Málomluvný Jeff zničil Anaheim

Sezona pro něj nezačala moc vesele. Těšil se na Světový pohár, v létě se však zranil a o ostře sledovaný turnaj tak přišel. Další týdny už byly naštěstí pro útočníka Jeffa Cartera mnohem příjemnější. Přestože marodění významně narušilo jeho přípravu, dočkal se parádní fazony: Se 17 body vede produktivitu Los Angeles Kings, naposledy v noci na pondělí zařídil bilancí 2+1 výhru 3:2 nad výběrem Anaheim Ducks.
Druhá Carterova trefa znamenala už 600. bod v jeho kariéře.

"Navíc bych se vsadil, že v play off jich nasbíral dalších sto," poklonil se kouč Kings Darryl Sutter. "Jeffa v téhle pohodě moc potřebujeme. Když hrajete v Anaheimu, můžou proti vám na buly kdykoliv nasadit Ryana Getzlafa, Ryana Keslera, Antoinea Vermettea. Najednou proti vám stojí obři s nesmírnou zkušeností. Není lehké se proti nim prosadit."
Carter to svedl. S těmi trefami to tentokrát měl přeci jen o něco snadnější, obě jeho branky totiž vzešly z přesilovek. V čase 32:21 díky buldočímu nabruslení před brankáře Johna Gibsona usměrnil do sítě střelu Tannera Pearsona. O minutu a 14 vteřin později ho puk po střele Drewa Doughtyho trefil do hrudi, hráči s číslem 77 na dresu pak stačilo kotouč do branky jen jemně holí posunout.
Ne, nebyly to nějak zvlášť čarokrásné góly. To ale nesnižuje jejich význam. Mimo jiné můžou nakopnout chřadnoucí přesilovkovou statistiku Kings, která byla před duelem v rámci NHL až na 28. místě.
To rodák z ontarijského Londonu skutečně nakopávat nepotřebuje. V sezoně to pro něj byl už čtvrtý vícebodový zápas. Hned pětkrát byl jeho gól zároveň i vítězný. V posledních třech střetnutích nasbíral šest bodů, to už je jízda jak hrom.
"Třeba v případě druhého gólu jsem se ale zas tolik nepřičinil, prostě mě to jenom trefilo," tvrdil Carter. "Každopádně to byl skvělý zápas. Ve třetí třetině nás Ducks zatlačili, náš náskok stáhli, výhru jsme však už naštěstí udrželi."
Díky jeho bodovému přísunu se Kings v Pacifické divizi posunuli na úroveň Edmonton Oilers a právě svého posledního soupeře. Los Angeles zatím nezastavila ani zranění veledůležitých opor - brankáře Jonathana Quicka a centra Anze Kopitara.

"Právě když je Kopi pryč, tak se ukazuje, jak moc je Jeff platným hráčem," libuje si obránce Doughty. "Je schopný ten puk donést do branky soupeře třeba v zubech. Hraje skvěle."
Carter dvakrát vyhrál Stanley Cup, v roce 2009 si zahrál v All-Star Game, útočil i na úplné čelo produktivity celé NHL. Přestože se soutěž notně omlazuje, zlatý olympijský medailista ze Soči 2014 má co nabídnout i ve svých 31 letech. Vedle důrazu je především stále dost rychlý, taky ho zdobí mazanost.
"Soupeřům se musí strašně špatně bránit," myslí si obránce Alec Martinez. "Když mu to my ostatní pošleme, obvykle si najde způsob, jak protivníka zaskočit. Navíc si dost sednul s parťáky v lajně Pearsonem a Tylerem Toffolim. Dohromady dokážou udělat před soupeřovou brankou pěkný frmol."
Zatímco frmol na ledě vyhledává Carter zcela běžně, na rozruch před novinářskými diktafony moc není. Vždyť i když se ho teď reportéři po zápase poptávali na jeho 600. bod, dostál obvykle málomluvný chlapík své pověsti.
"No jo, je to prima," prohodil suše.
Ve skutečnosti je to víc než jen prima. Ale to Carter, kterému bylo ještě před pár měsíci do breku kvůli neúčasti na Světovém poháru, přece ví ze všech nejlíp.