Skip to main content

Brankáři spoléhají na to, že dokáží přečíst střelce soupeře

Napsal Kevin Woodley / NHL.com

Pokud jste za poslední roky sledovali slavného Dona Cherryho a jeho pravidelný pořad Trenérské okénko (v originále "Coach's Corner"), jistě víte, jak se tváří na to, když bránící hráči strkají své hokejky do střel.

Cherry dlouhodobě po obráncích žádá, aby s touto praktikou přestali. Podle něj je to totiž cesta, jak z relativně neškodné střely protivníka svou tečí učinit gólovou ránu.

Cherry má pravdu, ale nejen tehdy, když na videu ukazuje, jak mohou tečované střely změnit směr a skončit až v síti. Někdy totiž prosté zastínění čepele soupeře stačí k tomu, aby rozrušilo brankáře – což není zase tak překvapivé, když zvážíme, kolik informací jim postavení sokovy hokejky může poskytnout.

"Vždycky jsem tvrdil, že čepel hole je jako mikročip,“ řekl Mitch Korn, kouč brankářů Washington Capitals. "Jsou v ní totiž obsaženy miliony bitů informací."

A tyto informace se zdaleka netýkají jen toho, zda je střelec levák, či pravák. Zahrnují celé postavení jeho těla, třeba sklon kyčlí a ramen. Dále to, jak moc si drží puk od těla a jak moc pak musí změnit své postavení, když se chystá na střelu. Podle čepele lze vytušit, zda půjde střela nahoru, či dolů; důležité je i to, v kterém jejím místě se puk nachází.

Brankáři, kteří už v NHL působí dlouhodobě, jsou si těchto informací vědomi. Je jim jasné, že záleží třeba i na zakřivení čepele. Ve chvíli, kdy ji puk opouští, tak gólmanská esa často již vědí, kam bude směřovat.

"Bez toho, aniž byste takto četli situaci, nemáte šanci,“ soudí Ryan Miller, veterán v brance Vancouver Canucks. "Většina lidí si myslí, že reagujeme výhradně na puk, ale pokud nečtete hru, jste předem poražení. U většiny střel z vyložených šancí je fyzicky nemožné uspět, pokud nepředvídáte, kam půjdou. Ve chvíli, kdy nevidíte, jak puk opouští čepel, jste o krok pozadu."

Ono předvídání má základní podmínku: vidět puk. Právě o tom mluví hráči ve chvílích, když třeba v průběhu bojů o Stanley Cup chtějí brankářům "ukrást oči". Ale nejde jen o to, aby gólman spatřil hráče. Často stačí jen to, o čem byla řeč: skrýt chvíli, v níž kotouč opouští čepel, čímž muž mezi tyčemi přijde o "nápovědu".

"Já osobně jsem velký čtenář střel," říká jednička Tampa Bay Lightning Ben Bishop. "Proto mě někdy spatříte, že sbírám zákroky, aniž bych musel na led. Je to jedna z věcí, co se postupně naučíte, jakmile lépe znáte elitní kluky NHL: jak střílí a kam střílí. Pokud ale nevidíte, musíte nejprve do pokleku, čímž ztratíte zlomek sekundy. A to už obvykle je trochu pozdě."

V tom, aby vytvořily právě taková zpoždění, jsou týmy čím dál lepší a používají řadu clon, jež brankáře nutí jít na led.

Bishop například zmiňuje trefu, kterou jej v tomto ročníku překonal útočník New York Rangers Mats Zuccarello. Přišla z kruhů a jakkoli byla dobře zacílená, jistě byla chytatelná. Ovšem pouze v případě, pokud by Bishop viděl, jak puk opouští čepel.

"Jenže zrovna v tom momentu přede mnou někdo projel. A tak jsem musel do pokleku, přitom bych jinak zůstal stát a puk vyrazil," popsal Bishop. "Přesně tyhle detaily v důsledku rozhodují."

Čím dál víc hokejistů se proto učí skrývat moment, kdy puk vysílají na branku, popřípadě jak na poslední chvíli změnit úhel, aby brankáře zmátli a místo do očekávaného místa poslali kotouč jiným směrem. A prospívá samozřejmě i provoz před brankářem: ve chvíli, kdy je tu nemalá šance, že puk někdo tečuje, se najednou nemůže spoléhat jen na čtení střelcovy čepele.

To vše vedlo zároveň i k vývoji daleko detailnějších technik "stopování" puku, aby jej brankáři měli pod dohledem co nejdelší dobu, což pomáhá jejich zákrokům. Už jen pohyb gólmanovy hlavy může být důležitý.

Jinými slovy: mezi sledováním puku a přečtením střely je rozdíl. V ideálním světě by brankáři měli být schopni obě záležitosti kombinovat, NHL však pro ně bývá dokonalá jen málokdy.

Všechna mužstva tvrdě pracují na tom, aby jim situaci znepříjemnila, což nás přivádí zpět k Cherrymu a všem úvahám o hokejkách před pukem. Pokud existuje něco horšího než stínění od vlastního spoluhráče, bude to snad jen chvíle, kdy brankáři na poslední chvíli změní směr střely nezamýšlenou tečí.

Není neobvyklé slyšet od fanoušků a televizních analytiků, že by gólmani měli stíhat zareagovat na situaci, kdy je tečována střela z větší vzdálenosti. Jenže realita je jiná: v tu chvíli už gólman zareagoval, neboť se snažil vydedukovat co nejvíce z čepele střelce, takže je již v pohybu. Pak je těžké změnit směr.

"Je hodně složité předvídat neočekávané. Vycházíte z chvíle, kdy puk opouští čepel, z čehož vyvozujete jeho trajektorii," líčí Miller. "Jakákoli změna, která se stane od tohoto momentu, je pro vás mnohem rychlejší, než lidem připadá. Najednou zkrátka máte příliš málo času."

Ctete více