Skip to main content

Brousek Gudas ve stopách táty: Bitky rád vidí

Napsal Michael Langr / NHL.com

Během sezony NHL 2015-16 vám NHL.com/cz nabízí náhled do života hokejistů v novém seriálu Prolomený led. Poznejte hráče od veteránů až po nováčky včetně největších českých hvězd v dotaznících nebo tématických speciálech.


Radko Gudas zakořenil v obraně Philadelphia Flyers a svým tvrdým stylem si vybudoval respekt napříč NHL. A respekt bude mít i jako český reprezentant - před týdnem ho hlavní trenér Josef Jandač zapsal v úvodní části nominace jako jednoho ze čtyř obránců na World Cup of Hockey 2016.

Ač začínal v útoku a ve volném čase se rád věnuje společenským tancům, na ledě je Gudas brousek od přírody. Protivníky nemilosrdně sestřeluje bodyčeky na hraně pravidel a někdy až za ní. A neváhá se ani porvat. Když se u Flyers na ledě něco semele, obvykle je u toho právě on.

Důrazný styl má v genech po tátovi - Leo Gudas patřil na přelomu 80. a 90. let k nejtvrdším hokejistům Sparty i československé reprezentace.

"Táta ví, že takhle to s naším hokejovým stylem chodí," vypráví Radko Gudas v rubrice NHL.com/cs 'Prolomený led'.

Vzpomenete si na svou vůbec první bitku?
Jo, to si pamatuju. V juniorce v Everettu, asi devátý zápas. Tam si mě vytáhl nějaký dvoumetrový kluk. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, tak jsem si ho aspoň držel a pokusil se ho praštit. Nedopadlo to zrovna nejlíp, ale pak jsem měl dalších osm bitek a to už bylo v pohodě, to jsem se naučil. Kluci mi ukázali, jak na to.

V Česku před vaším odchodem do Kanady nic neproběhlo?
V nároďáku do 16 nebo 17 let jsme se s někým porvali, ale to jsme měli ještě mřížky, to se těžko mlátilo. Takže to ani nepočítám.

Menší hokejisté bývají někdy podsadití a mají pevné těžiště, ti vyšší zase dlouhé ruce a velký dosah. Který typ hráče vám na bitku víc sedí?
Nedá se říct, že bych někoho preferoval. Když na mě někdo přijde, tak se to semele. Hokej je takový, že jeden bude mít dva metry a druhý metr sedmdesát. Nemůžu si vybírat. Kdo se nachomýtne, toho beru.

Otcové obvykle svým synům říkají: Neper se! Ale u vás je tohle asi trochu jinak, že?
Táta byl trochu jiný než já. Nechci říct, že se moc nepral, ale přece jen v Evropě nejsou bitkám uspořádaná pravidla. Ale táta ví, že takhle to tady v NHL chodí a podporuje mě. Určitě se tomu nebrání, ví, že náš styl bude vždycky takový. Samozřejmě nechce, abych se furt pral, ale když to přijde, tak to určitě rád vidí.

Sám byl proslulý důraznou obranou. Radil vám nějaké triky, třeba jak na správný bodyček?
Když jsem byl malej a žili jsme v Evropě, chodil jsem na všechny jeho domácí zápasy. Vyrůstal jsem tak, že jsem koukal na tátu. Myslím, že jsem to hodně okoukal a pak když jsem s ním začal chodit na led, řekli jsme si, co kdy jak. Co můžu a co ne. On sleduje každý můj zápas a vždycky po něm mi pošle textovku, co jsem udělal špatně. Takže to stále pokračuje.

Pochválí vás taky, nebo je přísný kritik?
Jednou za čas mě pochválí. Ovšem bere to z profesionálního hlediska. Ví, kde mám být, kde ne. Občas se taky pohádáme, protože mu říkám, že máme jiný systém, než si myslí, lítá to telefonem tam a zpátky. Ale táta dobře vidí, co se na ledě děje, a většinou mu musím dát zapravdu.

V reprezentaci hrával Leo Gudas ve slavné dvojici se Slovákem Jergušem Bačou, podobným drsňákem. V nadsázce se říkalo, že přes tuhle dvojici přejdou jen mrtví. Vídáte se i s ním?
Oni jsou v kontaktu pořád, starší garda chodí hrát. Já si tátu v nároďáku nepamatuju, ale mám nějaké kazety, když hráli třeba olympiádu (1992) v Albertville, to se občas koukám.

V mládí jste asi netušil, že z vás vyroste hokejový 'zlý muž'. Nebo ano?
Táta byl obránce celou dobu, ale já jsem hrál do šestnácti let v útoku. Až v sedmnácti mě dali na Kladně do obrany a trenér Česťa Šindel mě posunul v nároďáku pak taky dozadu. Takže jako bek jsem se vyvinul až později.

Ve Philadelphii milují tvrdou hru už od dob 'Broad Street Bullies' v 70. letech. Cítíte, že jste ve městě díky tomu populární?
Nechci říct, že nejpopulárnější, ale asi se to líp pamatuje. Když někam ve městě jdeme s přítelkyní a s malou, tak mě lidi poznávají, což je docela milé.

Neříkají vám, jak litují toho, že už se to v NHL tak neřeže jako dřív?
To nevím, ale fanoušci tady ocení všechno. Pěknou nahrávku i tvrdou hru.

Co jste říkal na Johna Scotta na All-Star Game - příběh bitkaře, kterého fandové zvolili nejužitečnějším hokejistou Utkání hvězd?
Já jsem si to užíval. Podle mě to bylo super, že něco takového fanoušci udělali. Jsem rád, že měl možnost nastoupit v All-Star Game, předvedl skvělý výkon. Dokonce jsem se na to i koukal, nechci říct, že jen díky němu, ale zajímalo mě, jak tam bude vypadat a jak to dopadne. Vyhrál MVP (nejužitečnějšího hráče), což si myslím, že je od lidí super, že mu to dopřáli a prožil si nějaký ten vrchol kariéry.

Ctete více