Skip to main content

Canada Cup 1984: Domácí vrátili úder

Napsal Michael Langr a Marek Burkert (Právo) / NHL.com

Za necelé dva měsíce začne v Torontu netrpělivě očekávaný souboj nejlepších hokejistů planety. Po dvanácti letech se špičkové týmy světa utkají na World Cup of Hockey, který rozvíjí tradici proslulého Canada Cupu. NHL.com vám každý týden do začátku Světového poháru připomene jeden ročník slavných turnajů, které psaly dějiny.

Třetí díl se věnuje roku 1984, v nemž se Kanada vedená Waynem Gretzkym vrátila na hokejový trůn.

V roce 1979 prohrály hvězdy NHL v rozhodujícím zápase Challenge Cupu se Sovětským svazem 0:6. O dva roky později se situace opakuje ve finále Canada Cupu, v němž domácí odjeli z ledu s další drtivou porážkou 1:8.

Tři roky nato bylo jediným cílem kanadského týmu zabránit třetímu debaklu v řadě a vrátit fanouškům z hokejové kolébky hrdost.

Povedlo se. I když cesta k úspěchu byla hodně trnitá.

Termín třetího ročníku turnaje se trefil do období, v němž NHL vládlo soupeření mezi New York Islanders a Edmonton Oilers. Podle toho také vypadala nominace. Na jedné straně kabiny Mike Bossy, Bob Bourne a John Tonelli z Islanders, na druhé Wayne Gretzky, Mark Messier, nebo Paul Coffey z Oilers. Napětí mezi velkými rivaly se ukázalo jako příčina počátečních kanadských problémů. Při jejich řešení nakonec pořadatelské zemi pomohl i hráč, který při premiéře Canada Cupu v roce 1976 reprezentoval Československo - Peter Šťastný.

Do Kanady emigroval společně s bratrem Antonem v roce 1980, oba byli po čtyřech sezonách úspěšného působení v Quebec Nordiques v širším kanadském výběru na Canada Cup, ale do konečné nominace mužstva, které z lavičky vedl Glen Sather, se dostal pouze Peter.

Domácí vstoupili do turnaje výhrou nad Němci, kteří nahradili mezi účastníky Finsko, jenže pak v poslední třetině ztratili dvougólové vedení s USA a o tři dny později podlehli Švédsku 2:4.

Neúspěch v souboji s Československem by byl pro Kanadu katastrofou. A to byla právě chvíle, která patřila Šťastnému.

"Od samotného rána jsem pociťoval nervozitu," vzpomínala slovenská legenda ve své knize Hokej na dvou kontinentech. "Situace si žádala udělat něco netradičního."

Šťastný vycítil, že kanadští spoluhráči od něj čekají rázné slovo. Postavil se tedy a spustil.

"Popsal jsem, co by na československé mužstvo mohlo platit. Poznal jsem nejlépe naši mentalitu, vždyť mi dlouho kolovala v krvi. Mluvil jsem o tom, že čím dřív je zlomíme, tím lépe. Že je třeba hrát tvrdě a zakončovat každý atak na mantinel."

Kanada ten večer v Calgary hrála přesně podle Šťastného rad. Už ve druhé minutě se trefil Brent Sutter, na 2:0 zvýšil Bossy, další trefu přidal Rick Middleton a třetinu uzavřel Messier. Diváci se nadšeně bavili, hledištěm obíhaly mexické vlny, někteří fanoušci se vybavili transparenty s parafrázemi tehdy populárního filmového hitu Ghostbusters - Krotitelé duchů. Jejich 'Czechbusters' nakonec porazili soupeře 7:2.

O poslední trefu se postaral ukázkovým blafákem proti brankáři Jaromíru Šindelovi právě Štastný. Sedmá branka v hostující síti měla pro české a slovenské příznivce, kteří zápas sledovali v nočním televizním přenosu, dost zvláštní příchuť.

Komentátoři totiž Štastného na pokyn z vyšších míst naprosto ignorovali, což se při jeho gólu projevilo zarytým mlčením. Tím se ostatně komunistický režim snažil vymazat z paměti lidí všechny emigranty, ať to byl filmový režisér Miloš Forman, nebo tenistka Martina Navrátilová. Po gólu slovenského velikána v kanadských službách to byla snaha smutná i komická zároveň.

Československé mužstvo před 22 lety nesehrálo zdaleka tak důstojnou roli jako v ročnících 1976 a 1981. Trenér Luděk Bukač přivezl značně omlazený a nezkušený tým, v němž nastoupili i devatenáctiletí Dominik Hašek a Petr Klíma nebo o dva roky starší Vladimír Růžička.

"Naděje, které jsme do našeho mužstva vkládali, přišly vniveč," psal z Kanady korespondent Československého sportu Pavel Novotný. Bukačův tým získal jediný bod za úvodní remízu s Němci 4:4, když prohrával už 0:3. Pak šel od porážky k porážce a turnaj zakončil s celkovým skóre 10:21.

"Věřili jsme v semifinále," hodnotil kouč zklamaně výkony na startu sezony, která pro něj ale skončila ziskem titulu mistrů světa v Praze 1985. V Kanadě ovšem hráli první housle jiní.

Na vysněné finále Kanady a SSSR však nedošlo. Domácí si výhrou nad Československem zajistili postup mezi nejlepší čtyřku. Kvůli porážce 3:6 se Sověty v základní skupině, si ale se stejným soupeřem zahráli už v semifinále. To už byla úplně jiná káva.

13. září 1984 se hrál v Calgary zápas označovaný jako jeden z nejlepších v historii. Během necelých dvou minut poslední třetiny v něm otáčeli hosté na 2:1, ale Doug Wilson šest minut před koncem vyrovnal a prodlužovalo se.

"Hráči obou mužstev zahazovali vyložené šance, brankáři předváděli akrobatická cvičení a diváky obcházel infarkt," vybavoval si Šťastný.

Do hlavních rolí se nakonec obsadili Coffey s Bossym, kteří v kanadském týmu zakopali válečnou sekeru z finálových bitev o Stanley Cup mezi Islanders a Oilers z let 1983 a 1984.

Edmontonský obránce Coffey skvěle vystihl přihrávku při sovětském přečíslení a o několik chvilek později vyslal na opačné straně ránu, kterou za gólmana Vladimira Myshkina v čase 72:29 umně tečoval newyorský střelec Bossy. Do klubka slavících kanadských hráčů se pak ve vítězné extázi vrhnul i promotér Canada Cupu Alan Eagleson.

Ve stínu semifinále už trochu zůstaly oba finálové zápasy, v nichž psychicky posílení domácí porazili Švédy 5:2 a 6:5.

"Jsem na náš tým pyšný," netajil se sice trenér poražených Leif Boork, ale ještě víc se dmul Sather a jeho vítězná parta. Kanada ze sebe shodila závaží debaklu z roku 1981, zase se usadila na hokejovém trůnu a těšila se na obhajobu v roce 1987.

Ctete více