V sezoně 1949-50 vyhráli Red Wings Stanley Cup a Sawchuk nastoupil k sedmi zápasům základní části, v nichž měl průměr 2,29 gólu na utkání. To Adamsovi stačilo, vytrejdoval dosavadní jedničku Harryho Lumleyho do Chicaga a vsadil na jednadvacetiletého mládence.
Byla to dobrá volba. Sawchuk v ročníku 1950-51 vyhrál Calder Trophy pro nejlepšího nováčka s bilancí 44-13 a průměrem 1,99!
"Za celý život jsem neviděl tak mladého gólmana, který by byl tak dobrý," řekl podle Canadian Press kouč Red Wings Tommy Ivan.
Když v roce 1952 Detroit projel play off s bilancí 8-0, Sawchuk k tomu přispěl čtyřmi čistými konty, úspěšností zákroků 97,7 procenta a průměrem 0,63 gólu na zápas.
"Tehdy by za sebe nepustil ani hrášek," chechtal se spoluhráč Alex Delvecchio.
Mimo led ale tak skvělé časy rozhodně nezažíval. Zažíval až chorobný strach z toho, jak zabezpečí svou rodinu po konci kariéry. Ačkoli na ledě zářil, trpěl velkým nedostatkem sebevědomí. Při každém vážnějším zranění, a že jich bylo, jeho myšlenky ještě více zčernaly.
Je potřeba si uvědomit, že míst gólmanské jedničky bylo tehdy v celé NHL jen šest, takže Sawchuk hrál i přes bolest, aby svůj post neztratil. Během kariéry absolvoval tři operace lokte, lékaři mu odstranili slepé střevo, měl zlomený nárt, přetržené šlachy v ruce, zkolabovala mu plíce...
Aby viděl na puk, preferoval revoluční přikrčený postoj, kterého se později nebyl schopen zbavit ani při chůzi a nakonec se potýkal s lordózou, bolestivým zakřivením páteře, jež mu neumožňovalo spát déle než dvě hodiny v kuse.
Než si v roce 1962, ve 33 letech, konečně nasadil masku, jeho tvář sešívali více než 400 stehy. V roce 1966 pak vznikla mimořádně působivá fotografie, zveřejněná v magazínu Life, kde Sawchuk vypadá jako monstrum z ordinace dr. Frankensteina.
"V té době jsme se všichni snažili dělat dvě věci: zastavit puk a nenechat se u toho zabít," popisoval prezident hokejových operací Columbus Blue Jackets a někdejší brankář John Davidson.
V roce 1964 detroitský gólman podepsal v nemocnici revers, v play off vychytal nulu proti Chicagu a pak se zase vrátil do péče lékařů.
Sawchuk se přitom sám rád prezentoval jako nepřístupný a náladový člověk. Ti opravdu blízcí ale věděli, že je to z velké části jen drsná slupka.
"Při jednom zápase kluka v hledišti trefil puk. Když ho ošetřovali v naší kabině, Terry vstal, ode všech hráčů nechal podepsat svou hokejku a pak ji dal tomu klučinovi," vzpomínal Sawchukův spoluhráč Marcel Pronovost. "Jenže potom se otočil na mě a povídá: Jestli to řekneš novinářům, tak tě zabiju! Dělal ze sebe drsňáka a necitu, aby mu lidi dali pokoj."
Rodák z Manitoby hrál NHL celkem 21 sezon, častokrát ale celé léto trávil po nemocnicích, aby držel jakžtakž pohromadě a mohl se několik měsíců zase vrhat do střel.
Sawchuk celkem čtyřikrát získal Stanley Cup, třikrát s Detroitem (1952, 1954, 1955) a v roce 1967 i s Toronto Maple Leafs. Třikrát se také dostal do All-Star týmu NHL, jedenáctkrát absolvoval Utkání hvězd.
V roce 1967 si ho v rozšiřovacím draftu vybrali Los Angeles Kings, ale on se ještě na sezonu vrátil do Detroitu, než v roce 1969 podepsal smlouvu s New York Rangers. Nechtěl s hokejem skončit, rád by hrál neustále.