Hokejové country zní čím dál hlasitěji

Dvacáté narozeniny jsou pro člověka momentem, kdy se ohromné množství energie již začíná mísit s nasbíranými zkušenostmi. Z teenagerů se stávají dospělí.
Pro hokejový klub Nashville Predators to vypadá stejně. Nový tým NHL se na světě objevil v roce 1997, právě před dvaceti lety, do NHL vstoupil v ročníku 1998-99. Nyní na prahu hokejové dospělosti si město country užívá svého dosud největšího úspěchu.

"Je to vážně paráda. Zvlášť po takové bitvě a tak těžké sérii cítíme obrovské štěstí," uvedl obránce Roman Josi poté, co Predators dotáhli sérii proti St. Louis Blues k triumfu 4:2 na zápasy a poprvé v dějinách prošli do finále Západní konference.
Pro fanoušky z Nashvillu je to vážně něco. Při pohledu do historie totiž nejlépe hovoří následující fakt: až do startu letošního play off vyhráli Predators v celé klubové historii pouze tři série vyřazovacích bojů - šlo o první kola v letech 2011, 2012 a 2016. Nic víc.
Letos už mají skalpy soupeřů dva a rozhodně nekončí. Na řadě je ten, kdo lépe zvládne rozhodující sedmý mač klání mezi Anaheim Ducks a Edmonton Oilers. A Predators nemají žádné důvody k tomu, aby si nevěřili i na vítěze z této série.
"Jdeme krůček po krůčku. Pro náš klub je to něco fantastického," uvedl generální manažer David Poile, který v Tennessee úřaduje od chvíle, co Predators vstoupili do NHL. "Na ledě i mimo něj teď vládne neuvěřitelná atmosféra. Nebojím se říci, že právě zažíváme výjimečné období."

Rozhodující duel série, který domácí ovládli 3:1, nabízí i jednu tuze symbolickou postavu. Ryan Johansen ve třetí třetině přebruslil beky Blues, předvedl bleskovou bekhendovou kličku a jeho gól na 2:1 se nakonec ukázal jako vítězný - a tím pádem postupový.
Forvard Nashvillu tak splnil svůj 'dějinný úkol': když vedení Predators v lednu 2016 obětovalo beka Setha Jonese a z Columbus Blue Jackets přivedlo právě Kanaďana Johansena, šlo o trejd jako ze 'staré školy'. Hráč za hráče, rozdílné posty, rozdílné osobnosti. Poile hledal chybějící kousek puzzle a byl ochoten nabídnout vážně vysokou protihodnotu.
Nyní se to vyplácí. "Ryan je náš nejdůležitější hokejista. Jakmile skočí na led, celý tým hraje dobře," velebí jej Josi. A kuráž při trejdech se ukázala ještě jednou, pro změnu loni v létě. Tehdy NHL zahučela údivem při výměně dvou superhvězdných beků: do Montreal Canadiens se stěhoval Shea Weber - a novým miláčkem Nashvillu se stal P. K. Subban.

"On a Mattias Ekholm jsou excelentní dvojice," chválí trenér Peter Laviolette. Právě tyhle dva s oblibou nasazuje na hvězdy soupeřů, proti Blues byl hlavním objektem jejich zájmu Vladimir Tarasenko. "A kromě ryzích střelců je můžu využít i na velké, silné útočníky. Odvádějí skvělou práci," dodal kouč.
Tohle hokejové country zkrátka hraje čím dál hlasitěji - a dostává neustále větší říz. To, že Predators v 1. kole znemožnili favorizované Chicago Blackhawks 4:0 na zápasy, už rozhodně nevypadá jako jednorázové vzepětí. Doma je Nashville dosud neporazitelný a má další trumfy.
Prvním je extrémně produktivní obrana. Při pohledu na celkové statistiky bojů o Stanley Cup vypadá trochu zvláštně, že zástupci Nashvillu chybějí v elitní desítce bodování a tím nejlepším byl na 15. pozici bek Ryan Ellis (4+5). Za ním je ale těsno: Johansena (2+7) doplňují Josi (4+4), útočník Filip Forsberg (3+5) a Subban (1+6).

Za ofenzivně zdatnou obranou pak přímo ční postava finského dlouhána: Pekka Rinne a jeho 196 centimetrů už soupeře málem budí ze sna, o čemž svědčí jeho výjimečné statistiky - osm výher při úspěšnosti zákroků 95,1 procenta a gólovém průměru 1,37. Bravo!
"Jelikož tenhle klub nikdy neprošel takhle daleko, jsou to parádní pocity," řekl Rinne po postupu. Ale aby nebylo o ničem pochyb, ihned dodal: "Pořád je před námi hodně práce. A dobře víme, že máme všechno potřebné."
Skvělého brankáře, beky i útočníky. Euforii. Kurážné vedení, jehož tahy si nyní vybírají dividendy. A především chuť dokázat, že když už jednou píšete dějiny, není žádný důvod nevystoupat až na vrchol.