Mistrovská otočka Blues završila mimořádný průběh série. To, aby všech pět úvodních zápasů ovládli hosté, se stalo teprve počtvrté ve více než stoleté historii NHL: posledním příkladem bylo finále Západní konference mezi Calgary Flames a San Jose Sharks z roku 2004; předtím se podobně kočkovali jen Montreal Canadiens a Detroit Red Wings v roce 1951 a New Jersey Devils a Philadelphia Flyers v roce 1995.
"Z vlastního ledu už není výhoda," říkal trenér Jets Paul Maurice ještě před startem pátého mače.
A po něm mu bylo vážně těžko. "Tohle nás bude štvát celý zbytek večera," odfoukl si naštvaně; když váš tým dostane gól 15 sekund před koncem, nepomůže snad ani černá magie. "Ale co už. Projdeme si u videa věci, které musíme zlepšit. A musíme se dát ještě více do kupy. Náš úkol není těžké definovat."
To tedy: pokud v sobotu 20. dubna (neděle 21. dubna 1:00 SELČ) v Enterprise Center v St. Louis premiérově uspějí domácí, má Mauricreova ambiciózní družina po sezoně.
A není snadné se otřepat z faktu, kolik možností už jí proteklo mezi prsty. Jets prohrávali 0:2 na utkání, ale mistrovsky se oklepali a dvakrát vyloupili arénu Blues. Doma vedli ještě po 50 minutách - a nic z toho.
Více k tématu: [Blues otočili zápas ve Winnipegu a v sérii opět vedou]
"Musím uznat, že první třetina byla dost bláznivá. Ve smyslu, kolik jsme v ní měli šancí a co jsme z toho vytěžili," říkal Maurice. "Jenže oni se pak zase nastartovali přesilovkou ve třetí části. A ta trefa v závěru, to se vážně těžko kouše… Je to strašně těžká, vyrovnaná série. V důsledku rozhodne klidně jediná akce. Podívejte se na Kevina, co má místo hattricku."
Maurice narážel na svého útočníka Kevina Hayese, autora druhé branky. Ten si sám v pádu extrémně nešťastně hokejkou vyrazil puk, který už mířil za záda Jordana Binningtona, k tomu neproměnil samostatný únik. Místo tří gólů skončil s jedním. I to rozhodlo.
V takovýchto detailech lze hledat odůvodnění, proč pokaždé slavili hosté. Za stavu 2:2 bylo jasné, že někdo nakročí k možnosti uzavřít příště sérii, proto se hokejisté Blues radovali jako parta puberťáků. Vladimir Tarasenko v šatně objímal Binningtona a okolo znělo: "Jo! Skvělá práce, pánové!"
I kapitán Alex Pietrangelo při pozápasových rozhovorech zářil jako vánoční stromeček.
"Emotivní, úžasná věc," líčil. "Můžeme vám tu tisíckrát opakovat, jaký charakter náš tým má, ale tohle je asi nejlepší příklad, ne? Dvakrát to nezvládneme doma, pak přijedeme sem, do tak náročného prostředí, a stejně si najdeme cestu k vítězství. Víme, že když si hrajeme to svoje, budeme odměněni."
Ale pak i on hned zbystřil: "To, aby vyhrávali jen hosté, se nevidí zrovna často. Proto naše práce ještě není hotová."
Jak tedy konečně proměnit vlastní stadion v pevnost? Přetlačovaná Blues a Jets je podívanou pro fajnšmekry, soubojem detailů. Už i Connor Hellebuyck drží Winnipeg mnohem lépe než v úvodu, brankářský duel je tak rovněž vyrovnaný.