Skip to main content

Užitečná kila: Když funguje zvláštní spojení

Maroon věří, že bude užitečný pro McDavida. V historii spojení drsňák hvězda fungovalo

Napsal Lukáš Vrkoč / NHL.com/cs

Role hráčů třetích a čtvrtých formací se v posledních letech trochu změnily. Trenéři od nich požadují v první řadě rychlost a i když každý tým má pár drsňáků, ti paradoxně nemusejí jako v dobách minulých nastupovat jen sporadicky.

Typickým příkladem je nyní Patrick Maroon z Edmonton Oilers. Hráč patřící do kategorie téměř dvoumetrových tvrďáků, kteří pro ostrý hit nejdou daleko, loni dosáhl na bodové maximum v kariéře a dal v 81 zápasech 27 branek.

Povedlo se mu to i (a někdo by asi řekl: především) díky času na ledě stráveném po boku hvězdných kolegů Connora McDavida a Leona Draisaitla, kteří se čerstvě pyšní podpisy lukrativních smluv.

Maroon k tomu říká: "Mohu krásně využít své tělesné rozměry k tomu, aby tito talentovaní chlapci získali více volného prostoru."

Poslední ročník mu dává za pravdu. Své tělo uplatnil zejména v přesilovkách, v nichž nastřílel 10 gólů a nasbíral 25 bodů. Určitě to nebylo dílem bůhvíjaké souhry plné technických kousků, ale naopak tvrdou prací před brankou a využitím šikovnosti dvou zmíněných megatalentů.

Video: McDavidova trefa proti Dallasu

Pohled do nedávné minulosti navíc ukazuje, že nejde o ojedinělý případ.

Ideálním příkladem může být švédský ranař Tomas Holmstrom, který byl důležitým článkem slavné dynastie Detroit Red Wings na přelomu tisíciletí.

Pracovitý Švéd nikdy nebyl bůhvíjaký technik a hračička, ale díky své poctivosti, zarputilosti a tvrdosti dostával luxusní čas na ledě po boku hvězd. Však také za 1026 zápasů, jež odehrál výhradně v barvách Red Wings, nastřádal 530 bodů. A to by mu před vstupem do NHL z 10. kola draftu v roce 1994 předvídal opravdu málokdo.

Na chlapíka s přezdívkami 'Homer' či 'Demolition Man' slušný počin. Brankáři soupeřů na jeho práci kolem jejich hájemství jistě nevzpomínají s láskou.

"Nikdy jsem neměl problém pracovat kolem brankoviště a dělal bych to klidně znovu, byla to součást mé hry," řekl Holmstrom, který hrával po boku Steva Yzermana a později nejčastěji nastupoval v útoku s hvězdnými spoluhráči Henrikem Zetterbergem a Pavlem Datsyukem.

"Nikdy jsem nebyl šikovný jako oni, ale takto namixované nám to fungovalo," dodal.

Role plná osobních soubojů ho nakonec stála zdraví. Jeho zhuntované tělo zcela vypovědělo službu v roce 2013. Až po 15 sezonách ve službách Detroitu.

"Konečně zase lépe spím, nic mě nebolí a dobře se mi chodí," usmál se, když už hokej aktivně nehrál.

Podobných typů hráčů v elitních lajnách jako on a Maroon bylo a je dost a dost: v nedávné minulosti či nyní třeba Milan Lucic a Brad Marchand v Boston Bruins, Scott Hartnell či Wayne Simmonds ve Philadelphia Flyers, Ryan Callahan v Tampa Bay Lightning... I ti často čistili prostor klubovým lídrům a nezřídka při tom sami vyrostli ve hvězdy.

Zdaleka ne každý kouč na toto spojení drsňák-hvězda sází. Zmíněné příklady však ukazují, že mohou být týmu při správném namixování velmi prospěšné i v dnešním hokeji.

Ctete více