A jak za rok? Eliáš, nebo švédská režie

Ročník 2020 a jeho dozrálé legendy už známe. Patří do něj slovenský útočník Marián Hossa, kanadský střelec Jarome Iginla, někdejší skvělí obránci Kevin Lowe a Doug Wilson, Kim St-Pierreová a jako budovatel generální manažer Ken Holland.

Kdo ale bude přijat do Hokejové síně slávy příští rok?

Jmenování osobností, které budou mít své místo ve vybrané společnosti a svůj panel slávy v nejslavnější hokejové síni v Torontu, vždycky provází spekulace o tom, koho výbor zvolí pro příští rok.

Více k tématu: [Hossa: Být vedle Mikity a Šťastného? Neskutečné]

I my jsme vytvořili krátký seznam favoritů, z nichž by někteří mohli vstoupit mezi 'nesmrtelné'. Za rok by se mohl odehrávat ve švédské režii... Anebo by ji mohl narušit třeba český útočník Patrik Eliáš.

Henrik Sedin

Pokud švédský centr vstoupí do Síně slávy, tak pravděpodobně se svým dvojčetem Danielem. Počítat se však budou klasicky jako dva hráči, i když jsou jedné krve, narodili se jen pár minut po sobě a celou kariéru strávili společně včetně 17 sezon ve Vancouver Canucks.

Stanley Cup nikdy nezískali, ale v roce 2011 se dostali až do sedmého finále proti Boston Bruins a dlouhá léta byli tahouny Canucks, kteří s nimi v sestavě patřili k hegemonům Západní konference.

Henrik získal v roce 2010 Art Ross Trophy i Hart Trophy a byl mozkem Vancouveru. Ve 1330 utkáních NHL dal 240 gólů a nasbíral 1070 bodů.

Daniel Sedin

Křídelník Daniel má téměř podobná čísla jako jeho sourozenec: ve 1306 zápasech si připsal 1041 bodů. Zatímco byl ale Henrik lepší špílmachr i nahrávač, Daniel byl lepší v koncovce - za Vancouver nastřílel 393 branek.

I on dosáhl na velké individuální ceny: sezonu po Henrikovi, v roce 2011 bral Ted Lindsay Award i Art Ross Trophy.

Oba bratři slavili bok po boku i reprezentační úspěchy: v Turíně 2006 se stali olympijskými šampiony a v roce 2013 společně získali pro Švédsko titul mistrů světa IIHF.

Daniel Alfredsson

Ani Alfredsson nikdy nezískal Stanley Cup (v roce 2007 hrál finále), ale v NHL odehrál 18 let a 1246 zápasů se skvělými čísly 444 gólů a především 1153 bodů a měl velké úspěchy se Švédskem na mezinárodním poli. Téměř celou kariéru vyjma posledního roku u Detroit Red Wings strávil v Ottawa Senators.

Alfredsson, jenž byl 13 sezon kapitánem Senators, je rekordmanem tohoto klubu v počtu gólů (426), asistencí (682), bodů (1108), přesilovkových gólů (131) i tef v oslabení (25).

Křídlo, které bude ke vstupu do Síně slávy způsobilé už pátým rokem, má ve sbírce úspěchů kromě olympijského zlata z Turína 2006 také Calder Trophy, King Clancy Memorial Trophy a Mark Messier Leadership Award.

Henrik Zetterberg

Poslední Švéd v naší sbírce kandidátů má za sebou 15 let v roli hvězdy Red Wings, s nimiž získal Stanley Cup v roce 2008 a vedle něj i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu play off. K tomu má doma i King Clancy Memorial Trophy a je členem Triple Gold Clubu pro vítěze Stanley Cupu, olympiády i mistrovství světa IIHF.

Pro Zetterberga, jenž byl vynikajícím hráčem na obou stranách ledu a byl platný na všech pozicích v útoku i ve všech různých situacích, hovoří především týmové úspěchy. V NHL odehrál 1082 utkání, nastřílel 337 gólů a nasbíral 960 bodů.

Rick Nash

Kanadský kanonýr odehrál v NHL 1060 zápasů, dal v nich 437 gólů a připsal si 805 bodů. Je legendou mladého klubu Columbus Blue Jackets, kde je historickým lídrem v gólech (289), asistencích (258), bodech (547) i v odehraných utkáních (674). Po angažmá v Columbusu hrál i za New York Rangers a Boston Bruins.

V sezoně 2003-04 získal Nash spolu s dalšími dvěma hráči Rocket Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL díky 41 trefám. Tehdy mu přitom bylo teprve 19 let a v lize hrál druhým rokem. Velké úspěchy sbíral na mezinárodní scéně: dvakrát získal s Kanadou olympijské zlato (ve Vancouveru 2010 a v Soči 2014) a k tomu jednu zlatou a dvě stříbrné medaile z mistrovství světa IIHF.

Patrik Eliáš

Český útočník mohl poprvé vstoupit do Síně slávy v roce 2019, první dva roky byl tedy vynechán. To ale neznamená, že by se na něj nemuselo dostat v blízké budoucnosti. Eliáš je klubovým rekordmanem New Jersey Devils ve všech důležitých ofenzivních kategoriích: gólech (408), asistencích (617), bodech (1025), gólech i bodech v přesilovkách (113 a 333) i vítězných trefách (80). A totéž platí v play off se 45 góly, 80 nahrávkami a 125 body.

Po celou dobu byl věrný jednomu klubu a u stropu Prudential Center v Newarku tak visí jeho navždy vyřazené číslo 26. Víc bodů, gólů a asistencí nasbíral v NHL jen jediný Čech - Jaromír Jágr, který zatím pro Síň slávy není způsobilý, protože i ve 48 letech nejspíš zůstane aktivním profesionálním hráčem.

Eliáš v NHL nikdy nedostal velkou individuální cenu, zato byl úspěšný týmově: s Devils hrál čtyřikrát finále Stanley Cupu a dvakrát (2000 a 2003) ho vyhrál, přičemž v obou případech patřil k největším oporám šampionů.

Další kandidáti: Sergej Gončar, Alexandr Mogilnyj, Theoren Fleury, Jeremy Roenick, Peter Bondra, Bernie Nicholls...