Trenéři a jejich role. Co mají společného Cooper a Maurice?

Každé pondělí během sezony 2017-18 vám NHL.com/cs přináší pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa.
V tomto díle si probereme, jakou roli hrají trenéři v momentálních výkonech svých týmů.

Jakmile se nedaří, jsou ti první na odstřel. Při dlouhých vítězných sériích na sebe zdaleka tolik pozornosti nestrhávají, ačkoli jejich zodpovědnost za výsledky je zdaleka největší. Být trenérem týmu NHL je stresující povolání. I při těch nejhezčích momentech kariéry jim neustále vrtá hlavou, co bude zítra, za týden, příští sezonu?
Claude Julien je nejúspěšnějším trenérem v historii Boston Bruins, odkoučoval na jejich lavičce 704 zápasů, zažil 393 výher, před osmi lety získal Jack Adams Award, o dva roky později Stanley Cup.
Dvě sezony, v nichž Bruins těsně unikl postup do play off, ale podlomily jeho pozici a letos v únoru ho vystřídal jeho asistent Bruce Cassidy. Pád z velké výšky, řeklo by se, ale Julien byl bez práce jen týden. Angažovali ho totiž velcí rivalové Bostonu z Montreal Canadiens, týmu, kde už sedmapadesátiletý kouč působil na začátku tisíciletí. A Černý Petr zůstal v ruce Michelu Therrienovi, odvolanému po čtyřech letech solidní práce.

Julien však zažil na začátku sezony znovu horké chvilky, když Canadiens nedávali góly, gólman Carey Price se trápil a tým šel od porážky k porážce.
Rodák z Ontaria ale věděl, že má pod rukama dobrý tým, jen chvíli trvalo, než se rozjel.
"Cesta z průšvihu je pořád stejná, tvrdá práce, maximální nasazení, jednoduchost. I když to vypadá jako klišé," řekl starý praktik Julien.
Základní poučky teď svým zoufalým svěřencům opakuje i Dave Hakstol z Philadelphia Flyers. Deset porážek v řadě je vyrovnaná nejhanebnější série v klubových dějinách pensylvánského týmu.
"Musíme hledat cestu, jak z té díry ven. Někdy stačí maličkost a všechno se otočí," tuší Hakstol, který je momentálně nejohroženějším trenérem v NHL.
Sekunduje mu ale i Jeff Blashill z Detroit Red Wings, kteří loni po 25 letech nepostoupili do play off a nyní jsou znovu pod slušným psychickým tlakem kvůli sedmi porážkám v řadě. A ta poslední s Montreal Canadiens v poměru 1:10 byla opravdu hanebná. Hráči mluvili o ostudě, trapnosti, omlouvali se za svůj výkon.
Blashill se ale k jejich láteření nepřidal. Naopak řekl, že věří v charakter týmu a jeho schopnosti poprat se s osudem.
"V minulosti už to kluci dokázali mnohokrát," nadhodil detroitský nástupce Mikea Babcocka, který před odchodem do Toronto s Red Wings slavil úspěchy a Blashill je s ním detroitskými fanoušky chtě nechtě srovnáván. Zatím ale z tohoto porovnání nevychází třiačtyřicetiletý trenér příliš dobře.
Jedenáct let trvala absence Edmonton Oilers v play off, než se žezla chopil Connor McDavid a dovedl tým z kanadské provincie Alberta do semifinále Západní konference. Oilers byli okamžitě pasování na jednoho z adeptů na Stanley Cup, jenže jejich start do nového ročníku se nedá považovat za zázračný (11-14-2).

Padesátiletý kouč Oilers Todd McLellan není žádný nováček, který by neunesl tlak okolností. Za sedm let na lavičce San Jose Sharks s nimi nasbíral přes 300 výher. Teď má ale omezené možnosti, jak působit na svůj tým, který se na první pohled jeví jako nevyvážený s masivním ofenzivním potenciálem a slabší obranou.
Manažer Peter Chiarelli uzavřel v létě obří smlouvy s Connorem McDavidem a Leonem Draisaitlem. Teď by ale potřeboval i solidního beka a gólmana s vyrovnanými výkony. V tom mu ovšem McLellan nemůže pomoci.
Úplně opačné příběhy nyní prožívá trenérský triumvirát Gerard Gallant (Vegas Golden Knights, 16-9-1), Paul Maurice (Winnipeg Jets, 17-6-4) a Jon Cooper (Tampa Bay Lightning, 18-6-2).
Příznivci Florida Panthers mají před očima stále bizarní scénu z loňského podzimu, kdy Gallant před halou Carolina Hurricanes vynáší kufry z klubového autobusu a dává je do taxíku, který ho odváží na letiště.
Podivný vyhazov oblíbeného trenéra, který se s managementem neshodl na koncepci, se odrazil na prachbídné sezoně Floridy a ani Bob Boughner zatím na výbornou Gallantovu práci navázat nedokázal.

Ve Vegas Gallant ukazuje, jak dokáže pracovat s týmem, u jehož vzniku konzultoval složení kádru s manažerem Georgem McPheem. Tažení Golden Knights kupodivu nepřibrzdili ani masivní problémy se zraněnými gólmany.
Jako se příliš nepočítalo s Vegas, nepočítalo se ani s vzestupem New Jersey Devils, natož s fantastickými výkony Winnipeg Jets, kterým z lavičky velí ostřílený Maurice. Ten už ve 28 letech vedl Hartford Whalers, v roce 2002 hrál s Carolina Hurricanes finále Stanley Cupu a tvrdou školu dostal i ve dvou sezonách v Torontu.
V říjnu na lavičce Jets dosáhl svého 600. vítězství v NHL a nyní po více než 1400 zápasech v nejlepší lize světa prožívá mimořádné pocity, kdy vede tým na velkém vzestupu.
Jen o necelých sedm měsíců mladší, než Maurice, je kouč Lightning Jon Cooper a na rozdíl od kouče Jets je v hokejové profikariéře spojený pouze s floridským klubem. Trénoval farmářské týmy Tampy Norfolk Admirals a Syracuse Crunch, kde detailně poznal řadu hráčů, jež později vedl v Lightning.
Na jejich lavičce je už šestou sezonou a vytáhl je mezi absolutní elitu ligy. V roce 2015 hrála Tampa finále Stanley Cupu, před rokem byla v konferenčním finále. Po letošní absenci v play off jsou Lightning zase o něco víc zralejší a hladovější. A Cooper musí být hodně obezřetný, aby si na začátku neukousli moc velké sousto.
Předpovídat, kdo z jmenovaných trenérů zažije na konci sezony slávu a kdo vyhazov, ale bývá ošidné. Příklady z minulosti ukazují, že dlouhá vítězná období střídají nečekané propady a permanentní pocit nejistoty svírá vlastně všechny kouče NHL. Ti, kteří dnes zažívají úspěchy, mohou za pár týdnů úpět. A naopak.