Jágr: Musím dát stranou ego a přenastavit hlavu

Každou středu během sezony 2017-18 vám NHL.com/cs přináší rozhovory s hokejisty v rubrice Prolomený led. Týkat se mohou aktuálních i nadčasových témat a zážitků hráčů na ledě i mimo něj.
Tentokrát jsme vyzpovídali Jaromíra Jágra, druhého nejproduktivnějšího hokejistu NHL, jenž ve 45 letech stále oslňuje fanoušky na amerických a kanadských stadionech.

Pokud odehraje ještě deset zápasů, překoná Rona Francise na třetím místě v počtu odehraných duelů v NHL. Pokud jich pak odehraje ještě dalších 36, protlačí se i před zatím prvního Gordieho Howea a stane se absolutním rekordmanem historie.
Jaromír Jágr dál a dál inspiruje generace fanoušků a ukazuje, že i ve 45 letech může držet krok s o dvě dekády mladšími hvězdami a stále má na to hrát svůj part na nejnablýskanějším hokejovém jevišti. Aby to však dokázal, musí se neustále adaptovat na nový vývoj. A čím je starší, tím víc, protože v posledních letech se NHL mění rychleji než kdy před tím.
"Musím se přizpůsobovat, přenastavit. Jinak to nejde," vypráví legendární útočník Calgary Flames v rozhovoru pro NHL.com/cs. "Je tam spousta faktorů, které do toho musí člověk nějakým způsobem vnést."
Jak byste ty hlavní faktory pojmenoval?
"První věc je: člověk se musí přizpůsobit soutěži, protože už nemá tu možnost diktovat tempo. Druhá věc: musí dát ego na stranu a smířit se, že je jako jeden podprůměrný hráč - jinak nemá šanci. A třetí věc: nelze si myslet, že to, co fungovalo před deseti lety, bude fungovat i dneska. Je potřeba brát jakoukoliv roli a uvědomit si, že nejsem ten, který to rozhoduje, ale jsem spíš určitý doplněk. S tímhle když se srovnáš a pořád tě to baví, tak věřím, že i v té třetí lajně tu příležitost dostanu a může mě to posouvat."

Není těžké potlačit ego pro vás jako pro hráče, který léta vyhrával bodování, skoro dvě dekády patřil k superhvězdám soutěže a je druhým nejproduktivnějším mužem historie NHL za Waynem Gretzkym?
"Naopak, mě to dokonce i baví. Já vím, že bych ani nemohl hrát trvale v první lajně - na to už nemám. Zaprvé bych nevydržel ty minuty, zadruhé bych nepomohl týmu. Ale takhle v té třetí, když se tomu přizpůsobím, tak tu možnost dostanu. Těch 12, 13 minut odehraju a když na to budu mít fyzicky, tak věřím, že ty možnosti přijdou. V posledním zápase jich bylo dost, měl jsem tam nahrávky, kdy jeli kluci dvakrát do brány... Kdybych měl za ten zápas tři body, tak by nikdo neřekl ani slovo, protože se to dalo udělat. Ty šance tam pořád jsou. Jde jen o to je využít."
Trenér Flames Glen Gulutzan hovořil o tom, že jste oproti vašemu společnému působení v Dallas Stars v roce 2013 zhubnul. Dnes se už s vaší někdejší váhou kolem 115 kilogramů NHL hrát nedá, je to tak?
"Pořád jsou tam i chvíle, kdy je síla důležitá. Ale lehčí hráči, když jsou rychlí, to dnes můžou úplně v pohodě uhrát i s menší silou. Dneska jsou tady všichni obránci rychlí a útoční. Už se nehraje proti žádným golemům, tyhle typy obránců, to už je dávno pryč. Je zajímavé, že někteří by to před deseti lety snad ani nemohli hrát, dnes dominují. Podívejte se na Johnnyho (Gaudreaua). Ten kdyby hrál NHL v 90. letech, tak by se ani nedostal k brance. S jeho postavou a tehdejšími pravidly by ho tam prostě vůbec nepustili. Přidrželi by ho, zahákovali, dohráli tělem a on by se nikam nedostal. Dnes je to hokejista, který může vyhrát bodování."

Co všechno jste musel novému trendu přizpůsobit?
"Jedna věc je fyzická stránka a druhá je mentální nastavení. Spousta věcí je jinak, než jak jsme to měli léta zažité. Dnes je všechno v takové rychlosti, že vůbec nemáte čas. A věci, které nás učili, že musíte mít trpělivost, podržet si puk... Tyhle rady, to už dnes prostě nefunguje. Já to mám zažité v hlavě a je to těžké to nějakým způsobem měnit. V 90. letech nebo v roce 2000, když člověk dostal puk před branku, tak ho mohl podržet, brankář mu padnul na led, mohli jste si udělat krok do strany. Dneska? V žádném případě! Musí se vystřelit hned - 50 na 50, nazdar. Když to podržíte, gólman tam stejně je, oni jsou tak rychlí, že se přesunou s vámi. Předělat tyhle věci v hlavě, to je hrozně těžké."
Takže se dá říct, že nejen mladí hráči si berou něco od vás, ale i vy od nich.
"Jasně, člověk se pořád snaží nějakým způsobem učit. I já se učím od Johnnyho Gaudreaua, jak to hraje. Samozřejmě to nemůžu to hrát úplně jako on, protože nemám tu rychlost. Ale dám příklad: jakmile získáme puk, tak on letí. Na nic nečeká a letí dopředu. Nám vždycky trenéři říkali: 'Nesmíš opustit obranné pásmo, dokud ho neopustí puk. Kdyby se to podělalo, ať jsi vzadu a můžeš to hasit.' To už je v moderním hokeji úplně jinak. Tým získá puk, hned mažou dva dopředu. A kdyby něco, od toho tam je gólman, aby to chytil."
Podle kouče Gulutzana máte na Gaudreaua velký vliv. A hodně se mu věnujete, pomáháte mu s rozvojem.
"Jak bych to řekl... On má takový talent, že může vyhrát bodování, a takových hráčů moc není. Samozřejmě záleží na něm, když chce vyhrát bodování, tak se nemůže na jeden dva zápasy vykašlat, to prostě nejde. I když si řekne, že máme 82 zápasů. Ze své zkušenosti vím, že když máte nějakou extra motivaci v základní části, tak nic nevypustíte, ani když se nedaří. A to je dobré, protože pak si to přenesete do play off. V některých utkáních člověk nedominuje a musí čekat na svoji šanci. Když se nedaří, tak to vypustí, protože si řekne, že tam stejně je 82 zápasů. Ale když tam je ta extra motivace něco vyhrát, tak si to nemůže dovolit."

Snažíte se mu vštípit právě tenhle postoj?
"Já mu hrozně přeju. Je skvělé, že se mu daří, maká každé střídání. To je kluk, který dá gól, nebo vytvoří šanci pro druhého prostě tím, jak bruslí a jaký je to typ hráče. Je to takový hokejový Messi, jak je malý a má hokejku u těla, tak mu to nemůžete vzít. Když na obránce pojede vysoký útočník, co má dlouhou hokejku, tak já říkám, že má ten bek dvě šance. První vyrazit to hokejkou a druhou trefit tělo toho hráče. Ale u Johnnyho má jen jednu - tam jak promáchne hokejkou, tak na shledanou."
K vaší adaptaci patří i nové úkoly v přesilovkách, při kterých chodíte clonit před branku, tečovat, dorážet puky, plnit roli silového hráče. Jak se přizpůsobujete v tomto ohledu?
"Já jsem rád, že se tam vůbec dostanu. Takže si nemůžu moc vybírat, jakou tam budu hrát roli."
Teď to však vypadá, že po návratu ze zranění dostáváte v přesilovkách postupně víc a víc času...
"To je různé. Odvíjí se to spíš podle toho, jak od začátku zápasu hraju. Člověk musí mít dobrou první třetinu. To je základ, jinak hrát nebude. Když se nepovedou dvě tři střídání, tak už nehrajeme. Naší lajně se nevydařil úvod (sobotního zápasu) ve Philadelphii a byli jsme venku. (V pondělí) ve Washingtonu jsme měli nějaké šance a trenér nás hrál víc. A to je správné, takhle by to mělo být."
Je potom těžké plnit očekávání spojená s vaším jménem, když odehrajete třeba 12 minut za zápas?
"Já vím, že takhle to bude, takže sám žádná očekávání nemám. Snažím se sžít s tou rolí a přizpůsobit se jí. Mně nevadí na tom zapracovat. Musím to čekat a jít třeba těch 45 vteřin na doraz a pak třeba šest, sedm minut sedím. (V zápase s Washington Capitals) jsem tam chodil častěji a nebyla to tak náročná střídání. Čekal jsem na svoji příležitost, i v přesilovkách, třeba tentokrát jsem se na ně dostal, i když jinak jich tolik nehraju. Já si ale nestěžuju, tak to má být. Protože když vidím tu naší první lajnu, to je něco. Gaudreau, já jsem neviděl lepšího hráče, musím to zaklepat, abych tu jeho formu nějak nezakřiknul. To je v dnešním hokeji totálně dominantní centr. Connor McDavid je jiný typ, ten to potřebuje dostat do jízdy a pak se nedá chytit, ale co předvádí Gaudreau - klobouk dolů."
V letech 2001-2004 jste byl superhvězdou Capitals, po návratu z KHL v roce 2011 jste se chytil u Philadelphia Flyers. Když teď hrajete proti těmto soupeřům a cestujete po těch všech městech, kde jste působil, projíždějí vám hlavou vzpomínky?
"Vůbec. To je takový cyklus, že člověk nemá čas o těchhle věcech přemýšlet. Jede se z města do města, trénink, zápas, příprava na trénink... A teď je to ještě trochu náročnější, že musím strávit ještě víc času tréninkem. Jak tolik nehraju v zápase, musím o to víc trénovat extra, abych se nějakým způsobem udržoval s těmi, kteří mají těch minut víc. Takže to vezme ještě víc času. Ti, kteří hrají v zápase hodně, to potom nemusí dohánět. Ale když člověk nemá tak velký čas na ledě, má pak daleko míň volného času i mimo led."