Smutek i hrdost. Vegas padlo se ctí

Málokdy může mít poražený tak silný pocit, že i on je vlastně vítězem. Zklamaní hráči Vegas Golden Knights by to bezprostředně po finálové porážce pochopitelně neodkývali, ale vedle Washington Capitals jsou letos šampiony tak trochu i oni.

Minimálně v srdcích svých a možná i nezaujatých fanoušků.
Jedna věc je, jak se rozjeli v základní části. Druhá, že nesmírně náročné hokejové výkony udrželi i v play off. Včetně série s Capitals, byť ji nakonec ztratili na první pohled jednoznačným poměrem 1:4.
"Chvíli poté, co bylo o výsledku jasno, se v naší kabině rozhostilo úplné ticho. Ale časem nám dojde, jak obrovskou věc jsme dokázali," prohlásil brankář Marc-Andre Fleury. "Pobláznili jsme Vegas. Nadchli jsme pro hokej i lidi, kteří o něm do teď nic nevěděli. Narazili jsme bohužel na skvělého soupeře."

Jejich tažení nadstavbovou částí je na nováčka naprosto senzační. Silné Los Angeles Kings v 1. kole smetli 4:0, se San Jose Sharks následně ztratili pouze dva zápasy, s Winnipeg Jets jeden.
I v rozhodující sérii začali znamenitě, první duel ovládli 6:4. Pak už sice jenom prohrávali, ani tak ale neztratili glanc. V zápase o všechno ještě na konci druhé třetiny vedli 3:2, o zbylé šance je obral až strhující finiš Washingtonu.
"Dali jsme do toho všechno, nic jsme neošidili," mínil kouč Gerard Gallant. "Capitals se však nakonec ukázali jako lepší tým. Stanley Cup si zaslouží."
Více k tématu: [Washington udolal Vegas a získal Stanley Cup]
Je to rok, co se tenhle klub dával dohromady. Vždyť ještě nedávno nebylo jasno ani to, jak se bude jmenovat, jaký bude mít znak. Je skoro neuvěřitelné, že se tahle parta odložených semkla v obávané hokejové komando, které začalo kosit mnohem věhlasnější jména.
"Absolutně nikdo nám nevěřil," popisoval útočník David Perron. "Od první chvíle, kdy nás Golden Knights postupně podepisovali, jsem necítil, že by s námi někdo vážněji počítal. Jenže my jsme utvořili úžasnou partu. O spoustě věcí se člověk z venku ani nedozví, třeba jak úžasně hecovali atmosféru v kabině kluci, kteří vůbec nehráli. Všichni jsme odložili svá ega a podřídili je kolektivu."

V hráčích oblečených do černých dresů se po pátém finále mísily všelijaké emoce. Tou první bylo pochopitelně zklamání. Takhle blízko Stanley Cupu už mnozí z nich nikdy nebudou. Druhou největší emocí ale byla veliká hrdost. Stali se součástí něčeho, co se bez přehánění zapsalo do hokejových kronik.
"Bylo pro mě obrovskou ctí vůbec stát se členem takové party," prozradil obránce Deryk Engelland. "Chápu to tak, že letos jsme si osahali, jaké to je dostat se v play off podobně daleko. Příště to budeme chtít zopakovat a třeba i udělat ještě jeden krůček navíc."
V něčem jeho mančaft splnil svou misi bezezbytku. Vegas se během jediné sezony stalo vedle metropole hazardu taky hokejovým městem. Fanoušci Golden Knights se během play off přiřadili k těm nejvášnivějším a nejvěrnějším.
I proto jim hráči po skončení pátého finále připravili dojemnou děkovačku.
Všechny novinky a zprávy ze Stanley Cupu na Twitteru @NHLcz]***
"Lidi byli prostě neuvěřitelní," poklonil se útočník Alex Tuch. "Stáli za námi celý rok. Rvalo mi srdce, když jsme naposledy v sezoně zvedali hokejky, abychom je pozdravili a ocenili jejich fandění. Takový je ale zkrátka hokej. Přináší i porážky. Já jsem každopádně vděčný za to, jakou podporu jsme v nich získali."
Kousek od nich hráči Washingtonu slavili, zapíjeli triumf šampaňským. To v šatně Vegas bylo ticho, sem tam někdo něco zklamaně utrousil. Kdepak, on je opravdu velký rozdíl být vítězem a skorovítězem. Navzdory tomu krásnému příběhu o hokejové Popelce.
[Více k tématu: [Cesta Capitals byla klikatá. O to víc respektu si zaslouží]*
I proto se útočník Tuch při rozhovorech málem rozplakal, těžce ze sebe soukal slova.
A přece už mezi řádky prosvítalo, že tohle všechno budou jednou hezké vzpomínky. Třeba když se Erik Haula svěřoval, že větší zábavu než letos ve Vegas v životě nezažil. Nebo když kouč Gallant řekl, že tuhle odhodlanou partu bylo vlastně dost snadné trénovat.
Být jejich příběh zfilmovaný, dost možná by skončil větou, kterou David Perron pronesl s šibalskou jiskrou v oku zhruba hodinu po posledním finále.
"Ale že to byla jízda, co?"