal u Devils na podzim roku 2003, tedy bezprostředně po jejich triumfu ve Stanley Cupu. S Penguins podepsal kontrakt v roce 2010, neboli rok po vítězství.

Už proto ví, jak těžké je dojít až na vrchol.

Ale zároveň tušil, že právě u Sharks by mohl mít naději. I to patřilo k důvodům, proč zde 1. července podepsal čtyřletý kontakt. Generální manažer Doug Wilson tehdy mluvil o jeho kladech: o výdrži na ledě, o zkušenostech ze silných týmů, o schopnosti hrát proti těm nejlepším. To vše splnil – a navíc dokázal, že si umí vyhovět s Burnsem.

"Je to neuvěřitelný parťák," řekl Burns. "Rád s ním trávím čas i mimo led. Perfektní chlap, slova to těžko mohou plně vyjádřit. Nevím, jestli to dělají jeho zkušenosti, ale je ohromně klidný. Navíc dobře čte hru; vznikla mezi námi ideální chemie. Já čtu jeho pohyby, on zase moje. A funguje to."

Tihle dva našli cestu k stabilitě. Martin s Burnsem spolu komunikují, baví se o zápasech, o střídáních, o jednotlivých situacích. Pro Sharks se stali správnými hráči pro správné partnerství ve správný čas. A to týmu pomohlo až do finále.

"Podle mého se vhodně doplňujeme," řekl Martin. "On je velká osobnost, rádi si užívá pozornosti. Ale zároveň miluje hokej, miluje zápasy. Já jsem rezervovanější a tišší, takže to jde dobře dohromady. Na ledě hrajeme dle mého soudu jako pár. Dokážu vytušit, co udělá, nechám ho to udělat a pak jsem připravený, pokud potřebuje pomoc. Makáme na tom a souhra je čím dál lepší. Snad to tak půjde i dál."

Burns je podle Martina ohromně hrdý hokejista, kterému záleží na zápase tak moc, že případné chyby o to hůř snáší. Martin se mu snaží pomáhat i v tom, aby jej podobné momenty tolik nesrážely. Jak Martin popisuje: "Někdy toho na svých bedrech nosí až příliš mnoho. Nechci dopouštět, aby měl možnost chybovat."

Burns je v tomto směru už klidnější. A může si to dovolit i proto, že Martin leckdy umí případnou chybu odvrátit.

"V tomhle si rozumí. Paul svými schopnostmi bránit nebo zachytit puk umožňuje Burnsovi okamžitý návrat do hry; ten to zase zvládne díky tomu, jak je rychlý a silný," popisuje souhru dvou rozdílných zadáků Gary Agnew, jenž byl loni asistentem kouče u Penguins. "Každý podobně kvalitní ofenzivní obránce, ať už třeba Kris Letang nebo P. K. Subban, k sobě potřebuje takového parťáka. V tomhle směru je dle mého názoru Paul jedním z nejlepších."

Přesun do Kalifornie mu očividně svědčí. Zkušený obránce výborně zapadl do nového týmu, i když jeho odchodu jeho starý tým želel. Penguins díky skvělé druhé polovině sezony došli až do finále, pro Martina nyní o to pikantnějšího.

Rozhodně však nebude mít nic proti tomu, když bude moci dál zůstat v klidu, třeba i přehlížený. Nevadí mu to při množství hvězd a talentů, které Sharks mají k dispozici. Nevadí mu to při srovnání s kumpánem Burnsem. Ví, že zdaleka není tím nejvíce sexy jménem na soupisce Sharks.

Burns je často ústřední postavou článků v novinách – ať už pro své výkony, či pro svou povahu. A do jednoho dostal i Martina. "Cítím se díky němu mladší," zněl titulek, přestože je Burnsovi 31 let a Martin je ještě o čtyři roky starší. Martin umí spoustu věcí a svého partnera jistě podpoří i v souboji s týmem, jehož barvy Martin tak dlouho hájil.

"Paulova povaha? Zhruba takováto: Skočím na led, udělám svoji práce, pak se vypařím zadními dveřmi a půjdu na ryby," líčí Agnew. "Tohle je prostě jeho styl. Určitě patří mezi nejméně oceňované hokejisty v NHL. Nikdo mu nevěnuje tolik pozornosti, protože nevyvádí žádné zvláštní věci. Zato je spolehlivý jako málokdo."

Ve spoustě ohledů je úplně jiný než Burns. Ale hlavně je přesně takový, jakého jej Sharks nejvíc potřebují.