Jeho nastavená čepel do pobídky od Pastrňáka v přesilovce zakončila výstavní akci. Vítězný gól pak šel spíše na vrub Frederika Andersena, ale na to se historie neptá.
Jenže i tahouni si vybrali slabší chvilky. Elitní formace se třeba nechala snadno ustrážit specialisty z řad Maple Leafs hned v několika zápasech. Pak ale na oplátku vše rozhodla a byla to ona, kdo převážila sérii na stranu Bostonu. To v týmu soupeře snad až na Mitchella Marnera nikdo nevyčníval.
Jindy zase Bruins nechali soupeře až příliš snadno skórovat a dali mu možnost být efektivní z mnohem menšího počtu střel a aktivity, než vyprodukovali oni sami.
Až vše vyústilo do boje o všechno - sedmého utkání kdo s koho.
"Byl to jeden z nejpozoruhodnějších zápasů, jaké jsem kdy hrál," vykládal spokojený Marchand. "Intenzita a emoce od diváků byly skvělé. Velká zábava. Ale hlavně: přestože několikrát vedli, my jsme stále věřili, že se ještě vrátíme."
O tom to je. Zdravé sebevědomí do hráčů napumpoval Cassidy. Ale pozor, ne přehnané.