Ze základních statistik 1. kola ale vyplývá, že těmi hlavními tvářemi v poli byly největší hvězdy Bruins.
Trio Brad Marchand, Bergeron, David Pastrňák se seřadilo v čele týmového bodování následované Krejčím, k němuž v polovině série zamířil do lajny trápící se mladší český spoluhráč.
Prospělo to všem. Navíc přesilovky hráli v tradičním složení a dali z nich sedm branek ze 16 příležitostí, což dělá parádní úspěšnost 43,8 procenta. To byla velká zbraň, přestože v sedmém utkání ji Bruins paradoxně ani nepoužili - na trestnou lavici neputoval žádný hráč Maple Leafs.
Nad tím vším dohlížel už tradičně výborný Tuukka Rask v brance, který zakončil kolo s úspěšností 92,8 procenta a předčil svůj protějšek Frederika Andersena.
Výborně také fungovala obrana, lépe řečeno defenzivní hra. Chvilku to sice trvalo, ale postupem času Cassidy našel ideální způsob, jak bránit hvězdné útoky vedené Austonem Matthewsem a Johnem Tavaresem. Jejich formace (a ani ty přesilovkové) v rozhodujících chvílích - zejména v posledních dvou zápasech - vůbec nefungovaly.
Více k tématu: [Rozpis druhého kola Stanley Cupu]
Chára a spol. v obraně dokázali soupeře tlačit do rohů, drželi střed pásma a vytvářeli Raskovi komfortní prostředí. V tom byl ostatně největší rozdíl - beci Toronta tak důslední nebyli a nebýt několika nadstandardních zákroků Andersena, byla bitva rozhodnuta ještě dřív.
"Defenzivní styl celé série nám nevadil, jsme s tím v pohodě," řekl trenér. "Nakonec rozhodly příspěvky od kluků ze třetí a čtvrté formace. Některé hráče jsme vyměnili a celé to šlo nahoru," pokračoval.
"Charlie McAvoy bojoval, Zdeno a další také a dařilo se jim odebírat puky."
Samotný Chára v rozhodujících pasážích téměř neslezl z ledu a přestože měl chvílemi co dělat s rychlostí útočníků Toronta, opět obstál na výbornou. Ve 42 letech nasbíral v sérii šest kladných bodů v hodnocení plus/minus za účast na ledě při vstřelených a obdržených brankách. Fantastická bilance - nejlepší z týmu a druhá nejlepší z řad všech 16 účastníků boje o Stanley Cup.