"Je to tvrdý konec, navíc přišel (v prodloužení) tak náhle… Přesto jsem na tuhle partu vážně hrdý," řekl bek Ryan Ellis. "Od začátku roku jsme hráli dobrý hokej, ukázali jsme velký charakter. Tvrdě pracujeme, máme spoustu talentu i potenciálu."
Opravdu? Predators totiž ne a ne navázat na rok 2017, kdy dokráčeli až do finále Stanley Cupu a navzdory porážce s Pittsburgh Penguins získali víru, že si na pohár brzy - za rok, dva, tři - sáhnou i oni. Opak je pravdou, čímž se dostáváme ke třem důvodům jejich konce
Dlouhodobý půst po hodech
Po zmíněné finálové účasti ještě v roce 2018 zvládl Nashville první kolo proti Colorado Avalanche, od těch časů však pouze truchlí. Predators ztratili čtyři následující série. Loni nezvládli dokonce ani předkolo, předloni a letos se loučí po úvodní rundě.
Nedokáží za žádnou cenu oživit duch památného tažení, kdy celá NHL velebila jejich skvělého gólmana Pekku Rinneho, fantasticky pracující obranu i nebezpečné útočníky. Ale to vše postupně vyvanulo; z Predators je lehce nadprůměrný celek, což vlastně znamená tak trochu prokletí - na zahájení radikální přestavby to není, na velké jízdy skrz play off také ne.
"Měli jsme šance, jenže nám nezbývá, než pogratulovat Carolině," vystihl to útočník Mikael Granlund. "Jsem na kluky hrdý, že jsme dokázali takto vybojovat," připomněl pak, že oba soupeře dělil v základní části v tabulce Discover Centrální divize horentní rozdíl 16 bodů.
Více k tématu: [Mistři happyendu. Carolinu zvedly silné závěry]
Kdo vlastně tvoří jádro?
Když před ročník měl generální manažer David Poile hovořit o potenciálních slabinách, pronesl: "Pořád řešíme, jestli budeme dávat hodně gólů." Hráči na to v kádru jsou, ať už Filip Forsberg, Ryan Johansen, Matt Duchene či třeba tradičně produktivní bek Roman Josi.
Jenže to byla bída prakticky od všech. Josi se stal premiantem týmové produktivity jen s 33 body (8+25) a o krále střelců se podělili Grandlund s Calle Jarnkrokem - stačilo jim k tomu pouhých 13 zásahů! Zase se tím vracela Duchenova dřívější slova: "Od nás je to tak často nahoru a dolů, tolikrát se střídají lepší a horší pasáže… Ale jsou před námi lepší časy, věřím tomu."
Víra v tomto případě není samospásná a po další hořké zkušenosti z play off je legitimní se ptát: kde je vlastně osa týmu? Josi, budiž. Ale kdo je nezpochybnitelným a spolehlivým tahounem mezi útočníky? A je už skutečně jasnou jedničkou v brance Juuse Saros, který v základní části počtem zápasů i statistikami převýšil krajana Rinneho, jenže ve Stanley Cupu své výkony nepovýšil na úroveň, kterou fanoušci v Tennessee viděli u svého gólmana před čtyřmi lety?
Bez výraznější hierarchie a bez osobností, na které je spoleh celou sezonu, to Nashvillu nevyšlo letos a nejspíš mu to nevyjde ani za rok. Tady by mělo vedení konat, i za cenu toho, že případně pošle pryč některou z letitých tváří. "Musíme dál makat a brát to den po dni," tvrdí sice nadále Johansen, jenže takový přístup přináší jen další a další ztracené série.
