Skip to main content

Uvedení legend do Síně slávy provázely emoce

Eric Lindros a Rogie Vachon si připravili dojemné proslovy

Napsal Dan Rosen / korespondent NHL.com

Rogie Vachon odstartoval svou řeč při uvedení do Síně slávy v Torontu vzpomínkou na dobu, kdy jako čtrnáctiletý kluk chytal pod širým nebem v quebeckém Palmarolle za místní seniorský tým.

"Nemohli najít nikoho dostatečně šíleného, komu by se chtělo hrát venku při minus deseti stupních," řekl Vachon. "Jednoho dne přišel kouč Larouche k nám na farmu a snažil se přesvědčit mé rodiče, aby mi dovolili nastoupit, což udělali. Takže díky mami, tati a trenére Larouchi. Nebýt toho, tak tu nestojím."

Vachon byl uveden do Síně slávy společně s Ericem Lindrosem, Sergeiem Makarovem a Patem Quinnem. Během šestnáctileté kariéry vyhrál 355 zápasů za Montreal Canadiens, Los Angeles Kings, Detroit Red Wings a Boston Bruins. Třikrát získal Stanley Cup s Canadiens a při Canada Cupu 1976 byl nejlepším gólmanem i nejužitečnějším hráčem turnaje.

Později pracoval pro Kings v mnoha rolích: trenér gólmanů, generální manažer, zastupující kouč, asistent prezidenta klubu i ambasador.

"Díky moc, Kings," prohlásil Vachon.

Během celého tohoto období stála po Vachonově boku jediná žena. Ale už nestojí.

Vachonova manželka Nicole byla jeho partnerkou 44 let. Zemřela však letos v únoru na rakovinu mozku. Nový člen Síně slávy nemohl dokončit svou řeč bez toho, aby jí vzdal čest a poslal vzkaz.

"Bude to těžké," řekl a snažil se zadržovat slzy. "Nemůžu končit bez toho, abych neocenil výjimečnou ženu, kterou velice postrádám. Ztratil jsem Nicole a moc bych si přál, aby tu byla. Někdy to není fér. Měla tu být se mnou. Strávili jsme s tou zázračnou ženou 45 let. Je to moc těžké. Přál bych si, abys tu byla. Miluju tě. Uvidíme se na druhé straně."

Lindros a jeho láska k hokeji

Lindros ve své řeči zmínil, jakým privilegiem pro něj bylo hrát v NHL a za Kanadu na mezinárodní úrovni. Děkoval spoluhráčům a fanouškům, ale jeho projev byl spíš vyjádřením jeho lásky k hokeji.

"Je senzační, o čem všem hokej dokáže být," řekl Lindros.

Prozradil, jak miloval a stále miluje zapadlá kluziště, tréninky navíc a s nimi spojený pocit zlepšení. Stále dvakrát týdně hraje, každé úterý a čtvrtek. Láska k hokeji a přátelství jsou prý pořád stále stejně silné.

"Žádný jiný sport nedává přátele tak dohromady jako hokej," myslí si Lindros.

Následovaly příběhy, jako když poprvé potkal na kluzišti v Torontu člena Síně slávy Borjeho Salminga. Nebo když se rozhodl bránit spoluhráče z útoku Mikaela Renberga a porval se s obávaným Marty McSorleym.

Na závěr pozval Lindros na pódium svého bratra Bretta, který odehrál dvě sezony za New York Islanders. A chytil ho kolem ramen.

"Brett hrál za Islanders a vždycky jsme oba snili o tom, že si jednou zahrajeme spolu, ale nepodařilo se," řekl Eric. "Tuto životní kapitolu bych chtěl tedy uzavřít po tvém boku. Jsem nesmírně poctěn. S nesmírnou úctou vám děkuji."

Makarov cítil vděčnost

Makarov vyjádřil vděk svým starším bratrům Jurijovi a Nikolajovi, kteří v něm probudili lásku k hokeji, když s nimi jako čtyřletý začal hrát v rodném Čeljabinsku.

Nikolaj byl podle něj jeho prvním trenérem.

"Naučil mě moc věcí o tomto krásném sportu," pronesl Makarov. "Tvrdě makal na tom, aby mi předal všechno, co znal."

Ve dvaceti letech byl Makarov v šoku, když se ocitl v CSKA Moskva ve stejném dresu jako Valeri Kharlamov, Vladimir Petrov, Boris Mikhailov, Vladislav Tretiak, Slava Fetisov, Vladimir Krutov a Alexei Kasatonov. Brzy je doplnil Igor Larionov, který s Krutovem a Makarovem vytvořili údernou formaci 'KLM'.

"Kdyby mi někdo řekl, že budu součástí takového útoku, nikdy bych tomu nevěřil," tvrdil Makarov.

Dále mluvil i o tom, jak těžký pro něj byl příchod do NHL, když se vydal hrát jako jednatřicetiletý v roce 1989 do Calgary Flames.

A hned vyhrál Calder Trophy.

"Bylo by to nemožné bez pomoci generálního manažera Calgary Flames Cliffa Fletchera, který dělal všechno, aby to ulehčil mé rodině a já se mohl soustředit jen na hokej," řekl Makarov. "Pořád jsem Cliffovi vděčný."

Ruský velikán na závěr žertoval, že pokud by měl poděkovat všem, kteří mu pomohli, trvalo by to do úterního rána.

"Takže to zjednoduším. Děkuju všem."

Pocta tátovi

Kalli Quinnová, dcera Pata Quinna, měla projev jménem svého zesnulého otce, který byl oceněn v kategorii budovatelů. Těžce se snažila potlačit slzy, stejně jako její matka Sandra, vdova po legendárním trenérovi, která seděla v první řadě.

"Ty z vás, kteří znali mého otce, možná překvapí, že by tímto oceněním byl ohromený a došla by mu slova," řekla Kalli.

Ocenila bývalého generálního manažera Philadelphia Flyers Keitha Allena i útočníka ze Síně slávy Bobbyho Clarkea, kteří dali v roce 1977 možnost Quinnovi pracovat po boku věhlasného Freda Shera jako asistent.

"To byl odrazový můstek pro jeho kariéru," připomněla Quinnova dcera.

Mluvila také o Vancouver Canucks, kde byl její otec koučem a generálním manažerem, i cestě za zlatou medailí na olympiádě Salt Lake City 2002, kde vedl z lavičky tým Kanady.

"Nikdy ho nenapadlo, že by něco takového bylo možné," řekla.

Kalli mluvila o svém otci jako o průkopníkovi, jenž začal budovat hokejové školy v Atlantě, když tam v sedmdesátých letech minulého století hrával. Později začal zavádět v NHL tréninkové programy, snažil se udržovat vztahy na mezinárodní úrovni, vylepšovat skauting, ale i oceňovat bývalé hráče.

Hovořila také o lásce svého otce k fanouškům. A žertovala, že její táta musel pokaždé v Torontu jezdit autem na tréninky Maple Leafs, i když bydlel jen šest bloků od haly. Pokud by vyrazil pěšky, zaručeně by to nestihl.

"Přál si, aby všichni měli rádi hokej tak, jako ho miloval on," řekla Quinnova dcera. "Miloval život a hokej stejně jako svou rodinu. Ještě jednou děkuji, že se mu dostalo této pocty. Jsem si jistá, že se na nás dívá v jedné ruce s doutníkem, ve druhé se skleničkou a také s tou nádhernou jiskrou v oku."

Ctete více