I pro hráče v NHL platí: Všude dobře, doma nejlíp

Kavárna je místem oddechu, zamyšlení, ale taky debat, polemik a výměny názorů na různá témata. Redakce NHL.com/cs se od nové sezony každou sobotu schází v 'Hokejové kavárně', kde vybraní autoři probírají jeden z námětů týkajících se vývoje v NHL. Ve druhém vydání se Lukáš Vrkoč, Lukáš Hron a Michael Langr zamysleli nad prospěšností návratů slavných hokejistů domů, tedy do místa svého bývalého dlouhodobého působiště.

-------------------
Vrkoč:Začnu aktuálním comebackem. Ať se vám to líbí, nebo ne, návrat Patricka Marleaua mi zpestřila twitterová reakce jeho manželky Christiny, kterou zveřejnila ihned po oznámení jeho návratu do San Jose. Jako táta od dvou dětí znám dobře písničku Baby Shark. Jakmile jsem tedy viděl Patty Shark (doo doo dooo do) musel jsem se smát. Je fajn sledovat, jak lze propojit zdánlivě nepropojitelné světy.
Ale to jsem trochu odbočil. Jak to máte vy s hokejovými návraty? Který vám zůstal v paměti? A neříkejte, že to byly ty opakované v podání Dominika Haška.

Hron: Mně paradoxně ze všeho nejdřív napadnou dva návraty, ke kterým nakonec nedošlo. Theo Fleury a Calgary v roce 2009. Petr Nedvěd a Rangers v roce 2008.
Jak já si tenkrát přál, aby to u obou klaplo! Palce jsem tedy držel hlavně Fleurymu, jelikož jeho plakát mi kdysi visel v pokoji. Flames mu dali šanci v přípravě, on měl ve čtyřech utkáních 1+4. Stejně to bylo málo, místo nedostal, vzápětí ukončil kariéru. Jasně, bylo mu už jednačtyřicet, ale stejně… Hrozná škoda. Takový bourák!
Docela jsem před tím věřil i Nedvědovi, tomu v šestatřiceti pro změnu nestačila ani bilance 2+1 ve třech utkáních. Měl jsem tu možnost se na něj pak zeptat Glena Sathera. Jen tak zabručel: "Uznávám, v přípravě hrál velmi dobře. Ale ukázali jsme na mladšího. Tak to chodí."
Langr:Je pravda, že Nedvědovi jsem tehdy taky přál. Mám ho rád díky jeho pozitivnímu přístupem k životu - jestli na některého hokejistu platí francouzské úsloví 'Savoir vivre', tak je to právě on. Určitě je mi sympatičtější než neřízená střela Fleury (při vší úctě k tomu, co dokázal a čím v životě prošel).
Ale to už odbočuju od tématu. Já ze svých nejoblíbenějších návratů taky nevyberu žádný typický comeback, tedy příchod do klubu, v němž daný hokejista už kdysi hrál. Připomenu rovnou návrat do ligy jako takové: Jaromír Jágr v roce 2011.

Po třech letech v Rusku se tehdy český velikán rozhodl ukázat NHL, že na tuhle soutěž stále má, a všem pochybovačům zavřel ústa nejen svými výkony, ale i svým přístupem k tréninku a k hokeji jako takovému. Však také Claude Giroux ještě před pár týdny při návštěvě Prahy vzpomínal, jak mu tehdy jako talentovanému mladíkovi pomáhal Jágr, jenž mu dal přezdívku 'Malý Mario', dorůst ve hvězdu.
My hokejoví novináři začali místo do Omsku létat znovu na východní pobřeží USA a tam na začátku sezony 2011-12 vznikla i moje spolupráce s NHL, která vyústila v současné oficiální stránky soutěže v češtině. I proto (ale nejen proto) u mě tenhle comeback nic jiného nepřebije.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Zároveň ale uznávám, že iniciátorem téhle debaty byl Marleau a jeho výborné výkony po opětovném příchodu do San Jose, takže bychom se měli bavit hlavně o návratech do jednotlivých klubů. Tak tedy Lukáši a Lukáši, jaký byl pro vás v historii ten největší, ke kterému kdy došlo?
Hron:Nabízí se Teemu Selanne. Po pár letech v San Jose a Coloradu se vrátil do Anaheimu, kde zase válel. Ale u mě opět zvítězí nostalgie. A Luc Robitaille. To byl přece mistr! Do Los Angeles se vrátil hned dvakrát, moc a moc se Kings vyplatil. Pokud ho někdo z mladších nepamatuje, možná si toho borce vybaví z jednoho dílu seriálu Jak jsem poznal vaši matku.

Vrkoč: Pro mě Mark Messier. Jeho comeback do New York Rangers v roce 2000 sice nebyl ten nejvíc největší v historii, ale u nás doma to tenkrát bylo velké téma. 'The Messiah' (Mesiáš) nebo 'Moose' (Los), jak se mu přezdívalo, byl oblíbencem mého táty a to vám bylo pořád špičkování. Napadá mě ale i Tomáš Plekanec, jehož po krátkém působení v Toronto Maple Leafs, znovu podepsali jeho osudoví Montreal Canadiens. A nechali ho symbolicky v jeho dresu odehrát 1000. zápas v lize.
A když už tady padlo Jágrovo jméno, musím se k němu také vyjádřit. Moc jsem sobě i hokejovým fandům přál, aby se vrátil do Pittsburgh Penguins a v důstojné roli dohrál zámořskou kariéru právě u nich. Bohužel to neklaplo a on hrál všude možně, jen ne už tam. Alespoň že v podání mateřského Kladna se to povedlo, což je moc dobře.
Langr: Je pravda, že comebacky českých a slovenských hráčů do svých mateřských klubů jsou také hodně zajímavé. Dominik Hašek ke konci kariéry ve své jediné sezoně 2009-10 dovedl za extraligovým titulem (celkově s lety 1987 a 1989 už potřetí) své Pardubice, Martin Ručinský a Jiří Šlégr se stali šampiony se svým Litvínovem, Jágr s Plekancem dotáhli Kladno zpět do nejvyšší soutěže, Martin Straka de facto postavil na nohy Plzeň a také ji dovedl k titulu; totéž na Slovensku Michal Handzuš, který se v roce 2017 stal slovenským mistrem s rodnou Banskou Bystricou. Těch příkladů je spousta a jsou to vesměs pozitivní příběhy.
A podobně to je s mnoha návraty v NHL. Jak naposledy dokázal Patrick Marleau, i v hokeji prostě platí klasické úsloví: Všude dobře, doma nejlíp.