Kdo tvoří nejlepší obranný pár v NHL?

Každou sobotu vám NHL.com/cs přináší pohled na hokej prostřednictvím čísel: důkladných analýz, které dovedou vystihnout dění na ledě i jinak než běžným okem fanouška či trenéra. Zkoumáme trendy a statistická témata od střel na branku přes čas na ledě až po pokročilé statistiky a snažíme se tak obohatit vaše zkušenosti a zážitky s NHL z jiného úhlu.
Tentokrát se podrobněji podíváme na obránce. Kteří z nich mají největší vliv na to, co se děje na ledě? Které páry jsou nejspolehlivější a kdo dává trenérům největší jistotu, že na ledě odvede poctivou práci?

Obránci jsou jako ponožky: lépe je jim v páru. Najít k sobě ty správné je ale někdy celkem obtížné.
Kterým trenérům se to podařilo? Které dvojice posílají do hry, když nutně potřebují udržet jednogólový náskok? Na koho ukáží ve chvíli, kdy hledají osobní obranu na hvězdy typu Sidneyho Crosbyho či Connora McDavida?
To vše jsou otázky, ke kterým vede poměrně komplikovaná odpověď.
Dívat se na efektivitu beků lze mnoha způsoby. Pro tento výzkum bylo nutné určit základní mantinely.
Počítal jsem výhradně s dobou, kdy se hraje v rovnovážném počtu hráčů na ledě. Tedy žádné přesilovky či oslabení. V přesilovkách totiž spolu téměř nikdy nehrají stejné páry jako při hře pět na pět. Naprosto běžné je, že přesilovku hrají čtyři útočníci a jediný obránce.
[Volte kapitány pro 2018 NHL All-Star Game]
Na oslabení se stejné páry sice objevují spolu často, ale statistické ukazatele jsou velmi odlišné od hry pět na pět. Hra v oslabení si určitě zaslouží samostatné šetření.
Primárně mě zajímaly páry, které spolu strávily na ledě alespoň 300 společných minut v rovnovážném počtu hráčů. V tomto ohledu hodně pomohl server corsica.hockey.
Vzhledem k tomu, že při hře pět na pět se hraje okolo 80 procent zápasu, jedná se o vzorek, který odpovídá zhruba 15 zápasům. To už dává jistotu, že páry jsou sehrané a jejich společné statistiky skutečně odpovídají jejich schopnostech.
Hledal jsem páry, které výrazně ovlivňují střeleckou aktivitu během utkání. Proto jsem se zaměřil na následující ukazatele:
Střelecké pokusy (SAT/relSAT) - počet všech střel, včetně těch zblokovaných a střel mimo, které oba týmy vypálí při pobytu sledovaných párů na ledě. Tahle hodnota hodně napoví o tom, které páry nejvíc pomáhají ovládat střeleckou nadvládu.
Zónové starty - některé páry dostávají těžší porci práce, protože častěji chodí na vhazování do obranné třetiny. Jsou tedy více v nevýhodě. Pokud přesto takové páry vykazují dobrou hodnotu SAT, je jejich přínos pro tým obrovský.
Plus/mínus - v moderním výzkumu tuhle statistiku pomalu vytlačují jiné způsoby měření, vysoké číslo +/- ale v zásadě pořád znamená úsměv na tváři trenéra.
Tresty - disciplína je další důležitou součástí práce každého beka. Ukážeme si nejlepší hráče, kteří se nejenom nenechávají příliš vylučovat, ale sami na sebe navážou spoustu faulu soupeřů.
Obránci a hodnoty SAT/relSAT

Seth Jones a Zach Werenski z Columbus Blue Jackets jsou v tuto chvíli nejlepším párem, co se týká kontroly střelby. Pokud jsou na ledě, střely létají z 57 procent na branky soupeřů, tudíž pravděpodobnost, že Columbus vstřelí gól, stoupá.
Je to opravdu pozoruhodné, neboť tento dominantní pár je sotva na prahu hokejové dospělosti. Jonesovi je teprve 23 let, Werenski je dokonce o tři roky mladší. Přesto jejich spojení skvěle funguje a výrazně přispívá k tomu, že Columbus je čtvrtým nejlepším týmem ligy v hodnocení SAT (52,7 procenta).
Mladý pár je těsně následovaný Markem Giordanem a Dougiem Hamiltonem z Calgary Flames. Obě vedoucí dvojice mají značný náskok před dalšími.
Ve výčtu možná překvapí John Klingberg z Dallas Stars na pátém místě ve spojení s Esou Lindellem. Klingberg je od začátku kariéry kritizovaný za slabou defenzivu, ale velmi nesprávně. Jeho osobní SAT během čtyř let třikrát překročilo hodnotu 50 procent a jeho letošní bilance 52,6 procenta je druhá nejlepší v kariéře.

SAT je velmi zajímavý ukazatel. Jak si ale jednotlivé páry vedou oproti ostatním hráčům ve stejném týmu? Byla řeč o tom, že Jones a Werenski hrají v celku, který velmi dobře kontroluje poměr střel v zápase. O kolik jsou ale lepší oproti ostatním? To nám ukáže tzv. relativní SAT. V této statistice lze vidět, o kolik procent některé páry přehrávají vlastní spoluhráče.
Jones a Werenski vykazují nadprůměrné výsledky i ve vlastním týmu. Pokud jsou na ledě, průměr mužstva převyšují o 6,65 procenta.
Nejvyšší hodnotu ale vykazují Ryan Suter a Jared Spurgeon z Minnesota Wild. Jejich tým má statistiku SAT mizernou - 46,58 procenta, což stačí jen na třetí místo od konce. Dva nejzkušenější beci jsou naopak hodně spolehliví. Není divu, že Suter je nejvytěžovanějším zadákem celé NHL (27:04 na zápas) a Spurgeon je devátý (25:39).
Obránci a zónové starty
Přidejme si nyní další filtr. Vybereme pouze nadprůměrné páry, které mají hodnocení SAT nad 50 procenty - a jejich kvalita se nám zobrazí v úplně jiném světle.
Zónové starty je termín, který poukazuje na to, na jakém místě hráč zahajuje střídání. Tedy zda chodí na vhazování v obranném, středním či útočném pásmu. Zahajovat v obranném pásmu je pochopitelně náročnější, protože je pravděpodobnější, že se dostanete pod tlak.
Výše uvedení hráči mají nejvyšší poměr startů v obranném pásmu vůči startům v útočném pásmu. Starty ve středním pásmu se nepočítají. Toto pásmo je neutrální, tedy bez těžko určitelného nebezpečí pro jednu či druhou branku.
Lze vidět, že trenér Toronto Maple Leafs Mike Babcock využívá v obrovské míře Rona Hainseyho a Morgana Reillyho na vhazování v obranném pásmu. Přesto má tahle dvojice nadprůměrné hodnocení SAT 52,1 procenta, které je řadí na deváté místo celé NHL.
Druzí jsou Mattiam Ekholm a Roman Josi z Nashville Predators a třetí Drew Doughty a Derek Forbort z Los Angeles Kings, kteří se objevili na čelních místech i v předchozích tabulkách. Filtr zónových startů jejich práci výrazně ztěžuje, přesto si drží famózní hodnocení SAT i relativní SAT.

Obránci a plus/minus
V tradičním hodnocení podle plus/mínus také exceluje dvojice Doughty, Forbort z Los Angeles. Doughty má bilanci +15, Forbort +8. Za nimi se nacházejí Brandon Montour a Francois Beauchemin z týmu Anaheim Ducks (+10/+8).
Ještě jednou připomínám, že k zařazení do výběru je potřeba strávit nejméně 300 společných minut při rovnovážném počtu hráčů na ledě. Sítem proto těsně neprošli Anton Stralman a Mikhail Sergachev z Tampa Bay Lightning, kteří spolu odehráli jen 254 minut. Pokud by podmínky byly o něco méně přísné, měli by suverénně nejvyšší hodnocení (+20/+9).
Obránci a fauly
Je fascinující sledovat, jak někteří těžce zaměstnaní obránci nepodléhají tlaku okolností a plní si svoje povinnosti bez nedovolené výpomoci. Ti nejlepší z nich nepanikaří a už vůbec se nenechávají zbytečně vylučovat.
Proto je potřeba zdůraznit, které páry mají nejvyšší poměr vlastních faulů a momentů, kdy se na nich naopak vyfauloval soupeř.
Pouze sedm párů má v tomto směru plusovou bilanci. Jonas Brodin s Mattem Dumbou z Minnesoty se sice dopustili při rovnovážném počtu hráčů 15 faulů, ale sami byli faulováni jednatřicetkrát. Výsledné skóre tedy mají +16.
Impozantní jsou Brett Pesce a Jacob Slavin z týmu Carolina Hurricanes, kteří dohromady faulovali jen devětkrát, zatímco soupeř se na nich vyfauloval dvaadvacetkrát. Tenhle mladý pár se přitom objevil vysoko v hodnocení SAT a má velmi náročnou úlohu, co se týká zónových startů.
Který z párů je tedy celkově nejlepší?
K mému osobnímu závěru poslouží ještě jedna dodatečná statistika. Dvojice Jones, Werenski se totiž vymyká průměru i v produktivitě. Jsou jedinými beky, kteří hrají spolu a jsou v bodování při rovnovážném počtu hráčů na ledě v nejlepší desítce. Werenski je šestý s 16 body, Jones osmý s 15 zápisy.
Columbus má navíc zatím tragickou přesilovku - jakmile se zlepší, hvězdný status obou mladých hvězd exponenciálně vzroste. Oba by se tak reálně mohli ocitnout i v nominaci na Norris Trophy.