Chicago děsivě chřadne. Kudy z bažiny?

Fotografie z triumfálních oslav Stanley Cupu ještě zdaleka nezežloutly. A přeci tyhle obrázky připadají fanouškům klubu Chicago Blackhawks skoro tak starobylé, jako kdyby ty výjevy dělila od našich časů věčnost.

Pakliže byl tým z 'Větrného města' ještě nedávno neporazitelným kolosem, teď je za otloukánka. Zde je důkaz: jakmile Blackhawks v noci na pondělí doma padli 2:3 s Montreal Canadiens, byla to pro ně už sedmá porážka v řadě.
"Je to strašně, strašně frustrující," hlesnul klíčový útočník Patrick Kane.
A to ještě netušil, že v úterý jeho celek prohraje znovu, tentokrát ve Winnipegu 3:6. Poosmé za sebou!

Chicago se z vítězství naposledy radovalo 24. listopadu proti Florida Panthers, i před tím jej však děsily dva pády v řadě. S 23 body je nejhorším mužstvem celé NHL a nezachránila ho ani výměna trenéra, kdy zkraje listopadu místo Joela Quennevillea přišel Jeremy Colliton.
Ba vlastně právě naopak: s tímhle třiatřicetiletým trenérským uchem Kane a spol. vyhráli pouhé tři duely z šestnácti!
"Střádáme jednu drsnou porážku za druhou," zlobil se Kane. "Pořád je to ten samý příběh. Rychle se dostaneme do ztráty, dotahujeme, co to dá - ale nakonec utkání stejně prohrajeme."
[Volte kapitány pro NHL All-Star Game 2019!]
Blackhawks dostali první gól zápasu už pojedenácté za sebou. První třetinu ve Winnipegu prohráli 0:3 a podesáté z 11 případů tak inkasovali v úvodní třetině minimálně dvakrát.
"Pořád o tom mluvíme, pak ale spácháme přesně totožnou věc," hněval se Kane. "Je to pořád dokola. Určitě se z toho nějak vyhrabeme, dokážeme se dříve nebo později poučit. Ale jasně - právě teď to člověka hrozně štve. Je to k nevydržení."
Vyprávět si o úspěších jeho party přitom opravdu není povídání pro vetché pamětníky, Blackhawks vyhráli Stanley Cup v letech 2010, 2013 a 2015. Sezonu před prvním slavením byli až v konferenčním finále, totéž rok před posledním.
Mančaft od té doby na klíčových postech nezměnil tvář zase tak zásadně - v brance je stále Corey Crawford, v poli někdejší vládci ledu Duncan Keith, Patrick Kane, Jonathan Toews. Jenže tahle vyhlášená parta zkrátka poněkud zestárla. A hráči druhého sledu ostatní ze srabu vytáhnout nedokážou.
Nejproduktivnějším mužem současného kádru je Kane, 36 bodů mu zaručuje momentální 16. místo z celé NHL. Až o 12 bodů zpět jsou kapitán Toews a levé křídlo Alex DeBrincat. Pak dlouho, dlouho nic. Když se k tomu přičtou jalová čísla brankářů, nedají se čekat zázraky.
"Vím, že svou práci teď nedělám dobře," bědoval Crawford. "Jsem z toho hrozně špatný. Ale jak s tím bojovat? Klepat se z toho? Nebo dělat, že nic, a prostě dál chytat? Já vážně netuším. Hrozně to bolí."
Ve statistikách má bídnou úspěšnost 90,1 procenta, průměr gólů na zápas dosahuje cifry 3,21. Druhý gólman Cam Ward je na tom ještě hůř: 88,5 a čtyřmi góly na utkání.

"V takovou chvíli je každá rada drahá. Možná nastal správný moment na to, aby se zvedli starší hráči a něco kabině pořádně od plic řekli," přemýšlel Crawford. "Všichni musíme každopádně zabrat, protože takhle to dál nejde. S podobnými výkony se daleko nedostaneme."
Mluvit v případě současných Blackhawks o bolavých porážkách přitom ani zdaleka neznamená používat přehnaný básnický příměr. Vždyť Chicago mělo třeba proti Montrealu jen za třetí třetinu pět přesilovek a nevyužilo ani jednu. Potvrdilo tím pověst mužstva s nejhorší početní převahou z celé soutěže.
Jak už naznačil Kane - i proti Canadiens se Blackhawks dokázali otřepat ze ztráty 0:2, srovnali skóre. A přeci je nakonec minutu a 17 sekund před koncem srazil Tomáš Tatar.
"Jsem pochopitelně nesmírně zklamaný," tvrdil kouč Colliton. "Dal bych nevím co za to, abychom do branky procpali nějaký ten puk navíc. Nebyli jsem od toho daleko, o to víc jsme pak po podobném duelu dole."
Ne, vítězné fotografie ještě opravdu nezežloutly. Právě teď je ale jasné, že do fotoalba šampionů nějakou dobu nic nepřibude. Protože obrázky smutných mužů se svěšenou hlavou by se tam moc hezky nevyjímaly.