Skip to main content

Hejduk patří do zlatého fondu Avalanche

Neměl jsem důvod odcházet, vzpomíná na skvělá léta v Coloradu český útočník, jehož číslo 23 klub slavnostně vyřadí

Napsal Michael Langr / NHL.com

Až bude 6. ledna příštího roku stoupat ke stropu denverské haly Pepsi Center dres Colorado Avalanche s číslem 23, nejspíš Milanu Hejdukovi prolétnou hlavou nejdůležitější okamžiky, které ho k této poctě nasměrovaly.

"Je to krásný pocit a obrovská čest. Můj dres bude vedle pěti největších jmen v historii klubu," vykládal oceněný český hokejista v exkluzivním rozhovoru pro NHL.com/cs.

Před Hejdukem se podobné pocty v Coloradu dočkali jen Joe Sakic (č. 19), Peter Forsberg (21), Patrick Roy (33), Adam Foote (52) a Ray Bourque (77).

 

"Beru to jako největší individuální úspěch kariéry. Za Avalanche jsem nastupoval čtrnáct let, odehrál jsem za ně víc než tisíc zápasů, takže tohle je třešnička na dortu," řekl nejlepší střelec NHL sezony 2002-03.

Jak ve čtvrtek připomněl i samotný Sakic, Hejduk byl vždy byl nesmírně technicky nadaný a měl rychlé nohy i ruce, což bylo pro NHL ideální spojení. Avšak kdo ví, jak rychle by se jeho zámořská kariéra nastartovala, nebýt toho, že ho trenér Ivan Hlinka vzal na olympiádu do Nagana.

Když Hejdukův otec slyšel od známého, že je syn v nominaci, zdráhal se tomu nejprve uvěřit. Ale byla to pravda. Místo zraněného Václava Prospala ukázal jasnozřivý Hlinka na útočníka Pardubic, který pak v Japonsku slavil 22. narozeniny a ve finále proti Rusku se mu o nohy otřela vítězná rána Petra Svobody.

Do zámoří se Hejduk stěhoval hned v následující sezoně a management Colorada si zpětně gratuloval, že si v draftu 1994 ještě pod hlavičkou Quebec Nordiques z 87. místa pojistil právě rodáka z Ústí nad Labem.

Kdepak farma, Hejduk už v prvním ročníku odehrál kompletní základní část NHL a nasbíral v ní 48 bodů. Jeho role rostla rok od roku. Vyrovnal se fenomenálním spoluhráčům, jako byli Sakic a Forsberg. V památné sezoně 2002-03, kdy získal Maurice Richard Trophy za 50 tref, byl s 98 body také čtvrtý v bodování ligy za svým centrem Forsbergem a dalšími esy Markusem Naslundem a Joe Thorntonem.

K tomu hrál v týmu, který si každý rok dělal zálusk na Stanley Cup.

"Neměl jsem vůbec žádný důvod se někam stěhovat. V Coloradu jsem byl vždycky šťastný a moje rodina to viděla úplně stejně. V prvních pěti letech, kdy jsem hrál za Avalanche, jsme měli mužstvo na Stanley Cup. Pokaždé jsme cítili, že ho můžeme získat. Nakonec se to povedlo jednou. V těch letech jsem opravdu neměl důvod odcházet," tvrdil Hejduk.

I on zažil ty skvělé bitvy v play off s Detroit Red Wings, které elektrizovaly celou NHL.

"To už asi nejde zopakovat. Oni i my jsme věděli, že ke Stanley Cupu vede cesta jen přes toho druhého. Bylo to hodně vyhecované. Oba týmy měly skvělé hráče a fanoušci si to užívali naplno. Vznikla obrovská rivalita," řekl Hejduk a pohled na tehdejší soupisku Avalanche mu dává za pravdu. Kromě Sakica s Forsbergem na ní byli třeba i gólman Roy, obránce Foote, v jednu dobu Ray Bourque či Rob Blake.

"Hrál jsem s kluky, jejichž dresy jsou vyvěšeny v hale už teď. Tehdy se neřešilo, jestli se dostaneme do play off, ale ze kterého místa po základní části tam půjdeme. Zažil jsem parádní souboje s Detroitem, Dallas Stars, nebo St. Louis v Západní konferenci. Těch vzpomínek je tolik. Hrál jsem za úžasné mužstvo a užil si spoustu zábavy, protože se vyhrávalo. Atmosféra byla skvělá. Všechno bylo skvělé," vzpomínal.  

"Co si budu vždycky pamatovat je, jak výtečný člověk to je. Byl to dříč, ale vždycky s úsměvem a byl velmi skromný. Ať už se ocitl v jakékoliv situaci, vždycky makal naplno," popisoval útočník Alex Tanguay, jenž nastupoval na levém křídle útoku s Hejdukem a Forsbergem.

"Hráli jsme spolu ten rok, kdy nasázel 50 gólů. Jeho cit pro hokej, střela a měkké ruce byly jeho hlavními zbraněmi. Měl neskutečnou střelu. Nikdy nebylo možné říct, kde puk skončí. A techniku měl tak dobrou, že mohl kličkovat snad i v telefonní budce."

Víc než výhra v tabulce střelců však Hejdukovi utkvěl v paměti moment ze sedmého zápasu finále Stanley Cupu 2001 proti New Jersey Devils v domácí aréně v Denveru.

"Pamatuju si to, jako by se to stalo včera. Těch posledních deset, patnáct sekund zápasu, kdy jsme očima tlačili časomíru. Je to výjimečná chvíle, pokud vyhrajete Stanley Cup před vlastními fanoušky a nabitou arénou, která je plná štěstí a radosti."

Hejduk odehrál za Avalanche 1020 zápasů s bilancí 375 gólů a 430 asistencí. Jeho nejlepší roky jsou úzce spojeny i se slavnými léty českého hokeje. Počty krajanů ale stále klesají a přínos těch nejlepších už není takový jako na začátku tisíciletí.  

"Když bude v Česku víc mladých hráčů, tak se mezi nimi objeví i víc adeptů NHL. To je ten cíl, kterého bychom se měli držet. Víc ledových ploch znamená i víc mladých hokejistů. Snad se ten trend zase otočí," doufá jednačtyřicetiletý otec třináctiletých dvojčat Marka a Davida, kteří se také věnují hokeji. Ani jejich táta ostatně s hokejem úplně neskoncoval.

"Jsem zaměstnaný víc, než jsem si po konci kariéry myslel. Trénuju tým Colorado Thunderbirds do 13 let," říká Hejduk, jemuž v roli asistenta pomáhá další bývalý český hráč Avalanche Jan Hejda.

Že by nastupoval ještě v NHL, to už si ale Hejduk nedovede představit. "Když si jdu někdy zahrát, tak vím, jak se cítím druhý den..." Proto má i tolik uznání pro pětačtyřicetiletého Jaromíra Jágra.

"Strašně moc ho respektuju za to, co udělal pro hokej obecně a pro ten český zvlášť. Je to pro mě překvapení, že ještě nemá smlouvu, ačkoli už startují tréninkové kempy. NHL se strašně změnila, všichni sázejí na mladé, rychlé hráče, ale Jágr má i ve svém věku stále co nabídnout. Nechápu, jak to dělá, že zvládá klidně dva zápasy ve dvou dnech a ještě je navíc pořád produktivní."

Zatímco Jágr si na vyvěšený dres s číslem 68 ještě počká, Hejdukův velký okamžik přijde už za necelé čtyři měsíce.

"Těžko říct, jak to budu prožívat. S rodinou se na to ale moc těšíme. Nikdo v Avalanche už si neobleče číslo 23, které bude viset pod stropem haly. To je přece paráda!"

Ctete více