Pamatuješ, jak si jejich gólman Jose Theodore přetáhl přes masku kulicha, hráči si pod přilby brali kukly a všem šla pára od pusy? Bylo skvělé vidět, jak se NHL vrací k původnímu odkazu zápasů, ve kterých šlo jen o čest a radost z výhry. Vlastně mě překvapilo, že po sukcesu celé akce se další outdoorový duel konal až za čtyři roky.
Hron: No jasně, Theodore s kulichem! To bylo vynikající. Byl v tom i smysl pro humor, tohle polidštění hvězd je na venkovních zápasech taky prima - když se hraje v zimě a sněží, tak je kosa všem, borci z NHL i diváckému vašnostovi ve 35. řadě.
Z toho vůbec prvního zápasu si pamatuju, že za Montreal dával dva góly Richard Zedník. A byli u toho i nějací Češi, snad Honza Bulis?
Více k tématu: [Žádné kochání. Body jsou důležitější než zážitek]
Burkert: Jasně a taky Radek Dvořák a Aleš Hemský v dresech Edmontonu. O necelé tři roky později si za Oilers zahráli i ve finále Stanley Cupu, ale nebylo jim přáno.
Tyhle akce pod širým nebem si tady u nás identifikujeme i podle českých a slovenských hráčů. Když jsme u Heritage Classic, tak si vybavím, jak jsem před osmi lety mluvil o zážitcích ze zápasu s Calgary s Tomášem Plekancem a ten se zrovna moc vstřícně netvářil. Kdo by taky rád vzpomínal na duel, který se hrál, když bylo venku minus pětadvacet a Montreal si v něm ani neškrtnul...
Co je vlastně pro tebe nejpamětihodnější český a slovenský výkon v soubojích pod širým nebem?
Hron: Myslíš kromě těch Rychlých šípů? Snad rok 2009 a zápas Detroitu s Chicagem. Z deseti vstřelených gólů byly tehdy tři české, Jiří Hudler měl 2+1, Martin Havlát 1+2, třemi asistencemi se přičinil i Marián Hossa. Nebo vítězná trefa Mariána Gáboríka z roku 2015, kdy Kings pomohl porazit San Jose. Případně Voráčkova letošní show s Penguins.
