To už se ale nedá říci o zbytku sezony, ve které Canucks postoupili až do finále Stanley Cupu, kde podlehli New York Islanders. I tak si ale Bubla stihl udělat dobré jméno za těch 256 zápasů, které v NHL odehrál, a v nichž jako ofenzivně laděný bek nasbíral 118 bodů (17 branek, 101 nahrávek).
Dokázal i pořádně zaujmout. To když si troufl na Waynea Gretzkyho v největší slávě.
"Muselo se ho bránit v pěti. Kdyby tehdy hrály týmy propracovaný systém, měl by těžší život. Ale já byl asi první, kdo ho na ledě sestřelil," zavzpomínal v rozhovoru pro iDnes.cz v roce 2006. "Až si sedl na zadek. Celý stadion stál a byl v šoku. Ze střídačky se vyřítil jeho ochránce pan Semenko. Povídám: Já se neperu. Skončilo to v klidu," pokračoval s úsměvem.
"Nechtěl jsem si na Gretzkyho dovolovat. Byl jsem tak zvyklý hrát. Rus Charlamov se mě vždycky ptal: Jirko, proč mě pořád tak mlátíš? Já s okupací v osmašedesátým nemám nic společného. Nějak jsem ho zastavit musel."
Nejlepší Čech: Ivan Hlinka
Stačily pouhé dvě sezony, aby se Hlinka nesmazatelně zapsal do historie Vancouveru alespoň z českého pohledu.
Ve 137 utkáních totiž stačil nasbírat 123 bodů (42+81), což dosud znamená druhé místo v produktivitě krajanů o pouhý jeden zápis za Nedvědem, který ovšem za klub z Britské Kolumbie odehrál o 85 duelů více. Průměr 0,9 bodu na zápas je také solidní, přestože se na začátku 80. let, kdy litvínovský patriot v lize působil, hrál o dost ofenzivnější hokej než třeba nyní, kdy se ovšem některé průměry gólové divočině z minulosti blíží.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
"Od žáků jsme to s Ivanem táhli spolu," vzpomínal Bubla na kamaráda, který zemřel v srpnu 2004 při tragické autonehodě u Karlových Varů.
"Bylo toho ale víc. Šli jsme prakticky do reprezentace spolu. On tam šel o dva roky dřív, já šel na vojnu, jinak jsme hráli pořád spolu. Furt jsme se domlouvali, vymejšleli, sedlo nám to a myslím, že to pracovalo velice dobře," vyprávěl obránce v rozhovoru pro Českou televizi. "Byly jsme prakticky první vlaštovky v NHL. V klubu nás brali jako Evropany, kteří se budou bát, tak nám dali ochránce. Tehdy se hrála NHL jinak, hodně se to pralo. Hokej moc dobře ti ochránci nehráli, ale fyzicky na tom byli skvěle."
V táboře Canucks spolu pardálové ze severu Čech zvládli dvě sezony, než se Hlinka přes švýcarský Zug vrátil dohrát kariéru do Československa. Samozřejmě do osudového Litvínova.
Nejpopulárnější Čech: Petr Nedvěd
Emigrant z Evropy, ohromný talent a dvojka draftu v roce 1990. Ne, očekávání od Nedvěda, který strávil sezonu 1989-90 v juniorské WHL, nemohla být malá. Vždyť až za ním si kluby vybíraly třeba Jaromíra Jágra, Keitha Tkachuka a Martina Brodeura.
A sebevědomý a hokejově atraktivní Čech, jak na ledě od prvních minut v NHL působil, je bezezbytku naplnil i za pouhé tři sezony, které na západě Kanady strávil.
"Nebyl jsem na sto procent přesvědčený, že to opravdu zvládnu," přiznal nedávno pro iDnes.cz, že se to v něm před finálním rozhodnutím, že po turnaji v Calgary v roce 1989 s Litvínovem už zůstane v zámoří, pralo. "Měl jsem obavy, jestli jsem opravdu tak silný. Věděl jsem, že začátek nebude procházka růžovým sadem, ale byla tu jedna velká výhoda - že už nebyla cesta zpět."
A tak začal rychle psát severoamerickou kapitolu dlouhé kariéry.
Nedvěd odehrál za Vancouver dohromady 222 zápasů a nasbíral v nich 124 bodů (63+61), což stačí na historické první místo mezi Čechy v klubu před duem Bubla - Hlinka.
V týmu, kde od sezony 2008-09 působil jen Vrbata (celkově čtvrtý) a kde za 40 let nastoupilo celkově jen 13 jeho krajanů, to není nic složitého. Zdařilé působení to však určitě nesnižuje.
