Skip to main content

Braunův gól na krátkou chvíli podpořil Sharks

Napsal Amalie Benjamin / NHL.com

Pod očima měl Justin Braun stíny, hluboké žlutohnědé skvrny. Nedalo se odhadnout, z jakého důvodu. Jestli z psychického vypětí, které představovalo 80 zápasů v základní části a dalších 20 v play off. Nebo z frustrace, která pramení ze stavu 0:2 na zápasy ve finále Stanley Cupu. Nebo z osobní ztráty, která zasáhla jeho i celou rodinu ráno před prvním duelem.

Je pravděpodobné, že podíl mají všechny tři. Byl to těžký týden, útrpný týden a Braun vypadal velice unaveně a vyčerpaně, když se blížila středeční půlnoc. Navíc s vyhlídkou, že ve čtvrtek nepoletí se spoluhráči zpět do San Jose, kde je v sobotu na programu třetí zápas série, ale do Atlanty.

Braun se v Atlantě připojí ke své manželce, Jessie Lysiak Braunové a její rodině, aby se zúčastnil pohřbu svého tchána Toma Lysiaka, který v pondělí podlehl leukémii. Bylo mu 63 let. Lysiak odehrál v NHL 13 sezon za celky Atlanta Flames a Chicago Blackhawks poté, co byl v roce 1973 vybrán jako druhý hráč v pořadí na draftu.

Rodina obránce Sharks podpořila jeho potřebu zůstat tři dny v Pittsburghu, kde jeho tým čelil Penguins v možná největších zápasech jeho kariéry. Chápali ho. Ale ani v nejmenším to nebylo snadné.

"Bylo to moc těžké," řekl Braun po výhře Pitttsburghu 2:1 v prodloužení, které mu zajistilo vedení 2:0 v sérii. "V takové chvíli chce být člověk se svou rodinou. Oni ale mají obrovské pochopení. Podpořili mě, abych mohl na tyhle dva zápasy zůstat v Pittsburghu. Teď s nimi budu mít naštěstí možnost strávit trochu času."

Do té doby se Braun snažil, aby udržel své myšlenky tam, kde by měly být. I když to bylo téměř nemožné. Ledovou plochu použil jako vlastní útočiště, spoluhráči byli jako jeho rodina.

A poté, kdy Sharks prohrávali o gól a závěr druhého zápasu se blížil, dostal se u modré čáry puk Braunovi přímo na hokejku. Vystřelil ho do skrumáže před brankou, kterou vytvořilo sedm hráčů. Pak už mohl pouze vztyčit ruce ke stropu haly a užívat si gratulací spoluhráčů.

V první chvíli ani nevěděl, že to byl opravdu on, kdo gólu dosáhl. Ačkoli jeho úsměv napovídal, že by mu bylo jedno, pokud by někdo z jeho parťáků kotouč do branky usměrnil. Nezáleželo by na tom, zda by měl bod nebo svůj první gól v letošním play off.

"Byl to speciální moment, o tom není pochyb," prohlásil kapitán Sharks Joe Pavelski. "Každý ví, jaká byla situace. Je příjemné vidět, že se prosadil zrovna on. Dalo nám to naději a novou energii. Cítili jsme, že to bude naše noc. Bohužel to dopadlo jinak."

Braunův moment radosti byl zadušen v prodloužení, kdy byl na ledě při rozhodující brance Conora Shearyho, který se trefil přesně mezi betony gólmana Martina Jonese a rozhodl o vítězství Penguins.

Ale pro tento okamžik, kdy do konce zápasu zbývaly čtyři minuty a stav byl 1:1, vrátil Braun Sharks podporu, které se od nich dočkal.

"Hokej je dobrá věc pro únik," řekl Braun. "Nezáleží na tom, co se zrovna děje ve vašem životě. Ale ano, je to těžké. Ale podpora spoluhráčů byla úžasná, stejně tak podpora mojí rodiny."

"Kluci v kabině vnímají mojí bolest," konstatuje. "Jsem velmi rád, že jsem mohl zůstat a bojovat s nimi. Vážím si toho. Jsou tu dobří chlápci. Jsme jako bratři. Chovají se ke mě hezky, udržují mi sebevědomí."

I přesto to ovšem není jednoduché. Nebyl se svou manželkou od chvíle, kdy její otec zemřel. Ona je v Atlantě, on byl v Pittsburghu.

Ale už ve čtvrtek se za ní konečně vypraví, zúčastní se smutečního rozloučení. S rodinou stráví nějaký čas a pak se vrátí do San Jose, aby byl připravený nastoupit do třetího utkání finálové série.

Ještě předtím si ale bude připomínat život blízkého člověka a nejlepší vzpomínky na něj. "Nejspíš budeme v jeho obchodě, pustíme si golf a budeme si povídat o lovu a rybaření. Byl to usměvavý a skvělý člověk."

Ctete více