Kanada je favoritem olympiády, v Evropě se jí však nedaří. Zlomí kouzlo velkého ledu?

Některé týmy pro Soči mají potíž zaplnit soupisku hráči dost kvalitními na to, aby se mohli měřit s nejlepšími hokejisty světa. Kanada má tradičně opačný problém: generální manažer Steve Yzerman má pro olympiádu k dispozici tolik prvotřídních kandidátů, že bude muset spoustu hvězd škrtnout.

Přesto nemusí být Kanada nutně největším favoritem únorového turnaje. Od roku 1998, kdy na hrách nastupují hokejisté z NHL, nezískala medaili jinde než v Severní Americe: v Naganu 1998 skončila čtvrtá, v Turíně 2006 dokonce nepřešla ani přes čtvrtfinále. Otázkou výběru kolébky hokeje tak není, jak postavit soubor největších es NHL, ale jak smontovat mužstvo schopné uspět na evropském ledě.

I k tomu však má Yzerman v lize vhodné typy. Vynechat Kanadu ze seznamu největších favoritů na zlato by byla pošetilost, její výsledky v Soči však nemusí nutně odpovídat síle týmu.

Vzhledem k tomu, že kombinační potenciál mužstev bude na velkém ledě v Soči důležitější než na menším hřišti v NHL, by mohl kouč Mike Babcock vsadit na osvědčené dvojice z klubů. V prvním útoku se tak může objevit Chris Kunitz z Pittsburgh Penguins, který by se tam bez svého centra Sidney Crosbyho sotva dostal. Do druhé lajny by se zase mohl postavit chicagský Patrick Sharp po bok centra Jonathana Toewse, jenž bude jedním z lídrů týmu.

Kanada má obrovský přetlak uprostřed útoku, a tak musí mnoho z centrů postavit na křídlo. Tento osud by mohl potkat Johna Tavarese z New York Islanders nebo Clauda Girouxe, o němž se po pomalém startu do sezony dlouho spekulovalo, zda do výběru vůbec patří. Zlepšenými výkony v posledních týdnech si však první centr Philadelphia Flyers o nominaci důrazně říká.

Protože bude Kanada potřebovat i defenzivní útočníky, neměl by v mužstvu chybět bostonský Patrice Bergeron, dlouhodbě možná nejlépe bránící forvard v NHL. Na křídlech pak bude místo pro střelce Ricka Nashe (jenž má velké zkušenosti z Evropy), Corey Perryho, případně pro Logana Couturea.

Na hraně nominace by se mohl octnout tvořivý Martin St. Louis z Tampy. Pokud však vedení kanadské reprezentace vsadí na mladší ročníky, poletí do Soči spíš Jamie Benn z Dallasu a Matt Duchene z Colorada.

Kanada má v záloze plejádu skvělých centrů. Do odhadované nominace se proto nedostali ani Joe Thornton, Jason Spezza nebo Tyler Seguin, kteří by se v únoru mohli na ledě v Rusku klidně představit také.

Obraně povládne hvězdná dvojice Duncan Keith - Shea Weber. Oba patří dlouhodobě k nejlepším zadákům světa a mají velké zkušenosti. Navíc se dobře doplňují: Keith je výborný bruslař, který umí zaútočit, Weber se soustředí na to, aby mu kryl záda.

Pietrangelo a Bouwmeester jsou zase sehraní ze St. Louis a oba mají kvalitu na to, aby mohli v kanadském nároďáku nastupovat jako druhá dvojice. Defenzivně schopný Marc-Edouard Vlasic pak pasuje k útočně laděnému Drew Doughtymu.

Snad nejvíc rozděluje fanoušky jméno P.K. Subban. Bombarďák z Montrealu je nejlepším ofenzivním obráncem Kanady a na velkém ledě bude obrovskou zbraní, bývá však kritizován za nedisciplinovanost a přílišné riskování. Na hraně sestavy je také Brent Seabrook - rozhodovat se nejspíš bude mezi ním a Dionem Phaneufem. Tvrdost lídra Toronto Maple Leafs ovšem v Evropě nebude platit tolik jako v NHL, proto je všestranný Seabrook o něco pravděpodobnějším kandidátem.

Na světových šampionátech IIHF střídá Kanada brankáře přinejmenším do doby, než začne turnajové play off. Je možné, že podobnou praxi zvolí i pro olympiádu. Trenéři totiž mají k dispozici dvě potenciální jedničky, mezi nimiž se budou těžko rozhodovat.

Carey Price dorostl do ideálního věku, získal sebevědomí a stal se velkou hvězdou u pod tlakem hrajících Montreal Canadiens. Roberto Luongo má však mnohem větší zkušenosti (včetně mezinárodních) a v roce 2013 prožívá velký comeback.

Jako trojka by se mohl do Soči podívat Mike Smith, opora Phoenix Coyotes. Kandidátů je však víc: Josh Harding podává v brance Minnesota Wild úchvatné výkony, nelze opomenout ani pittsburského Marc-Andre Fleuryho nebo Coreyho Crawforda, jenž letos pro Chicago Blackhawks vychytal Stanley Cup.