Skip to main content

Proč Češi milují svého Jaromíra Jágra

Muž, který se v NHL posunul na druhé místo historických tabulek, se za čtvrt století stal součástí duše národa

Napsal Michael Langr / NHL.com

Znají ho lidé, kteří už dávno překročili důchodový věk, znají ho padesátníci, třicátníci i teenageři. Napsat, že Jaromíra Jágra zná celé Česko, vlastně vůbec není přehnané.

Legendární útočník dosáhl v dresu Florida Panthers na svůj 1888. bod v NHL. Před ním už je tak v historických tabulkách pouze Wayne Gretzky. Tedy muž, jehož výkony zpětně vypadají opravdu až mimozemsky, na což sám Jágr upozornil: "Gretzkyho nepočítám, ten je z jiné planety."

Gretzky je bezpochyby nejslavnějším a nejlepším hokejistou dějin. Jágr je zase nejlepším hokejistou dějin Česka, dost možná vůbec nejlepším sportovcem, jakého kdy desetimilionová země měla. Napříč odvětvími se porovnává těžko, ale Jágr je unikátní v jedné věci.

Jako by tu byl pořád. Odjakživa.

Může za to jeho hokejová dlouhověkost. Všeříkající je statistický údaj o tom, že nejstaršího a nejmladšího muže, kteří s ním či proti němu nastoupili v duelu NHL, od sebe dělí 47 let. To je rozdíl takřka tří generací - a řeč je se o aktivních sportovcích.

U fanoušků je rozpětí ještě větší.

Už za ztrouchnivělého komunistického režimu se obyvatelé tehdejšího Československa dovídali o tom, že za Kladno hraje hokej báječně talentovaný mladíček. Poté přišla Sametová revoluce. Doba se změnila - a Jágrův vstup do NHL se bez přehánění stal jejím symbolem.

Až tak, že pro to existuje i vědecké vysvětlení. "Jágr modelově představuje český americký příběh o tom, jak kluk z Hnidous ke štěstí přišel. Výborně zapadá do české národní populární mytologie, kterou manifestuje český Honza, který s prázdnýma rukama dobyl svět," řekl loni pro MF DNES sociolog médií Jaromír Volek.

Vzpomínky na 90. léta už vypadají skoro jako příběhy o století páry - za čtvrtstoletí se ale změnilo téměř vše. V dobách, kdy Jágrovu vlast dusil komunismus, nešlo svobodně cestovat, svobodně žít. A pak mladík z malé vesnice Hnidousy na Kladensku vyrazil do země, která pro většinu lidí svobodu symbolizovala nejvíce ze všeho.

Do Ameriky. Kterou dobyl. Když v dresu Pittsburgh Penguins v úvodu kariéry dvakrát za sebou pozvedl nad hlavu Stanley Cup, vypadalo to, že pro něj nic není nemožné.

Euforie v zemi postupně vyprchávala, ale mezi pár jistot patřilo právě to, že Jaromír Jágr válí dál. Že svým fanouškům rozdává radost.

Jágr do národní mytologie vstoupil mnoha ikonickými chvílemi. Třeba památným triumfem na olympiádě 1998 v Naganu, kde se poprvé sešly všechny hvězdy NHL.

Češi volali "Hašek na Hrad", neboť se výkony Dominika Haška opravdu vymykaly. Tým měl kapitána Vladimíra Růžičku, srdnatého Roberta Reichela, autora zlaté trefy Petra Svobodu. Jágr nesehrál úplně výjimečnou olympiádu.

Ale to jeho salutování! V Naganu vstřelil jediný gól, zato nádherný a ve chvíli, kdy to bylo nejvíce potřeba: ve čtvrtfinále s USA, v němž Američané Česko dlouho drtili.

A obraz muže s dlouhými loknami, který se širokým úsměvem zvedá paži k hlavě, je nezapomenutelný.

Stejně tak v paměti národa zůstává spojení Jágrův malíček. Na mistrovství světa IIHF ve Vídni 2005, kdy se při výluce NHL znovu sešla absolutní elita hokeje, mu německý bek Stefan Schauer zákeřným zákrokem tento prst zlomil. A z malíčku čísla 68 se stala celočeská záležitost. Při veřejném sledování zápasů si dokonce fanoušci malíčky symbolicky zavazovali, aby svému hrdinovi vyjádřili podporu.

Výsledek? Česko dobylo zlato a Jaromír Jágr vstoupil do Triple Gold Clubu.

Světovým šampionem se stal i o pět let poté. A znovu po sobě zanechal výraznou stopu. Česká reprezentace se soužila, ostudně podlehla Norsku a hrozilo jí, že vůbec neprojde do play off. V tu chvíli Jágr předstoupil před novináře a připravil si slavný proslov.

"Ti, kteří nepřijeli, by měli líbat pr… hráčům jako Reichel, Patera, Procházka. Ať se každý podívá, jací borci to byli," apeloval. "Sami jsme se do téhle díry dostali, sami se z ní musíme vyhrabat. Už si nemůžeme dovolit prohrát. Musíme hrát jako tým."

Podobně rázný byl také v kabině. Národní tým se od této chvíle totálně změnil. Dřel a došel až na vrchol.

I tento světový šampionát měl další hrdiny, přesto Jágrův proslov jeho vlast nadchl. Symbolizoval proměnu kdysi bezstarostného mladíka, kterého zajímala rychlá auta, krásné ženy i noci po kasinech, v šéfa. V lídra.

To byly roky 2005 a 2010 a tato 'trilogie' byla symbolicky dovršena v roce 2015 na domácím světovém šampionátu v Praze. Zážitky z vyprodané haly jsou těžko přenosné. Jágr především v úvodu hrál skvěle a jeho úspěchy tribuny oceňovaly až fanatickou euforií.

Jeden moment hovořil za vše: byť se Jágr snažil maximálně koncentrovat na své výkony, ve chvíli, kdy jej zabrala obří kostka a on zrovna zvedl hlavu, divákům pokynul. O2 arena se poté třásla v základech.

Jágr se stal vzorem pro několik generací hokejistů a nemusí jít vůbec o teenagery.

Třeba Tomáš Plekanec z Montreal Canadiens, jemuž je již 34 let, ve vzpomínce pro NHL.com váhal, kdy se spolu setkali poprvé. Buď ve chvíli, kdy v roce 1998 Jágr na chvíli trénoval s rodným Kladnem a byl u toho i vyjukaný junior Plekanec. Nebo ještě dříve - když Jágra jako tisíce a tisíce jiných kluků požádal o autogram...

Jágr své fanoušky na Facebooku oslovuje 'Hokejová rodina' a není to až tak přehnané. Mnozí Češi cítí, že je tak trochu jejich slavný 'příbuzný', vždyť s ním na dálku tráví již více než čtvrtstoletí.

Jsou to jednoduché počty: v roce 1990 jej sledovali desetiletí špunti, třicátnici i lidé, kteří dovršili padesátku. Z prvních jsou dnech tátové od rodin, z druhých lidé předdůchodového věku a z třetích Češi a Češky na penzi.

Jágr navíc mezitím okouzluje další a další generace. Dnešní hokejoví caparti klidně mohou mít nad postelemi jeho plakáty v dresu Florida Panthers - tak, jak to měli jejich předchůdci, ať již kvůli Jágrovi fandili Pittsburghu, New York Rangers či dalším týmům, za něž v NHL nastupoval.

Životy Jágrových krajanů od počátku 90. let plynuly a měnily se, někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Ale celou dobu 's nimi' byl Jaromír Jágr.

Čech, kterého jeho vlast miluje. A nejspíš i navěky milovat bude.

 

Ctete více