Finský průkopník Kurri nebyl jen stínem čísla 99

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.
V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. Tentokrát se podíváme na osobnost, která byla vedle Petera Šťastného dlouho největší postavou mezi Evropany v NHL a předchůdcem vlny hvězd, jež se převalila přes Atlantik na začátku 90. let - finského velikána Jariho Kurriho.

Před nedávnem dorazila do Skandinávie zpráva o uvedení Teemu Selanneho do Síně slávy v Torontu. A znovu otevřela debatu, který Fin byl pro hokejovou historii větší: Selanne, nebo Jari Kurri?
I kdyby tahle otázka zůstala nezodpovězena, jedno je jisté - Kurri byl z těch dvou první. A jako takový vzorem pro toho druhého.
"On byl tím, kdo visel na obrázku nad mou postelí, když jsem byl malý kluk," vyprávěl kdysi Selanne, jenž začal hrát NHL za Winnipeg Jets v roce 1992. V době, kdy už byl Kurri legendou s 11 sezonami v zámoří a pěti Stanley Cupy.
Právě ty byly jedním z hlavních definic velkého Fina. Když se bavíme o dvou průkopnících ze Starého kontinentu v NHL, o dvou největších Evropanech 80. let, při pohledu na Petera Šťastného zaujme jeho životní příběh s emigrací se dvěma bratry a následná skvělá kariéra všech tří u Quebec Nordiques, jeho všestrannost i parádní produktivita.

U Kurriho na první pohled zaujme počet triumfů.
Slovenský kanonýr byl v 80. letech ještě produktivnější než jeho finský protějšek, nasbíral 1059 bodů (nejvíc po Waynu Gretzkym); Kurri jich měl 1043. Avšak Šťastný neměl štěstí na kvalitnější tým.
Oba dva přišli do NHL ve stejnou dobu (v létě 1980) i do celků s podobnou historií - klubů, které až do roku 1979 hrály konkurenční WHA. Jenže zatímco Nordiques se dostali nejdál do finále Prince of Wales Conference, tedy třetího kola play off, Edmonton Oilers si v roce 1983 zahráli finále Stanley Cupu a v následujících sedmi letech jich pět vyhráli.
A Kurri v tom hrál velkou roli. Štěstí měl dvojnásobné: na hvězdný tým i na superhvězdného spoluhráče. Stal se pravou rukou Gretzkyho, jeho dvorním nahrávačem i střelcem, jenž těžil z jeho geniálních asistencí. Ti dva se sehráli tak, že by se na ledě našli i poslepu.
Avšak nebyl to jen jednostranný profit z toho mít po boku nejlepšího útočníka všech dob. Kurri byl sám tak kvalitní a kreativní hokejista, že z toho těžil i jeho slavnější kolega na centru.
"Lidi si mohli říkat: 'Není divu, že dává góly. Vždyť pořád hraje jen s Gretzem.' Jenže to nebylo tak jednoduché. Fanoušci často přehlíželi, že sehrát se s Gretzkym nebylo snadné. Člověk k tomu potřeboval obrovský cit pro hokej, přirozenou schopnost přečíst, co udělá," popisoval Kevin Lowe, někdejší zadák Edmontonu a dnes viceprezident Oilers. "Nikdo nedokázal vidět hru tak jako Wayne. Byl o dva tahy před ostatními. Ale nebyl o dva tahy před Jarim. Od chvíle, kdy oba skočili na led, byli naladění na stejnou vlnovou délku."
Závislost počtu bodů na Gretzkym ostatně popírají i statistiky. V ročníku 1987-88, poslední edmontonské sezoně po boku čísla 99, nasbíral Kurri 96 bodů. O rok později, už bez Gretzkyho, končil se 102 zápisy. A v roce 1990 vyhrál s Oilers svůj pátý Stanley Cup, zatímco jeho slavnější 'hokejové dvojče' už válelo v Los Angeles Kings.
"Když Wayne odešel, všichni si mysleli, že už Stanley Cup nikdy nezískáme. Ale my jsme jim to ukázali. Vyhráli jsme další titul a dokázali jsme, že nejsme jen tým jednoho muže," řekl finský velikán, jenž při výhře 7:2 ve druhém finále 1990 s Boston Bruins nasbíral pět bodů za dva góly a tři asistence (na tolik bodů v jednom zápase finále play off dosáhl naposledy Toe Blake z Montreal Canadiens v roce 1944).
"To byl jeden z nejlepších výkonů jedince, jaký jsem kdy viděl. Forčekoval, vracel se, bránil, dával góly, nahrával. Byl všude," popisoval tehdejší edmontonský centr Mark Messier.

Hrát vedle Gretzkyho ovšem bylo pohodlnější i mimo led. Téměř veškerá pozornost byla upjatá na kanadského velikána - a Kurri měl klid.
"Když jsme vyhráli první Stanley Cup, stali jsme se v Edmontonu všichni celebritami. Ale já jsem se snažil zůstat stranou světel. A s Waynem v popředí to bylo celkem snadné, protože všechny kamery a mikrofony vždycky mířily na něj. Já mohl projít okolo a nikdo si mě nevšiml," usmíval se po letech.
Fakt, že hrál tak dlouho ve stínu kanadské modly, zastínil jeho vlastní velikost. I jeho přínos coby průkopníka evropské školy v NHL.
Do ligy vstupoval v době, kdy v ní 95 procent kádrů tvořili hokejisté z Kanady a USA. Když z ní v roce 1998 odcházel, bylo v ní 182 evropských hráčů, z toho 39 Čechů, 13 Slováků... A 17 Finů.
"Když jsem jako kluk vyrůstal v Helsinkách, nebyli v NHL žádní krajané, ke kterým bych mohl vzhlížet. Pak, po mých 15. narozeninách, hrálo pár Finů ve WHA. V NHL byli tehdy z Evropy v nějakém slušnějším počtu jen Švédové. Ale časem se to změnilo," vzpomínal Kurri, jenž byl jedním z velkých strůjců této změny.
Evropský průkopník 80. let dohrál kariéru už v nové NHL, ovlivněné nástupem pasti středního pásma i vlnou skvělých Rusů, Švédů, Čechů, Slováků i jeho vlastních krajanů. Sám ještě následoval Gretzkyho do Los Angeles, kde si s ním pár sezon zahrál a v roce 1993 vybojoval s Kings své sedmé finále Stanley Cupu. Krátce se objevil v New York Rangers. Odehrál jednu sezonu za Anaheim Ducks, kde se potkal se Selannem. A po sezoně u Colorado Avalanche v létě 1998 skončil.
Z NHL odcházel s 1398 body ve 1251 zápasech jako nejproduktivnější Evropan historie, o 59 zápisů před Peterem Šťastným (ten ovšem sehrál jen 977 utkání). Až později Kurriho v gólech i bodech překonal Jaromír Jágr a následně také Selanne. A byť toto srovnání trochu pokulhává, protože v 80. letech padalo víc gólů než později a český veterán hraje hokej ještě ve 45 letech, mají Jágr a Kurri shodou okolností naprosto stejný průměr bodů na zápas - 1,12.
V počtu bodů (233) i gólů (106) v play off ovšem zůstává Kurri třetí v historii NHL za Gretzkym a Messierem. I to dokládá, jak velký to byl ěpílmachr i kanonýr, který hrál nejlépe v těch nejvypjatějších kláních.
"Když jsme hráli spolu a povedl se nám útok, připadalo nám, že dokážeme dát z deseti akcí devět gólů," popisoval Gretzky. Ať jsem Jarimu nahrál kamkoliv - na hokejku, nebo na paty - tak to dokázal proměnit."