V první sezoně v NHL se mu vyhnuly i časté trable nováčků, kteří občas končili na tribuně, nebo museli na farmu do nižší soutěže. Přechod z univerzity v Michiganu, kde za rok neodehrál ani 40 zápasů, na nejprestižnější hokejové jeviště světa byl až neuvěřitelně plynulý.
Kouč Oilers Craig MacTavish mladíkovi vštěpoval zásady kvalitní regenerace a správného stravování. Pomohl ale i fakt, že Edmonton byl po účasti ve finále Stanley Cupu 2006 v přestavbě a potřeboval víc mladých hráčů.
"Prospělo mi, že jsem měl dobrý kemp. A pak už jsem prostě využil příležitosti," líčil Cogliano, který za Oilers odehrál čtyři kompletní sezony (328 utkání) a stěhoval se do Kalifornie k Ducks, kde na své tělesné údržbě spolupracuje s koučem Andym O'Brienem.
V Anaheimu už má rodák z Toronta na kontě 449 utkání. Celkem nastřílel 142 gólů a přidal 187 asistencí.
"Měl jsem prostě štěstí, že se u mě protnulo víc věcí. A jsem za to nesmírně vděčný," prohlásil Cogliano.
To ovšem neznamená, že by občas nepřišel k úhoně. Jednou mu lékaři sešívali ránu na obličeji 30 stehy, jako správný hokejista také přišel o pár zubů. Občas nějaký ten koňar a modřiny. Ale nikdy to nebylo natolik zásadní zranění, že by kvůli tomu ztratil místo v sestavě.
Cogliano přitom nevyznává žádné kudrlinky, ale hraje úporný hokej, kdy je často nasazován proti nejlepším formacím soupeřů a jejich hvězdám znepříjemňuje život.
"Andy je tvrďák, který se mimo led neustále věnuje strečinku," řekl někdejší obránce Ducks Francois Beauchemin, nyní působící v Colorado Avalanche.
Železným zdravím se v NHL chlubili také kanadský bek St. Louis Blues Jay Bouwmeester, jenž odehrál 737 utkání bez pauzy, nebo švédský útočník Vancouver Canucks Henrik Sedin (679 utkání), ačkoli má stále nezaslouženou pověst křehkého hokejisty.
