Vynikající forvard Lindsay byl členem slavného útoku zvaného Production Line (Výrobní linka), v němž se s ním sešli zkušený centr Sid Abel a hlavně ikona Gordie Howe. Společně ve 40. a 50. letech vládli NHL, Lindsay si za kariéru připsal v 1068 zápasech 851 bodů - a také 1808 trestných minut.
Díky němu se v Detroitu čtyřikrát slavil Stanley Cup (1950, 1952, 1954, 1955) a v prvním zmíněném případě k tomu rtuťovitý rodák z kanadského Ontaria přispěl jakožto držitel Art Ross Trophy.
Byť se mu kvůli drobnější figuře původně nedávaly velké šance na úspěch v NHL, fanoušci Red Wings si ho zamilovali. Dával góly, připravoval je Howeovi a spol. a když bylo třeba, nebál se ani šarvátky. V sezoně 1957-58 sice odešel k Chicago Blackhawks, ale ze sportovní penze se ještě po čtyřleté pauze vrátil a ročníkem 1964-65 v barvách svých osudových Red Wings kariéru definitivně uzavřel.
"Jeho comeback byl jednou z nejúžasnějších věcí v dějinách amerického sportu," ocenil tehdejší prezident NHL Clarence Campbell.
Již v roce 1966 byl uveden do Síně slávy NHL a pak soutěž zásadně ovlivnil tím, že spoluzaložil její odbory. O jeho výjimečnosti svědčí fakt, že od roku 2010 nese trofej pro nejlepšího hráče soutěže dle hlasování samotných hokejistů jméno Ted Lindsay Award.
Nesmazatelně se zapsal do dějin také tím, že se po prvním titulu Detroitu vydal se Stanley Cupem na oslavné kolečko po ledě - což je dnes u šampionů naprostá samozřejmost.
"Chtěl jsem tím projevit uznání lidem, díky nimž mi chodil plat. Tedy našim fanouškům v hledišti," vzpomínal na to v roce 2010. "Nikdy by mě nenapadlo, že z toho vznikne tradice."
I díky tomu jeho jméno nebude zapomenuto.
