Skip to main content

Sawchukovu kariéru orámovaly tragédie

Gólmanova tvář byla poseta jizvami. Bolest se stala součástí jeho života, na ledě i mimo něj

Napsal Marek Burkert / (Právo) - NHL.com/CS

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.

V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. Tentokrát oceníme přínos, jaký dal NHL geniální gólman Terry Sawchuk.

Jeho kariéra odstartovala tragédií a tragédií také skončila. Mezitím jsou roky velké slávy, vítězství a tisícovek chycených puků, ale i smutku, depresí, alkoholu.

"Spousta lidí si myslí, že byl nejlepším gólmanem v historii a do této skupiny patřím i já," vyznal se člen Hokejové Síně slávy Glenn Hall.

Když v roce 1970 skončila Sawchukova kariéra, měl na kontě víc nul (103), odehraných zápasů (971) i výher (447), než kterýkoli jiný brankář v historii.

Pocházel z rodiny ukrajinského přistěhovalce, dva z jeho tří bratrů ale zemřeli. Mladší na spálu, starší Mike, který byl gólmanem, přišel o život v sedmnácti letech poté, co prodělal infarkt. Nebýt toho, Sawchuk by se brankářem pravděpodobně nikdy nestal.

"Zdědil jsme po bratrovi betony," povzdechl si Sawchuk, kterého pro Detroit Red Wings objevil skaut Bob Kinnear.

"Red Wings mě požádali, abych pro ně kolem roku 1944 skautoval v oblasti Winnipegu a dali mi peníze na stavbu venkovního kluziště. Vytvořil jsem tehdy ligu s deseti týmy a Sawchukův starší bratr Mike byl v brance, zatímco Terry hrál v obraně," popisoval později Kinnear.

"Po Mikeově smrti jsem navrhnul Terrymu, jestli nechce chytat. A on byl skvělý od první chvíle, co si nasadil betony."

Když bylo Sawchukovi dvanáct, zlomil si ruku v lokti, když hrál ragby. Ze strachu před rodiči to skrýval, paže špatně srostla a byla o několik centimetrů kratší, než levá, což ho později částečně omezovalo. I tak ale Sawchuk přinášel další a další doklady o své jedinečnosti.

Ve čtrnácti letech se zúčastnil detroitského tréninkového kempu a jeho kariéra se rozběhla naplno. V juniorském hokeji ale zase tak dlouho nevydržel, generální manažer Red Wings Jack Adams povolal osmnáctiletého Sawchuka do farmářského týmu v Omaze.

V sezoně 1949-50 vyhráli Red Wings Stanley Cup a Sawchuk nastoupil k sedmi zápasům základní části, v nichž měl průměr 2,29 gólu na utkání. To Adamsovi stačilo, vytrejdoval dosavadní jedničku Harryho Lumleyho do Chicaga a vsadil na jednadvacetiletého mládence.

Byla to dobrá volba. Sawchuk v ročníku 1950-51 vyhrál Calder Trophy pro nejlepšího nováčka s bilancí 44-13 a průměrem 1,99!

"Za celý život jsem neviděl tak mladého gólmana, který by byl tak dobrý," řekl podle Canadian Press kouč Red Wings Tommy Ivan.

Když v roce 1952 Detroit projel play off s bilancí 8-0, Sawchuk k tomu přispěl čtyřmi čistými konty, úspěšností zákroků 97,7 procenta a průměrem 0,63 gólu na zápas.

"Tehdy by za sebe nepustil ani hrášek," chechtal se spoluhráč Alex Delvecchio.

Mimo led ale tak skvělé časy rozhodně nezažíval. Zažíval až chorobný strach z toho, jak zabezpečí svou rodinu po konci kariéry. Ačkoli na ledě zářil, trpěl velkým nedostatkem sebevědomí. Při každém vážnějším zranění, a že jich bylo, jeho myšlenky ještě více zčernaly.

Je potřeba si uvědomit, že míst gólmanské jedničky bylo tehdy v celé NHL jen šest, takže Sawchuk hrál i přes bolest, aby svůj post neztratil. Během kariéry absolvoval tři operace lokte, lékaři mu odstranili slepé střevo, měl zlomený nárt, přetržené šlachy v ruce, zkolabovala mu plíce...

Aby viděl na puk, preferoval revoluční přikrčený postoj, kterého se později nebyl schopen zbavit ani při chůzi a nakonec se potýkal s lordózou, bolestivým zakřivením páteře, jež mu neumožňovalo spát déle než dvě hodiny v kuse.

Než si v roce 1962, ve 33 letech, konečně nasadil masku, jeho tvář sešívali více než 400 stehy. V roce 1966 pak vznikla mimořádně působivá fotografie, zveřejněná v magazínu Life, kde Sawchuk vypadá jako monstrum z ordinace dr. Frankensteina.

"V té době jsme se všichni snažili dělat dvě věci: zastavit puk a nenechat se u toho zabít," popisoval prezident hokejových operací Columbus Blue Jackets a někdejší brankář John Davidson.

V roce 1964 detroitský gólman podepsal v nemocnici revers, v play off vychytal nulu proti Chicagu a pak se zase vrátil do péče lékařů.

Sawchuk se přitom sám rád prezentoval jako nepřístupný a náladový člověk. Ti opravdu blízcí ale věděli, že je to z velké části jen drsná slupka.

"Při jednom zápase kluka v hledišti trefil puk. Když ho ošetřovali v naší kabině, Terry vstal, ode všech hráčů nechal podepsat svou hokejku a pak ji dal tomu klučinovi," vzpomínal Sawchukův spoluhráč Marcel Pronovost. "Jenže potom se otočil na mě a povídá: Jestli to řekneš novinářům, tak tě zabiju! Dělal ze sebe drsňáka a necitu, aby mu lidi dali pokoj."

Rodák z Manitoby hrál NHL celkem 21 sezon, častokrát ale celé léto trávil po nemocnicích, aby držel jakžtakž pohromadě a mohl se několik měsíců zase vrhat do střel.

Sawchuk celkem čtyřikrát získal Stanley Cup, třikrát s Detroitem (1952, 1954, 1955) a v roce 1967 i s Toronto Maple Leafs. Třikrát se také dostal do All-Star týmu NHL, jedenáctkrát absolvoval Utkání hvězd.

V roce 1967 si ho v rozšiřovacím draftu vybrali Los Angeles Kings, ale on se ještě na sezonu vrátil do Detroitu, než v roce 1969 podepsal smlouvu s New York Rangers. Nechtěl s hokejem skončit, rád by hrál neustále.

Jaký je život po kariéře, nikdy nezjistil. 29. dubna 1970 utrpěl těžká zranění v opilecké rvačce se spoluhráčem Ronem Stewartem. Údajně se prali kvůli nákladům na dům, který si společně pronajali na Long Islandu. Sawchukovi lékaři museli vyoperovat žlučník a zastavit krvácení jater.

Tisku svůj úraz popisoval jako náhodu a za události převzal plnou odpovědnost. Tři týdny od kritické události navštívila Sawchuka reportérka Shirley Fischerová, které ale připadal tak bledý a pohublý, že jizvy v jeho tváři takřka zmizely. 31. května 1970 slavný gólman v manhattanské nemocnici zemřel na plicní embolii.

"Když jsem se to dozvěděl, plakal jsem," řekl Pronovost.

NHL uvedla Sawchuka do Síně slávy už v roce 1971. Jeho velké rekordy sice byly překonány, stále je tu ale statistika, v níž předčasně zesnulá legenda dominuje. V prvních pěti kompletních sezonách měl Sawchuk průměr obdržených branek pod 2 góly na zápas...

Ctete více