Hamrlík byl první českou jedničkou draftu

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.
V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. Tentokrát, týden před draftem NHL 2017, se zaměříme na první českou jedničku draftu v ligových dějinách - před 25 lety se jí stal Roman Hamrlík.

Když v říjnu 2013 zašel v Montrealu na hokej, netušil, že v polovině zápasu bude hodně naměkko. Jakmile se jeho tvář objevila na kostce nad ledem, jednadvacet tisíc diváků v Bell Centre aplaudovalo ve stoje obránci, který v NHL odehrál 1395 zápasů.
Nečekaná rozlučka, kterou spunktoval akční český novinář žijící v Kanadě Zdeněk Matějovský, byla symbolickou tečkou za Hamrlíkovou zámořskou kariérou, jež se naplno rozeběhla o 21 let dřív ve stejném městě, ale v jiné hale - proslulé areně Forum.
"Jako kluk, který vyrůstal v komunistickém Československu, jsem si nedovedl představit, že bych měl příležitost hrát někdy za mořem. Chtěl bych hlavně vyzvednout svého prvního generálního manažera Phila Esposita, který si mě v roce 1992 vybral jako jedničku," vzpomínal Hamrlík.
Někdejší hvězdný útočník Chicago Blackhawks a Boston Bruins, hrdina Série století z roku 1972, udělal z osmnáctiletého Čecha ostře sledovaného hráče. Esposito dal Hamrlíkovi přednost před Alexeiem Yashinem, nezaujali ho ani takoví obránci jako Darius Kasparaitis nebo Sergei Gonchar.
Espositovi se líbilo, že Hamrlík k nezpochybnitelným defenzivním dovednostem dokáže přidat i solidní ofenzivu, zvláště v přesilovkách, kde se vžil do role, jakou má v americkém fotbale quarterback.
První roky nového floridského klubu v NHL, to byly sice hlavně porážky, ale i nezapomenutelné zážitky. Vůbec první duel v soutěži Lightning vyhráli 7:3 nad Chicagem a Chris Kontos v něm nastřílel čtyři góly.
"Když vstřelil hattrick, objevila se na ledě jediná čepice a ochranka chtěla toho chlapíka, který ji tam hodil, vyvést z haly," vybavil si bývalý kouč Lightning Terry Crisp, jenž měl později právě s Hamrlíkem spory.
"Měli jsme mítink před zápasem a Hamrlík nikde. Tak jsem se ptal, co s ním je a odpověď byla, že šel chytat ryby. Asi sto metrů za halou bylo přístaviště a on tam opravdu rybařil," smál se po letech Crisp.
"První rok mám pořád v paměti, i tu premiéru. Ale někdy si říkám, že už je to jako z jiné doby," povzdechl si Hamrlík, který si v sezoně 1995-96 vytvořil osobní rekordy 16 góly, 49 asistencemi a 65 body.
Za pět let v Tampě zažil ale jen jednou play off a v té šesté byl vyměněn do Edmonton Oilers, kde měl za spoluhráče Douga Weighta, Ryana Smytha nebo krajana Josefa Beránka.

Zatímco v některých hokejistech přesun z teplých krajů do kanadského mrazu vyvolá deprese, Hamrlík naopak změnu uvítal, hlavně když viděl, jaký rozdíl je mezi kanadskými a americkými fanoušky.
"Kdyby to bylo jen na mně, tak celou kariéru strávím v Kanadě. Dá se to srovnat s fotbalem v Anglii. Když hrajete v Kanadě, tak si to užíváte. V některých městech v Americe hokej ani moc lidí nezajímá," tvrdil Hamrlík.
S angažmá v Edmontonu má nakonec spojen i vrchol své kariéry - olympiádu v Naganu v roce 1998. V reprezentaci toho nikdy moc neodehrál, ale při sestavování zlatého týmu na něj kouč Ivan Hlinka nezapomněl.
"Já jsem si ve čtyřiadevadesátém na světovém šampionátu v Itálii urval koleno. Člověk si na to občas vzpomněl a řekl si, že by si měl spíš odpočinout a pořádně se připravit na další sezonu."
Hamrlík vyrostl ve spolehlivého hráče a tichého šéfa kabiny. "Každý tým má minimálně dvě lajny, které vám dokážou opravdu zavařit, takže když je ubráníte, satisfakce tam je," připustil
Na nedostatek vytížení si nestěžoval ani při čtyřletém angažmá v New York Islanders. Ale Kanada je Kanada. Po dvou letech v Calgary Flames se český internacionál přestěhoval do Montrealu a byla z toho oboustranná láska.
"V Edmontonu i v Calgary byli lidi hodně zapálení, ale v Montrealu je to ještě něco jiného. Hokejisty tam berou jako celebrity. Kdybyste šel po ulici bosý a oni zjistili, že hrajete hokej, tak vám dají svoje tenisky. Montreal prostě beru jako svůj druhý domov. Hrát tam je zážitek a přál bych to každému," líčil Hamrlík.
Právě s Canadiens měl ke Stanley Cupu nejblíž. V roce 2010 senzačně přešli přes Washington Capitals a Pittsburgh Penguins a postoupili do finále Východní konference, kde však nestačili na Philadelphia Flyers.
"Tehdy nám úžasně zachytal Jaro Halák. Taky jsme ubránili Ovechkina s Backstromem. To byl základ."

Kromě skvělých výsledků zažil Hamrlík v kabině i spoustu srandy. Vždyť jeho parťákem v obraně byl Jaroslav Špaček.
Když v roce 2011 zamířil na angažmá do Washington Capitals, nastaly Hamrlíkovi krušné chvíle a možná si drbal hlavu, proč nezůstal v Montrealu.
"Já ale tehdy preferoval smlouvu na dva roky," povzdechl si.
Ještě před jejím vypršením však Capitals umístili zkušeného obránce na listinu volných hráčů, odkud si ho vytáhli New York Rangers. V play off neuspěli a Hamrlík tak svůj poslední duel odehrál 25. května 2013 proti Boston Bruins, když strávil na ledě necelé čtyři minuty.
V NHL tak odehrál dvacet sezon v sedmi týmech, společně s play off to bylo víc než patnáct stovek utkání.
"Za celou kariéru jsem měl tu čest hrát proti legendám jako jsou Wayne Gretzky, Mario Lemieux, Steve Yzerman, Brett Hull, Paul Coffey, Patrick Roy a Dominik Hašek, ale i proti současným hvězdám Sidneymu Crosbymu nebo Jardovi Jágrovi. Všem jsem vděčný za podporu, které se mi dostávalo," nezatrpkl Hamrlík.
Jeho sen zahrát si za mořem s bratrem Martinem se neuskutečnil, ale i tak si první česká jednička draftu svou kariéru vychutnávala hodně dlouho. Víc zápasů v NHL nasbíral z Čechů jen nezmar Jágr.
"Hokej je fyzicky a psychicky strašně náročný. Na začátku kariéry jsem měl nějaká zranění, pak se mi ale vyhýbala, měl jsem prostě štěstí," říkal Hamrlík.
Sám nikdy neměl moc velké ambice 'kecat' do hokeje z druhé strany, být trenérem, manažerem. Dvacet sezon v NHL si poctivě odmakal, takže má právo, aby si života i trochu užíval. A tak ho spíš uvidíte, jak stojí v předních řadách na koncertech svých oblíbených kapel. Tvrdá rocková hudba, to je totiž další velká vášeň hokejového bonvivána.