Co stojí za Voráčkovým útokem na 100 bodů?

Každou sobotu vám NHL.com/cs přináší pohled na hokej prostřednictvím čísel: důkladných analýz, které dovedou vystihnout dění na ledě i jinak než běžným okem fanouška či trenéra. Zkoumáme trendy a statistická témata od střel na branku přes čas na ledě až po pokročilé statistiky a snažíme se tak obohatit vaše zkušenosti a zážitky s NHL z jiného úhlu.
Tentokrát se zaměříme na českého útočníka Jakuba Voráčka a vysvětlíme si, proč je opět mezi nejlepšími hráči světa.

Při posledním setkání s novináři po sezoně 2016-17 viděl Jakub Voráček budoucnost Philadelphia Flyers jasně.
"Co se nám povedlo za posledních šest let? Vyhrát jednu sérii nad Pittsburghem... Jádro týmu je v nejlepších letech. Musíme se zlepšit. Postoupit do play off a vyhrát pár kol nebo nás vedení rozpustí."
Po třech a půl měsících této sezony nemají Flyers play off ani trochu jisté. Na rozdíl od minulé sezony ale hráči z "jádra sestavy" nepřináší problémy. Ba právě naopak. A prominentní člen jádra, Jakub Voráček, má zaděláno na nejlepší sezonu v kariéře.

Hrubá čísla hovoří jasně. Kladenský rodák je na devátém místě v produktivitě celé NHL. V 45 zápasech nasbíral 53 bodů. Stejným tempem bude mít na konci sezony 97 bodů. Překonal by tak svůj výsledek z minulé sezony o neuvěřitelných 35 bodů. Své kariérní maximum by zlepšil o 16 bodů. Při troše štěstí překoná stobodovou hranici, což kromě Jaromíra Jágra žádný jiný Čech nedokázal. Proč se mu najednou tak nebývale daří?
Ve spoluhráčích to není
On sám mnohokrát zmínil, že hnací silou je pro něj a Claudea Girouxe (který se může oproti minulé sezoně zlepšit dokonce o 47 bodů) Sean Couturier. Nový centr prvního útoku, který přebral mnoho povinností v obraně. To ale není tak úplně pravda a spíš se jedná o typicky skromné přenášení chvály na někoho jiného. Voráček hraje od 4. prosince ve druhém útoku s Michaelem Rafflem a Valtterim Filppulou a jeho produktivita je ohromující i po jejich boku - 23 bodů v 19 zápasech.
Podstata jeho zlepšení ve spoluhráčích určitě nebude. Filppula a Raffl ho táhnou dolů ve statistice SAT (rozdíl ve střelbě na cizí a vlastní branku při hráčově pobytu na ledě). Do chvíle, kdy hrál s Couturierem a Girouxem, bylo jeho SAT 53,69 procent- šesté nejlepší v týmu. S Filppulou a Rafflem je to pouze 44,47 procenta. Jeho současná formace není v žádném případě dominantní. Ve skutečnosti je při hře pět na pět výrazně zatlačována. Doplníme-li uvedenou hodnotu do čísla 100, vyjde nám, že umožňuje soupeřům střílet na branku Flyers z 55,53 procenta. Je to tedy přesný opak toho, co se dělo, když Voráček hrál s Girouxem a Couturierem.

Přesto produktivita českého forvarda neklesá. Jak je to možné? Odpověď tkví ve způsobu, jakým Philadelphia v této sezoně přechází do útočného pásma.
Zahoď nebo tvoř
V hokeji rozlišujeme víceméně dva typy. Nahození puku ze středního pásma spojené se snahou se k němu rychle dostat. V angličtině je pro to výstižný název "dump and chase", tzn. zahoď a stíhej. Druhý způsob je překročení modré čáry s pukem na hokejce, který vyhovuje technicky zdatným hráčům.
Voráček dosáhl kariérního maxima 81 bodů v sezoně 2014-15. Následující sezonu se stal novým trenérem Flyers Dave Hakstol, který výrazně změnil týmovou koncepci. A jednou z největších změn byl způsob dosažení útočného pásma. Hakstol začal preferovat nahazované puky. A hráčem, který utrpěl nejvíc, byl Voráček.
Respektovaný kanadský novinář Eliotte Friedman už v listopadu 2015 citoval data profesionální statistické kanceláře Sportlogiq a uvedl, že Voráček měl ve své famózní sezoně 2014-15 na každé jedno nahození puku do útočného pásma čtyři případy, kdy puk do něj přenesl na své hokejce. V listopadu 2015, tedy ve druhém měsíci Hakstolova působení, ale tento poměr klesl na 1 ku 1,9. V první sezoně pod Hakstolem Voráček posbíral jen 55 bodů, i když vinou zranění vynechal devět zápasů.
V této sezoně také Flyers nečekaně postoupili do playoff, což byl pro trenéra, který nikdy předtím nepůsobil v NHL ani jako asistent, velký úspěch. Týmovou koncepci proto příliš neměnil ani v sezoně 2016-17. Preference nahazovaných puků přetrvala. V jejím závěru se ale něco změnilo. Jak poukázal Charlie O´Connor z odborného magazínu The Athletic "...v posledních zhruba 25 zápasech se Flyers vrátili ke kombinačnímu přechodu do útoku. V té době také skončila několik měsíců trvající střelecká krize. Flyers zůstali u tohoto trendu i v této sezoně."

Zdá se, že nejvíc z toho profituje právě Voráček. Podle O´Connorových záznamů se v této sezoně dostává do útočného pásma s pukem na holi v téměř 65 procentech případů při hře pět na pět. Ve zbylých procentech puk nahazuje. Zajímavé je také, co dělá Voráček poté, co se dostane do útočného pásma.
Na tomto místě využijeme manuálně tvořenou databázi statistika Coreyho Sznajdera, ze které vyčteme velmi zajímavá data. Sznajder zaznamenává způsob přenesení puku do útočného pásma i to, co se s ním děje poté. Podle něj v této sezoně Voráček úspěšně provede přihrávku ve 49 procentech případů, když při hře pět na pět zaveze puk do útočného pásma. V minulé sezoně to bylo jen 42 procent. Voráček je evidentně daleko víc kreativní než byl v minulé sezoně. Může za to obnovená strategie s přechodem přes modrou s pukem na holi? Data to potvrzují a co je důležitější, potvrzuje to i sám hráč.
"Na sto procent," řekl Voráček v prosinci v rozhovoru pro The Athletic. "Raději vezu puk středním pásmem, protože když naberu rychlost, obvykle projdu i do útočného pásma. Je mi to bližší. Hraju takhle celou kariéru."
Je na ledě radši s hráči, kteří mají stejné smýšlení?

"Ano, Giroux a Couturier to mají stejné. Coots sice není nejrychlejší hráč, ale je chytrý a ví, co má dělat s pukem, aby o něj nepřišel. Filppula je stejný. Pokud má puk, dokáže se dostat skrz hokejky soupeřů."
Podle výše citovaných dat Philadelphia vygenerovala střelu ve 114 případech ze 148 poté, co Voráček zavezl hru do útočného pásma. Z 90 jeho nahození ve stylu dump and chase to bylo přitom jen 18 střel. Není divu, že je Voráček v této sezoně s 45 asistencemi nejlepším tvůrcem hry v NHL. 28 jeho asistencí je primárních, což je také nejvyšší číslo v lize. Styl, kdy má puk u sebe a kontroluje hru, absolutně vyhovuje jeho naturelu. Škoda jen, že není úspěšnější při vlastní střelbě. V 45 zápasech vystřelil na branku 144krát. V přepočtu na celých 82 zápasů je to 262 střel, což by bylo jeho nejvyšší číslo v kariéře. Zatím ale vstřelil jen osm branek, což činí mizernou úspěšnost 5,5 procenta.
Navzdory životní sezoně tak má česká hvězda šanci se ještě zlepšit. Pokud by z vlastních střel vytěžila víc, mohla by se směle ucházet o Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče sezony.