Hašek míří jako první Čech do Síně slávy. Kvůli jeho stylu mu přitom v NHL dlouho nevěřili

Dvacet let poté, co se prosadil mezi brankářskou elitu NHL a vyhrál první ze svých šesti Vezina Trophy, se Dominik Hašek dočká dalšího velkého ocenění. V pondělí bude jako vůbec první český hokejista v historii po boku obránce Roba Blakea a útočníků Petera Forsberga s Mikem Modanem uveden do Síně slávy v Torontu.

Shodou okolností se tak stane v den 25. výročí sametové revoluce, která v roce 1989 v Československu demontovala komunistický režim a umožnila Haškovi svobodně odejít do NHL. Za 16 sezon se tam český vyslanec stal dost možná nejlepším brankářem v historii hokeje, jako první brankář od dob Jacquesa Planta v roce 1962 získal dvakrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu sezony (1997, 1998), vyhrál dva Stanley Cupy, vysloužil si přezdívku Dominátor a svým neortodoxním chytáním rozboural tradiční kanadský pohled na brankářský styl.

"Žádný jiný gólman nedokázal změnit vnímání své role tak jako Dominik Hašek. Měl schopnost dostat se do hlav soupeře. Protivníci byli v jeho nejlepších letech prostě zastrašeni brankářem. On je v historii jedním z malé hrstky gólmanů, kteří tohle dokázali," řekl o něm uznávaný kanadský kouč Ken Hitchcock, který vymýšlel strategii proti Haškovu celku Buffalo Sabres coby kouč vítězných Dallas Stars ve finále Stanley Cupu v roce 1999.

Pro české fanoušky zůstane největším momentem slavného brankáře olympijský turnaj v Naganu v únoru 1998, kde poprvé startovaly největší hvězdy NHL a národní tým senzačně vybojoval zlaté medaile. Největší podíl na tom měl právě Hašek, jenž v šesti utkáních dostal pět gólů, dvakrát (včetně finále proti Rusku) vychytal čisté konto. Ve čtvrtfinále s USA dokázal téměř sám o sobě zastavit výrazně aktivnějšího soupeře a v semifinále dostal od hvězdné Kanady jediný gól a vychytal všech pět střelců v nájezdech. Volání "Hašek na Hrad" se tehdy stalo heslem, které vyznávaly statisíce hokejových fanoušků v Česku.

A přitom chybělo tak málo a tohle všechno se vůbec nemuselo stát.

Na začátku 90. let se frustrovaný Hašek chtěl sbalit a vrátit se domů do Pardubic jako muž, jenž v NHL nedokázal prorazit. Za sebou měl dvě sezony, v nichž odehrál víc zápasů za farmářský tým Indianapolis Ice, než v prvním mužstvu Chicago Blackhawks. "Myslím, že na tu NHL nemám. Jsem starý a pomalý. Pusťte mě do Evropy, ať si aspoň zachytám tam, kde o mě ještě mají zájem," řekl podle své biografie trenérovi Chicaga Miku Keenanovi v roce 1991.

Po přestupu do Buffalo Sabres ho klub nechal jako nechráněného hráče k dispozici pro rozšiřovací draft NHL. A nikdo jiný si ho nevybral. Hašek zůstal dvojkou za tehdy slavnějším Grantem Fuhrem a dál čekal na výraznější šanci.

Ta přišla až ve čtvrtém roce po jeho odchodu do zámoří, v ročníku 1993-94. Fuhr se zranil a český náhradník téměř okamžitě poté vystřelil mezi největší hvězdy NHL. Za jediný měsíc vychytal pět čistých kont, sezonu dokončil s úspěšností 93 procent, získal svou první Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře ligy a spolu s Fuhrem také William Jennings Trophy pro dvojici, která obdržela v sezoně nejméně gólů.

Pardubický odchovanec přitom v roce 1990 přicházel do Ameriky ve 25 letech jako nejlepší gólman z Evropy, ověnčený dvěma tituly v československé lize i dvěma tituly nejlepšího brankáře mistrovství světa IIHF. Jak je možné, že ho v NHL tak dlouho přehlíželi, když poté, co se stal jedničkou v Buffalu, okamžitě zazářil a pět ze šesti sezon odchytal s úspěšností nad 93 procent?

Jednou z odpovědí je obtížná adaptace na život v novém světě, na cizí jazyk, na menší led i jiný herní styl - tím vším si brankář musel projít, aby potvrdil svou velikost i na opačném pólu hokejového světa. Druhou odpovědí je však pravděpodobně samotný Haškův styl, který nelze spoutat do tradiční kanadské představy o dvou typech brankářů: stojící a 'butterfly' (chodící do rozkleku). Hašek byl solitér, jenž předváděl hru mimo jakýkoliv výklad z učebnice. Válel se po zádech, pouštěl hokejku, aby mohl přikrýt puk pod vyrážečku, vyrážel z brankoviště proti soupeři v protiútoku klidně až za kruhy.

"On chytal svým, naprosto neopakovatelným způsobem. Všichni si tehdy mysleli, že sázka na něj je velký risk," vzpomínal Mitch Korn, trenér brankářů, který v Buffalu vedl Haška od začátku až do roku 1998 a podle gólmanových slov mu hodně pomohl nahoru.

"Jeho průlom do NHL se zdržel, protože nechytal podle normy," souhlasil Jim Corsi, jenž trénoval brankáře Sabres po Kornově odchodu. "Dřív jeho hru nazývali neortodoxní, ale dnešní brankáři z ní používají spoustu prvků. On byl jedním z prvních, kteří spojili kondici a chytrost. Uměl číst hru jako Martin Brodeur nebo Patrick Roy, ale k tomu přidal sadu dalších dovedností. Dovedl vyrazit střelu, pak pokrýt dorážku, občas přerušil akci ještě před tím, než se z ní stala šance. Pro soupeře to byla devastující kombinace," doplnil.

"Chytání je jako puzzle s tisíci kousky. A Dom je jediný gólman, který dal dohromady všechny. Většina brankářů v NHL jich má tak 800, on měl všech tisíc," tvrdil Korn.

Haškovi pomohla mimořádná tělesná pružnost a ohebnost kloubů. Občas vypadal jako z gumy, dosáhl tam, kam jiný brankář ruku nebo nohu prostě nevykroutil. Ale za svůj úspěch vděčí i herní inteligenci a předvídavosti. "Hrál hokej jako šachy. Věděl, co se stane v příštím tahu," říkal Korn. "Jediný problém byl v tom, že byl o dva tahy dopředu, ale někdy tím vlastně odkryl karty moc brzy jako netrpělivý pokerový hráč. Tím dal střelcům možnost změnit cíl. Jakmile se naučil být trpělivější, dominoval."

Haškův individuální vrchol přišel v sezoně 1998-99, kdy dovedl průměrné Buffalo do finále Stanley Cupu a základní část zakončil s nejlepšími čísly v kariéře: průměrem 1,87 a úspěšností 93,7. V dalších letech však pochopil, že pokud chce získat nejslavnější týmovou trofej, musí odejít jinam. V létě 2001 inicioval trejd do Detroit Red Wings, s nimiž hned v následujícím roce vychytal 41 výher v základní části a v play off pak vybojoval Stanley Cup.

"Moje práce byla spíš dostat ho na tréninku z ledu. Chtěl tam pořád zůstávat a něco vylepšovat," vzpomínal Jim Berard, tehdejší trenér gólmanů Red Wings. "Říkal jsem mu: Dominiku, máme před sebou tři zápasy ve čtyřech dnech na cestách, nenechávej všechny síly na tréninku. A on na to: Ok Jimmy, ale udělej mi ještě jedno cvičení, které mě opravdu nakopne. A když pak odjížděl na střídačku, byl v takovém transu, že netrefil do dvířek. Slintal blahem jako bernardýn."

Hašek neustále přemýšlel o tom, co ještě vylepšit, aby dokázal chytit víc puků. Když mu to pravidla dovolovala, zvětšoval výstroj na maximální míru. Koncem 90. let měl dres s volnými rukávy jako netopýr. Poté, co NHL podobně věci omezila, začal střelcům schválně nabízet volné skulinky, aby mířili tam, kam chtěl on.

"Člověk musí být chytrý. Když ukážete útočníkům volné místečko, tak puk dostanete tam, kde ho chcete mít," říkal.

I díky tomu ukončil kariéru v NHL s nejlepší úspěšností v historii, číslem 92,2 procenta. I díky tomu se v nejlepší lize světa přes několik odchodů a návratů udržel až do svých 43 let, kdy po angažmá v Ottawa Senators a comebacku do Detroitu získal svůj druhý Stanley Cup. I díky tomu ve 45 letech vychytal svůj třetí ligový titul pro Pardubice. A ve 46 letech ještě zkusil KHL, než definitivně ukončil kariéru.

"Pořád se snažil zlepšovat, číst hru," vyprávěl brankář Ray Emery, jenž se od něj učil v Ottawě jako mladý náhradník. "Když viděl, jak někdo jede do brejku s hlavou dole, vyrazil proti němu. Všechno měl vypočítané. Nebylo to tak, že by jen tak riskoval a lítal po ledě jako blázen."

Ne, tak to nebylo. I když občas to tak mohlo vypadat. Trenéry v NHL to zpočátku mátlo natolik, že Hašek kvůli tomu málem nedostal šanci. Tak tenká byla před 20 lety hranice mezi neúspěchem a pozdější cestou do Síně slávy.