Skip to main content

Jaškin vzpomíná na začátky s tátou i na slávu Vsetína

Napsal Michael Langr / NHL.com

Během sezony NHL 2015-16 vám NHL.com/cz nabízí náhled do osobního života hokejistů v novém seriálu Prolomený led. Poznejte hráče od veteránů až po nováčky včetně největších českých hvězd v dotaznících nebo tématických speciálech.


Když byl malý, chodil ve Vsetíně na Jiřího Dopitu, Pavla Pateru, Romana Čechmánka a další hvězdy, které koncem 90. let vyhrávaly jeden extraligový titul za druhým. Jednou z nich totiž byl i jeho otec Alexej, obránce valašského klubu.

Dmitrij Jaškin měl proto hokejovou cestu před sebou viditelnou jasně jako osvětlenou dálnici. I když dlouho hrál paralelně také tenis, nakonec šel v tátových stopách a zvolil kariéru na ledě. A z Valašska přes Slavii to jako první z hokejové rodiny dotáhl až do NHL.

"Ve čtrnácti jsem se musel rozhodnout. Nechtěl jsem tenis opouštět, ale rozhodl jsem se pro hokej. Důvodem bylo i to, že je to kolektivní hra a to se mi vždycky líbilo víc než individuální sporty," vypráví útočník St. Louis Blues v rubrice Prolomený led.

Jak vzpomínáte na hokejové začátky, když váš otec válel za Vsetín na stadionu Na lapači?
Táta je pro mě legenda a Lapač, to je svatostánek. Odtamtud mám z dětství nejvíc zážitků.

Který tátův zápas si dodnes pamatujete?
Pokud jsem byl doma, tak jsem byl asi na všech. Ale nejvíc si pamatuju jeho poslední zápas, kdy se loučil s kariérou.

Hokej hrál i váš starší bratr Michail. Jak jste zamlada válčili?
No tak psi se koušou, to je jasné. Ale pomáhal mi a já myslím, že je super, když má někdo staršího bratra. Pořád je mezi nimi nějaká konkurence, stále se o něco závodí a toho mladšího to táhne dopředu.

Potkali jste se v dorostu, nebo byl vždycky o ročníky výš?
My jsme spolu hráli dokonce už v mladších třídách a pak i v dorostu. A potom jsme se ještě potkali na Slavii.

Byl Michail stejný typ hráče jako vy?
Byl spíš typ jako taťka. Obránce, co má skoro dva metry. Hrál silově, ale měl i rozhled.

Netáhlo vás to taky do obrany jako tátu?
To ne, já chtěl vždycky hrát útok.

Jak byste porovnal otcův a váš styl hry?
On měl ohromný rozhled. Nejlepší rozehrávku, jakou jsem kdy viděl. Hrál pozičně a nikam se nehnal. Já hraju úplně jinak, mám to založené na důrazu, energii a osobních soubojích.

Vyslechl jste si zamlada v Česku narážky na svůj ruský původ?
Ale jo, to je pořád. Hlavně, když hrají Češi s Ruskem. Je to taková historie, která je celkem neobvyklá, a já s tím počítám. Celý život žiju v Česku, ale všichni jsme původem z Ruska, takže to mám tak půl napůl.

Táta se proslavil ve Vsetíně, vy jste se mezi dospělé prosadil ve Slavii. Jaký je klub vašeho srdce?
Asi Vsetín. Slavia také, ale Vsetín je Vsetín. Tam byl můj otec a byli tam v té době všichni nejlepší hráči z extraligy. To, co se tam těch sedm osm let dělo, ten hokejový boom, atmosféra na stadionu a ta jména na soupisce, to se mi hodně vrylo do paměti. Prožil jsem tam krásné časy, vyhráli jsme tam dvakrát s dorostem ligu. Určitě na to rád vzpomínám.

Táta pracuje ve Slovanu Bratislava jako výkonný ředitel, vy hrajete v St. Louis. Jste v častém kontaktu?
Řekl bych denně. Víme o sobě, voláme si. Ve Slovanu pracuje i brácha (jako manažer pro komunikaci), který už nehraje. Oba dělají do hokeje a jsou spokojení.

Mluví vám ještě do hokeje, i když jste to dotáhl až do NHL?
Samozřejmě, že jo. A já jsem za to rád. Je to jediný člověk, který mi řekne pravdu.

Ctete více