Nedomanský si místo v Síni slávy zaslouží

Sám je členem Síně slávy a má za sebou ohromnou kariéru v NHL, kde mezi lety 1956 a 1974 hrál nejprve za Toronto Maple Leafs, pak za Detroit Red Wings a nakonec za Montreal Canadiens. S kanadskými týmy Frank Mahovlich celkem šestkrát vybojoval Stanley Cup: čtyři s Maple Leafs, dva s Canadiens.
O to větší šok byl, když muž s přezdívkou 'Big M' opustil v roce 1974 NHL a podepsal angažmá u Toronto Toros ve World Hockey Association. Letmo to zaregistrovali i v Československu, kde tou dobou centr Václav Nedomanský také plánoval dramatickou změnu vlastní adresy.
Právě Mahovlich ve speciálním svědectví pro NHL.com vzpomíná na svého tehdejšího spoluhráče 'Big Neda', jenž bude v pondělí uveden do Hokejové síně slávy v Torontu. Tím se z obou znovu stanou kolegové, protože sám je jejím členem už od roku 1981.

Začnu tím, že vám o svém příteli 'Nedovi' povím příběh, který se netýká hokeje. Někdy v roce 1976 nebo 77 organizoval tehdejší sportovní novinář Toronto Sun George Gross tenisové turnaje poblíž městečka Parry Sound, odkud pochází Bobby Orr.
George, který sám emigroval z Československa už v roce 1949, tam pozval i Neda. A Ned byl skvělý tenista. Ale i když proti němu stál špatný hráč, on vždycky hrál tak, aby z toho byl zajímavý zápas. Takový to byl gentleman. Nikdy vás neztrapnil, hrál jen tak, aby nějak těsně vyhrál.
*** ***Více k tématu: [Nedomanský bude uveden do Síně slávy NHL]
A teď jeden krátký příběh o mém příteli Nedovi jako hokejistovi. Pamatuju si, že jsem mu jednou nahrál na gól za Toronto Toros ve WHA. Vytáhl jsem gólmana z branky, ale Ned byl v ještě lepší pozici, takže jsem mu to dal. Skóroval, pak ke mně přijel a poděkoval mi, což se mi jindy nestalo.
Když jsem hrál za Detroit Red Wings, nahrál jsem Gordiemu Howeovi na jeho 700. gól kariéry (v roce 1968) - a myslíte, že mi poděkoval? Možná prostě dával tolik gólů, že ho to ani nenapadlo, takže mě jen poplácal po zádech. Ale Ned řekl: 'Franku, hrozně moc ti děkuju!'.
Myslím, že poprvé jsme se potkali na přípravném kempu Toros v ontarijské Oshawě v roce 1974. Pro oba z nás to byla první sezona za Toros a Ned hrál centra v naší lajně s Tonym Featherstonem.
V Kanadě byl tehdy sotva pár měsíců, takže anglicky toho moc neuměl. Ale i tak se dokázal vždycky docela dobře zorientovat. Vcelku slušně rozuměl a nikdy jsme neměli problém s komunikací. Nakonec, hokej má přece svůj vlastní jazyk. Používali jsme instinkt: já věděl, kam si najíždí a jak hraje, a to stačilo.
Za rok nato jsme měli tréninkový kemp ve švédském Örnsköldsviku, kde byl Ned stejně jako ve Finsku nesmírně populární. Myslím, že ho tam znali z mezinárodních turnajů, když hrál za Československo.

Dali jsme se docela dobře dohromady a vycházeli jsme spolu výborně. V Torontu byl tehdy ještě jeho krajan Richard Farda a já jsem s nimi často chodil do českých restaurací. Cítili se tam trochu jako doma. Společně jsme je na tripech vyhledávali a většinou jsme jednu dvě české hospody ve městě našli. Pár jsme jich měli i v Torontu.
A bylo jedno, jestli jsme se tam přejedli, nebo ne - Ned vždycky zůstal v perfektní kondici. Obecně vzato měli Evropané tou dobou většinou lepší fyzičku než Kanaďané nebo Američané, protože oni trénovali na suchu celé léto. A Ned se k tomu dokázal velmi dobře přizpůsobit menšímu americkému kluzišti.
Pokud by tehdy byla jiná politická situace a Ned by přišel do Ameriky o pět nebo šest let dřív, dokázal by toho ještě mnohem víc. Myslím, že by byl ještě dominantnějším hráčem, než jakým byl doopravdy. I tak - dát 122 gólů v NHL v posledních šesti sezonách v pozdějším věku (v NHL končil ve 38 letech) je sakra dobrý počin.
Poté, co ho v roce 1977 vyměnili Birmingham Bulls (nástupci Toros) do Red Wings za Stevea Durbana a Davea Hansona, jenž hrál ve filmu Slap Shot jednoho z Hansonových bratrů, jsme přišli o velmi dobrého hráče. Ale tehdejší majitel (Bulls) John Bassett Jr. sbíral do klubu tvrdé hráče. Bylo to opravdu jako ve Slap Shotu.
V té době se vůbec hrál hodně drsný hokej. A někteří soupeři to samozřejmě zkoušeli i na Neda. Ale povím vám: Byli šokovaní z toho, na jak silného chlapa narazili.
Ned byl ovšem hlavně parádní bruslař a velký tvůrce hry. Dnešní generace ho na ledě neviděla, ale doufám, že i dnes si fanoušci uvědomí, jak skvělý sportovec to byl. Jsme hrozně rádi, že hrál tady u nás. Pro své týmy i pro celý hokej byl nesmírně důležitou postavou.

Proto jsem nadšený, že Ned bude uvedený do Síně slávy. Když byl v červnu zvolený, volal mi a já jsem mu ze srdce gratuloval k této zasloužené poctě. Hokeji dal všechno a jeho rodina musela přinést spoustu obětí, aby v Americe uspěl. Se svou ženou Marií máme 18. listopad zakroužkovaný v kalendáři a uděláme všechno pro to, abychom u jeho vstupního ceremoniálu byli.
Stejně dobrý, jako byl na ledě, anebo ještě lepší, byl Ned jako člověk. Opravdový gentleman. Pokud bych měl fanouškům shrnout jeho podstatu v jedné větě, řekl bych: Hokej hrál přesně tak, jak se má hokej hrát.