Skip to main content

Generální manažeři radí: Hýčkejte si tvrdé jádro

Tep NHL: Jedna hvězda nestačí. Kolem skupiny klíčových hráčů se musí nabalit ti hladoví a odhodlaní

Napsal Marek Burkert (Právo) / NHL.com/cs

Každé pondělí během sezony 2017-18 vám NHL.com/cs přináší pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa.

V tomto vydání se zaměříme na různé způsoby, jak si počínat při skládání týmů. Jaké jsou trendy posledních let? Velký šéf, který jde příkladem? Nebo raději semknuté řady odhodlaných dělníků ledu?  

Být manažerem hokejového týmu ve fantasy lize může být zábavné i poučné zároveň. V draftu si před startem ročníku vybíráte hráče, kteří nejvíc odpovídají vašim představám. Jenže některá vyhlížená jména vám vyfouknou soupeři a vy si musíte vystačit s těmi, co jsou momentálně k mání a s nimi pak procházíte sezonou. Generální manažeři týmů NHL jsou na tom občas podobně. S tím rozdílem, že se za svá rozhodnutí musejí zodpovídat majitelům i fanouškům. 

Některé podobnosti s fantasy hokejem ale zůstávají. Tak moc třeba toužíte po některé hvězdě, že za něj protivníkovi nabídnete jako protihodnotu klidně tři hráče. Jenže s nimi ztratíte i duši týmu a sezona je v tahu... Další rok pro změnu vsadíte na gólmana, který se ale záhy zraní a zase trčíte v ligovém podpalubí. A tak to jde dál a dál, než se stane ten zázrak, a vám to konečně jednou vyjde lépe než všem ostatním konkurentům. 

"Když chcete něco velkého vyhrát, tak musíte zažít i kupu porážek," říkával s oblibou český brankář Tomáš Vokoun. 

A cesta k triumfům je někdy hodně trnitá. Vede skrz pochmurná období v tabulkovém suterénu, osudová rozhodnutí, která se nemusí vyplatit a řadu omylů, za něž generálním manažerům hrozí vyhazovy. 

George McPhee jeden takový zažil, když tak moc věřil v zisk Stanley Cupu s Washington Capitals, až byl za Martina Erat tehdy působícího v Nashville Predators obětovat jednoho z tehdy nejlepších hokejových teenagerů Švéda Filipa Forsberga.  

Ale to už je starý příběh. Před touto sezonou čekal McPheeho úkol, který se poštěstí jen několika málo GM v celé historii ligy. V rozšiřovacím draftu si vybrat zbrusu nový tým. Před managementem Vegas Golden Knights byl obří úkol, který dosahoval monumentálních rozměrů Stratosphere Tower, dominanty pouštní Mekky hazardu v Nevadě. 

Vybrat si z každého ze 30 týmů jen jednoho hráče a přitom vynechat ty nejlepší a nejperspektivnější z chráněného seznamu. Alchymie, s jakou McPheeho tým nakonec sáhnul do družstev svých konkurentů a vylovil současný kádr Golden Knights je jednou z největších záhad posledních let v NHL. Vegas byl prorokován pád, místo toho je ale čtvrté lednové pondělí na čele celé ligy. 

"Byl to docela zvláštní pocit, když jsme se poprvé sešli a věděli, že vlastně za pár týdnů z nás má být mužstvo, které hraje NHL a nikdo na něj nebere ohledy. Trošku mrazení v zádech tam bylo," připustil gólman Marc-Andre Fleury, který už má tři Stanley Cupy s Pittsburgh Penguins a najednou je součástí týmu, jenž se z původního outsidera stal jedním z uchazečů o pohár.  

Ze své předchozí štace zažil, jak se vlastně takový šampionský tým staví. V Pittsburghu na to šli i zásluhou generálního manažera Craiga Patricka přes draft, když v roce 2003 získali jako jedničku právě Fleuryho, o rok později brali ze druhého místa Evgeni Malkina a ve výběru 2005 si zvolili zázračné dítě Sidneyho Crosbyho.

Efekt se dostavil už o tři roky později, kdy Penguins hráli finále proti Detroit Red Wings a v další sezoně slavili Stanley Cup. To už byl ale v roli GM Ray Shero, poslední dva triumfy Pens zase spadají do jurisdikce Jima Rutherforda, jenž je odpovědný i za příchod kouče úspěšného kouče Mikea Sullivana. 

Minulost, v níž by byl Wayne Gretzky schopný udělat kandidáta na Stanley Cup prakticky z každého týmu ligy, je fuč. Platové stropy změnily situaci. Manažeři chtějí mít kromě lídra kabiny především tvrdé jádro, k němuž mohou nalepit mladé a většinou levné hráče, kteří jsou za šanci ochotni vypustit duši. 

Podívejte se na soupisku Chicago Blackhawks, které vyhrálo Stanley Cup v letech 2010, 2013, 2015. Patrick Kane, Jonathan Toews, Marián Hossa, Patrick Sharp, Duncan Keith, Brent Seabrook. Ti byli nedotknutelní, ale kolem nich spoluhráči i vzhledem k finančním nárokům rotovali. 

A po každém z těch velkých triumfů manažer Stan Bowman poslal o dům dál hráče, kteří sice týmu odvedli v play off skvělé služby, ale z jeho perspektivy patřili mezi nahraditelné. Ať šlo o obránce Dustina Byfugliena v roce 2010, nebo Michaela Frolíka v roce 2013.  

Svým věrným, kteří mají na svědomí zisk Stanley Cupu z roku 2011 nadále věří v Boston Bruins, kde spoléhají na gólmana Tuukku Raska, kapitána Zdena Cháru a útočníky Patrice Bergerona, Brada Marchanda a Davida Krejčího. 

Ani šampioni z let 2012 a 2014 Los Angeles Kings nedají dopustit na Jonathana Quicka, Drew Doughtyho, Anze Kopitara, nebo Dustina Browna.

    

Pokud se podíváte na současné soupisky většiny mužstev, pak jsou základem jejich sestavy dva centři, dva beci, brankář a případně další dva útočníci.  

V Tampě, která je jedním z největších letošních favoritů si za jednotlivé pojmy můžete dosadit Stevena Stamkose a Tylera Johnsona, Victora Hedmana s Antonem Stralmanem, Andreie Vasilevskiyho a k nim Nikitu Kucherova s Ondřejem Palátem. 

Opravdu fungující týmy pak nemusí spoléhat ani na super výkony vynikajícího gólmana. Prezident hokejových operací v Calgary Flames Brian Burke by s tím patrně nesouhlasil. "Postavte to od gólmana," zní jeho motto.

V roce 2010 se ale brankář šampionů z Chicaga Antti Niemi nevešel v play off ani mezi první desítku v procentuální úspěšnosti - 91,0, ani v průměru obdržených branek na zápas - 2,63.  

Pochopitelně se ale hodí i posily získané před uzávěrkou přestupů: nejzářnějším příkladem z posledních let je Marián Gáborík, který 14 góly v play off vedl Kings za pohárem v roce 2014. 

A následně jsou tu ti bezejmenní, kteří se každý rok vynoří z průměru a jsou u klíčových momentů. Bryan Bickell z Chicaga v roce 2013, loňští šampioni Jake Guentzel a Bryan Rust, nebo jeden z hrdinů play off 2016 Nick Bonino. 

Postavit tým, který má šampionské parametry, to občas připomíná práci lékárníka. Když nenamíchá lék ve správném poměru, může to skončit katastroficky. Generální manažeři ale žádný zaručený recept nemají. Spoléhají na zkušenosti a instinkty. A také se učí z omylů, které jim kdysi dokázaly připravit horké chvíle. McPhee by ostatně mohl vyprávět.

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.