Skip to main content

Brodeur si užívá roli asistenta generálního manažera

Napsal Dan Rosen / NHL.com

Interview NHL.com 'Pět otázek s...' se zaměřuje na klíčové osobnosti hokejové současnosti a hovoří s nimi o jejich životech, kariérách i aktualitách.

V nejnovějším vydání jsme se ptali asistenta generálního manažera St. Louis BluesMartina Brodeura:


Jaké to je ve vaší současné pozici, kterou zastáváte u Blues, sledovat jejich pouť v play off? To je přece něco, co jste tímto způsobem ještě nezažil.

"No, je to zábava. Nejsem tu, abych vyhrával, nebo prohrával zápasy, jsem tu, abych se dozvěděl, co mě v hokeji čeká. Jsem v pozici, že pracuji pro skvělý klub, který má právě teď úspěch. Naše jízda v plyy off byla skvělá, ale já se tu neupsal kvůli výhrám nebo porážkám. Jsem tu kvůli tomu, abych skutečně viděl, jak klub pracuje s nadějnými hráči, viděl amatérskou stránku, profesionální stránku, i trochu z těch obchodních věcí. Takže pro mě je všechno, čím procházím, pozitivní. A protože žiju v St. Louis, je to ještě lepší, jelikož cítím s klubem, vím, čím si fanoušci prošli za poslední roky a jak je pro ně elektrizující současný úspěch. Jak jsou vnímaví k St. Louis Blues, k vlastnické skupině a k hráčům, kteří tu působí kolem deseti let. Nyní fanoušci konečně cítí, že to nese ovoce."

Tak co jste tedy naučil? Co může někdo ve vaší pozici získat z play off?

"Jako hráč se snažíte vyhrávat. Ale kromě úspěchů zažíváte taky zklamání. Takže se naučíte, jak zvládat vzestupy i pády. Když teď sedíte nahoře, necítíte to tak moc. Jste zklamaný, nebo jste šťastný, ale už se tím nezabýváte celý den. Pro mě je to docela zajímavé, protože když odcházím z haly, tak to tak prostě je. Jste fanouškem pouze do určité míry a to zejména v tomto ročním období, protože skauting už je uzavřený. Díváte se na ostatní zápasy pro případ, že byste postupovali dál, ale vlastně o tolik nejde až do té doby, než se začneme připravovat na draft. Právě teď je to ale zábavná jízda. Opět platí, že já nejsem ten, kdo dělá rozhodnutí. Kdybyste se na stejnou otázku zeptali (manažera Blues) Douga [Armstronga], tak by měl pravděpodobně jinou odpověď. Je to těžší, když máte zodpovědnost. Teď si užívám play off, ale za pár týdnů budu mít úkoly, které musím pro klub zařídit. Máme schůzky s hráči, blíží se draft, ale náš tým stále hraje. Jako hráč žijete okamžikem, neuvažujete o ničem jiném, ale teď musím uvažovat v širším rámci. Díváme se na kluky, které je potřeba podepsat, sledujeme týmy z nižších lig, volné hráče, které buď podepíšeme, nebo necháme jít. Jako hráč se nikdy nestaráte o kluky z farmy. Být součástí managementu je úplně odlišná věc."

Když se na zápasy teď díváte z boxu pro novináře, prožíváte je naplno? S Dougem Armstrongem reagujete emocionálně na všechny zákroky, góly?

"Naprosto. Prožil jsem tolik času s trenérským týmem a s Dougem. Při play off jsme na cestách každý den. Emocionálně to prožívám s týmem, pro který pracuju. Al MacInnis je po celou dobu také s námi. Hrajeme zápas nahoře pod střechou, stejně jako ho náš tým hraje dole na ledě."

Jaký je váš názor na Briana Elliotta a to, co pro Blues udělal v play off?

"Nejlepší věc na něm je jeho soutěživost. Nikdy se nevzdá. Na trénincích pracuje velice tvrdě. U gólmana někdy nezáleží na tom, jak je dobrý, všechno ale musí do sebe zapadnout. Přesně takovou prožívá sezonu. Jake [Allen] převzal v polovině sezony pozici jedničky, ale náhodně se zranil v Anaheimu a to byla šance pro Ellse. Ale on sám nikdy nebyl z této situace nešťastný. Zůstal pozitivní, podporoval tým. Všechno, co se teď děje, si plně zaslouží. Dělal to i pro sebe. Blues měli dobré týmy, ale v play off se to neprojevilo a Ells byl jejich součástí. Takže je pěkné pro kluky, jako je on, [David] Backes a [Alex] Pietrangelo být důležitým faktorem a ne jen někým, kdo se veze. Oni jsou tím důvodem, proč jsme tam, kde jsme. Vždycky přemýšlíte o úspěšných týmech, ale musíte projít také těžkými časy, než máte úspěch. Detroit Red Wings na tom byli podobně. V New Jersey jsme vyhráli v roce 1995, ale pak jsme další čtyři roky neuhráli nic. A potom, jak víte, jsme hráli tři finále Stanley Cupu ve čtyřech letech - 2000, 2001 a 2003. Musíte se poučit z těchto věcí, dospět, přidávat kousek po kousku. Když to do sebe zapadne, může se stát něco velkého."

Co si myslíte o zranění Bena Bishopa v prvním zápase finále Východní konference?

"To bylo divné. . Pořád nevím, jak se zranil. Zprávy o zraněních jsou dost nejasné, ale tohle je špatné. Zranil se v play off už podruhé během dvou let. Je to tvrdé, i když on je bojovník. Doufám, že se vrátí zpátky. Ale když přemýšlíte o tom, že vyhrajete Stanley Cup a nejste zdraví, tak je to dost nešťastné. Upadl tak nějak pozpátku. Když se na něj podíváte, jak se protahuje před zápasem, tak to vypadá, že tento pohyb dělává celou dobu..."

Ctete více