Byl jsem draftovaný Quebec Nordiques v roce 1994, ti se přestěhovali do Colorada a já jsem hrál pořád v Evropě. Až Nagano mi pomohlo k tomu, abych se vůbec dostal sem do kempu a dostal šanci tady hrát. Na olympiádě 1998 jsem ale byl ještě v začátcích kariéry, kdežto v Coloradu už jsem v play off 2001 patřil do jakéhosi jádra mužstva.
Poté, co jsem skončil s hokejem, jsem se tady s rodinou usadil a zůstali jsme v Americe. Lidi jsou tady fajn, je tu skvělé počasí a v Coloradu jsou hory. My hrozně rádi lyžujeme, takže to je pro nás důležité. Hrál jsem za Avalanche 14 let, člověk žil na jednom místě dlouhou dobu, takže jsme si tady zvykli a už jsme se tady usadili. Je to tady parádní.
V Čechách trávíme celé léto, dva a půl měsíce. Tam se nám samozřejmě taky líbí, pořád je to naše vlast. Ale už jsme se usadili v Coloradu, většinu roku žijeme tady. Děti tu chodí do školy, pro ně by ten návrat byl komplikovanější. Česky samozřejmě mluví taky, ale líp už ovládají angličtinu než češtinu. A myslím si, že do budoucna z hlediska vzdělání mají tady v Americe větší možnosti.
Kluci jsou dvojčata, teď zrovna oba slaví 14. narozeniny. Oba hrají hokej a já jsem rád, že je můžu trénovat. Jestli z toho něco bude, to je otázka, ale baví je to a to je hlavní.
Jeden je útočník, jeden obránce. Každý má něco jiného. David, obránce, je trošku větší a silnější, Marek hraje v útoku a je takový svěžejší a má možná o trošku lepší ruce. Každý je to jiný typ hráče.
Říká se, že synové bývalých hokejistů to mají těžké, protože je všichni srovnávají s tátou, ale já dosud ještě nic takového nepozoroval. Zatím jsem nikde nic neslyšel a ani kluci nic neříkali, že by jim to nějak vadilo.
