Skip to main content

Hokej pomáhá léčit bolavé tragédie

Minulou sezonu poznamenala dvě neštěstí, po kterých se projevila solidarita hokejové rodiny

Napsal Michael Langr @nhlcz / NHL.com/cs

Redakce NHL.com/cs v létě vyzpovídala mnoho hokejistů NHL a získala jejich pohled na různorodá témata. V této části našeho malého seriálu se věnujeme tomu, jak hokej umí pomáhat ve chvílích největší bolesti.

Někdy se říká, že je to jenom sport. Pouhopouhá hra, v níž se bojuje o vítězství, která jsou ve srovnání s podstatnými momenty lidského života vlastně nevýznamná. 

A přece to není pravda. Právě hokej totiž čas od času dokáže léčit. Má tu moc lidem ulehčit ve chvílích, kdy je svírá žal, strach i osobní ztráta. 

 

[Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru @NHLcz]

 

Jen během minulé sezony se to potvrdilo hned dvakrát - po střelbě na floridské střední škole ve městě Parkland a po tragédii u lasvegaského hotelu Mandalay Bay. V prvním případě zabil vyloučený student ve školním areálu sedmnáct lidí, ve druhém zprovodil ze světa přes padesát obětí ještě horší masakr při countryovém koncertu.

Pozůstalým nemůže nikdo vrátit životy jejich blízkých. Pocit nesmyslné rány se nikdy tak úplně nezacelí. Hokej se však alespoň snaží o to, aby se lidé zasažení trýznivou událostí znovu zvedli. Semkli se. 

Málokdy to bylo tak vidět jako v uplynulém ročníku. Při zápasech NHL, které se následně odehrály kousek od zmíněných tragédií, došlo k fantastické demonstraci solidarity. Do světa letěl vzkaz, že ani té nejhorší hrůze se nemá ustupovat, že podléhat strachu je chyba. 

Že člověk ani ve chvílích absolutního zmaru není sám.

"Není náhoda, že takovou mocí oplývá zrovna hokej," myslí si útočník Anders Lee z New York Islanders. "V NHL byste mezi hráči, trenéry a dalšími našli tolik skvělých lidí! Hokej je přímo založen na tom, že musíte hodně ze svého pohodlí obětovat ve jménu kolektivu, ve jménu ostatních. Pomáhat jim. Skáčete přece do soupeřových střel, běžně bojujete za kamarády. Tahle mentalita se přirozeně přenáší i do běžného života."

Florida Panthers tak v únoru uctili památku obětí školního neštěstí důstojným ceremoniálem před utkáním proti Washington Capitals. K slzám dojal především zdrcený a zároveň burcující proslov brankáře Roberta Luonga, který v Parklandu bydlí. NHL se pak pokusila přivést hráče parklandského školního mužstva na jiné myšlenky třeba i tím, že jim jako překvapení zapůjčila do kabiny Stanley Cup. Parklandští rezidenti Shayne Gostisbehere a Craig Anderson kromě toho pozvali mládence ze zmíněného týmu na zápasy svých celků Philadelphia Flyers a Ottawa Senators.

Ani taková gesta pochopitelně nezacelí jizvy na duši, vždyť hráči ze školního výběru přišli při masakru o kamarády a oblíbené učitele, jeden z nich dokonce o mladší sestru. Hokejová komunita jim však dala najevo alespoň něco: Jsme v tom s vámi. Myslíme na vás.

"Když se přihodí něco tak strašného, může pomoci i sebemenší maličkost," tvrdil floridský forvard Vincent Trocheck. "Zdaleka to nebyla jen iniciativa Panthers. Do pomoci pozůstalým se zapojily všechny velké sportovní kluby z okolí. Pokoušeli jsme se spojit s těmi, kteří by naši pomoc mohli potřebovat a ubezpečit je, že v nás mají silnou oporu. Vůbec nedokážu popsat své pocity, když jsme dětem z postižené školy dokázali při naší návštěvě zase vyloudit úsměv na tváři. Bylo to prostě úžasné. Stala se bezesporu příšerná věc. Ale to, jak na tu hrůzu společnost zareagovala, je zpětně velmi povzbuzující."

Podobné to bylo ostatně i ve Vegas. Golden Knights nechali na začátku svého premiérového ročníku v NHL vyvěsit pod střechu arény dres s číslem 58. Neznačilo cifru z trikotu žádné hvězdy, nýbrž počet obětí děsivé střelby. Těsně před prvním domácím utkáním se halou během čtyřicetiminutového slavnostního aktu nenesla jména hokejistů, na led byli místo toho postupně vyvoláváni hasiči, lékaři, zdravotní sestřičky, policisté a záchranáři, kteří 1. října 2017 zasahovali.

"Mrtvé už bohužel nikdo zpátky k životu nepřivede, ale veřejně poděkovat všem těm hrdinům, kteří se zasloužili o to, že počet obětí nebyl ještě větší, považuju za velmi rozumné," oceňoval brankář Marc-Andre Fleury. "Jistě, původně to měla být velká sláva, naše slavná domácí premiéra. Osud tomu zkrátka chtěl jinak. Nebylo lehké se s tím vyrovnat, tragédie nám ještě dlouho zůstala v hlavách."

Svým způsobem ovšem fungovala i jako nesmírná motivace. Vegas Golden Knights ve své první sezoně NHL senzačně došli až do finále, vpřed je paradoxně hnalo i říjnové neštěstí. Poznali jste to i podle všudypřítomného hesla Vegas Strong.

"V prvních měsících za námi fanoušci chodili a děkovali za to, že jim svými vítězstvími pomáháme překonat všechnu tu hrůzu," popisoval útočník Pierre-Edouard Bellemarre. "Postupně jsme zjistili, že tady opravdu nejde jen o sport. Že to, čeho jsme součástí, nás dalece přesahuje. Že do každého utkání musíme dát 110 procent. Vyždímat ze sebe víc, než je obvyklé. Hráli jsme nejen za sebe, nejen za klub, ale za celé bolavé město, aby se co nejrychleji dostalo z těžkých časů."

Není tedy vůbec přehnané to tvrdit: Byl to hokej, kdo mnohým pomáhal po Parklandu, po Mandalay Bay. Po teroristickém útoku z 11. září 2001. Po bombové explozi při bostonském maratonu 2013. Po střelbě v ottawském parlamentu v roce 2014. 

Hokej, který je někdy zkrátka mnohem víc než pouhá hra.

"Aspoň na chvíli lidi vytáhnul z nejhoršího, zahnal jejich chmury," vzpomínal Patrice Bergeron z Boston Bruins na první duel svého týmu po zmíněném maratonu. "Moc rád bych si takovou zkušenost ušetřil, ale když už se to stalo, přišlo mi fascinující být u toho, jak hokej dokázal zareagovat."

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.