Jaškin využil šance a konečně se trefil, zažene bídu?

Zrovna on, který se trefil naposledy 9. prosince! Pro něhož to tehdy byla jediná dosavadní branka v sezoně. A kdo strávil předchozí duel proti Toronto Maple Leafs jen jako zdravý náhradník na tribuně.

"Zápas proti Calgary byl ale důležitý hlavně z hlediska týmu," poznamenal pětadvacetiletý rodák z Omsku.

A jistě měl pravdu. Capitals do něj vstupovali s hrozivou šňůrou sedmi proher v řadě, navíc se suspendovaným kapitánem Alexem Ovechkinem, který nemohl hrát kvůli odřeknuté účasti v All-Star Game.

Video: Jaškin skóroval z dorážky

Přesto to pro celek z americké metropole tentokrát dopadlo dobře. Též díky pohotové Jaškinově dorážce z konce první třetiny, která Washington posunula do vedení 2:1.

Jen co se mu to povedlo, smál se na střídačce od ucha k uchu, uvolněně si plácnul se spoluhráči.

Tohle už potřeboval!

Jistě, když ho Capitals před půl rokem brali ze St. Louis Blues, rozhodně neočekávali, že v českém reprezentantovi získali superstřelce. Spíš poctivého tvrďáka schopného zastat černou práci.

"Je to velký chlap s dobrým pohybem, v kontaktní hře je jako doma," liboval si kouč Todd Reirden.

Taky ale tenkrát hned dodal: "Jen bychom si od něj představovali trochu víc bodů."

[Více k tématu: Jsem sebevědomější a lépe čtu hru, libuje si Vrána]

Protože právě tohle bylo v závěru sedmileté Jaškinovy štace u Blues problém. Tahle hrana byla kdysi schopná nasbírat v QMJHL za Moncton Wildcats i 99 bodů v 51 zápasech. Jenže pak v St. Louis jeho přísun nikdy nepřesáhnul dvacet zářezů, konkrétně v minulé sezoně ustrnul na 17 bodech.

"Z nějakého důvodu jsem se víc neprosadil. Bylo to nahoru dolů," popisoval své roky v dresu s notou. "Přitom šancí jsem dostával dost. Co se dá dělat, i Washington je pro mě skvělá adresa. Hrají rychlý, ofenzivní hokej, který by mi mohl vyhovovat."

Z odchodu do týmu aktuálních šampionů byl v létě opravdu natěšený. Větřil velkou příležitost mimo jiné i proto, že z Capitals zněla nadějná slova.

"Pořád je to mladý kluk, chceme z něj udělat lepšího hráče," plánoval kouč Reirden. "Dmitrij sám ví, v jaké je situaci. A taky co má udělat, aby se jeho postavení zlepšilo."

Sezona pak ovšem nabrala velmi podobné tempo, jaké Jaškin znal už ze St. Louis. V průběhu času se jeho role měnila od hráče pro čtvrtou lajnu až k někomu, kdo je jako dočasně postradatelný posazen na tribunu. Jaškinův herní čas velmi často sklouznul pod deset minut na utkání, před pátečním zápasem s Flames bylo jeho vizitkou pouhých sedm bodů (1+6).

Takhle to přitom být nemělo. Capitals chtěli v Jaškinově případě dokázat to samé, co se jim před tím povedlo třeba s Brettem Connollym, Devantem Smithem-Pellym nebo Michalem Kempným. Tedy s odepsanými nebo přehlíženými hokejisty, kteří ve stínu Bílého domu rozkvetli v užitečné hráče.

S Čechem to dosud tak úplně nezafungovalo. S velkým důrazem na slovo "dosud". I jeden jediný gól může totiž v Jaškinově osudu pomoci, nakopnout ho k lepším časům, zvednout mu sebevědomí. Přestože šlo o vlastně docela snadnou dorážku z brankoviště.