Skip to main content

Mistr řemesla. Babcock slaví výhru číslo 700

Má své obdivovatele i kritiky, jedno ale slavnému kouči nikdo neodpáře: Je to obrovský dříč

Napsal Lukáš Hron (MF DNES) @NHLcz / nezávislý autor NHL.com/cs

Dámy a pánové, máme tu další štempl na potvrzení výjimečnosti starého trenérského pardála. Když Mike Babcock v noci na pátek dovedl Toronto Maple Leafs k výhře 2:1 v prodloužení nad Vegas Golden Knights, bylo to jeho 700. vítězství za kariéru v NHL.

Něco takového dokázalo před ním pouze sedm dalších koučů.

"Je jako řidič formule. Zná jenom jednu rychlost, plyn drží pořád na podlaze. A od ostatních čeká to samé," popsal jubilantovy přednosti Jimmy Devellano, někdejší manažer Detroit Red Wings.

Vůbec to není přehnané. Babcock v roce 2008 právě s Red Wings vyhrál Stanley Cup, Kanadě pomohl ke dvěma olympijským zlatům a triumfu ve Světovém poháru. Patří k nejuznávanějším trenérským osobnostem na světě.

Ne každému však tvrdé metody šestapadesátiletého Babcocka sedí, vlastně má až nečekaně hodně nepřátel. Jak někteří hráči, tak i kolegové z jiných střídaček si sem tam hořce povzdechnou, že je nesmyslně přeceňován. Že mu schází odbornost, že připomíná prázdnou bublinu před splasknutím.

"Na takové kritice mu ovšem vůbec nezáleží," mínil Devellano. "Jeho zajímá jediné. Výsledky."

A ty má, i podle posledního překonaného milníku. V historické statistice je před ním jen Scotty Bowman (1244 výher), Joel Quenneville (897), Ken Hitchcock (849), Barry Trotz (821), Al Arbour (781), Lindy Ruff (736) a Paul Maurice (703).

Taková tabulka je tedy poněkud zavádějící, někteří trenéři přece na zmíněná čísla potřebovali daleko víc času než rodák z ontarijského Manitouwadge. Pokud bychom zohledňovali, kolik utkání stačilo kterému šéfovi střídačky na kótu 700, pak by byl Babcock (s 1295 zápasy) třetí hned za Bowmanem (1192) a Quennevillem (1281).

 

[Více k tématu: Aplaus v Montrealu potvrdil: Chára patří mezi legendy]

 

Mimochodem - i v počtu odkoučovaných zápasů pro něj duel s Vegas znamenal zajímavý mezník. Také v této historické tabulce se totiž posunul o příčku výš, momentálně je už dvanáctý před Jacquesem Martinem.

"Nesmírně si ho vážím," řekl legendární obránce Nicklas Lidström. "Podívejte se mu do očí. Jsou stále otevřené - a tím myslím opravdu široce otevřené. Při vedení mužstva musí znát všechny detaily okolo, ty větší i úplně nicotné. Je to zcela čestný člověk, rozhovor s ním je vždy radost."

Jisté je, že málokteří Babcockovi kritici by vydrželi koučovo zběsilé tempo. Na 'zimák' pravidelně dochází už v půl sedmé ráno, před každým tréninkem se pečlivě připravuje, dlouho studuje herní drobnosti na monitoru počítače. Nic neošidí, dřina je pro něj samozřejmost. Má to po tátovi, který dlouhá léta pracoval v dolech.

"Pamatuju si jednu jeho radu," vyznal se Babcock. "Říkal mi: Všechno záleží na tom, aby tvoji muži viděli, jak tvrdě makáš."

Navzdory pověsti kruťáka si údajně nechá poradit, umí druhým naslouchat. Hodně se učil od mistra mistrů Bowmana, ke zkušenostem starého lišáka ale přidával i vlastní poznatky. Ostatně už před svou detroitskou štací dokázal dovést do finále Stanley Cupu i Anaheim Mighty Ducks, kteří roku 2003 až těsně před vrcholem podlehli New Jersey Devils.

O podobný úspěch se nyní pokouší i v Torontu. Začátky angažmá byly pro nejlépe placeného kouče v dějinách NHL dost krušné, v první sezoně skončili Maple Leafs úplně poslední. Postupně se však přece jen vyjasňuje - tým třikrát po sobě postoupil do play off, aktuálně je druhý v Atlantické divizi, drží sérii tří výher v řadě.

"Náš tým má na velký úspěch," tvrdil.

A těžko nesouhlasit. Zatímco dřív mu rukama prošli třeba Pavel Datsyuk nebo Henrik Zetterberg, nyní má na povel Austona Matthewse, Johna Tavarese, Mitche Marnera. Spoustu velkých jmen. Toronto vyhrálo Stanley Cup naposledy v roce 1967 a při pohledu na tak silný kádr se nabízí otázka, zda nenastal čas něco takového konečně zopakovat.

"Zatím jsme svá velká očekávání nenaplnili," přiznal po letošním vyřazení od Boston Bruins generální manažer Kyle Dubas. "S Mikem se o tom bavíme každý den, kolikrát asi i déle, než je nám vůbec milé. Musíme se jako tým postupně zlepšovat ve všem. Není důvodu si myslet, že by to právě Babcock neměl zvládnout. Mám v něj naprostou důvěru."

V těch větách je skrytá celá těžkost trenérského údělu. Můžete být úspěšný, můžete lámat rekordy, žádná vítězná šňůra ale netrvá věčně, vždycky přijdou nějaké pády. Pochybnosti. Tak je tomu i u Babcocka, byť je v podstatě nemyslitelné, že by právě on někdy v budoucnu neměl být vybrán do Síně slávy NHL.

Velmi pravděpodobně stejně jako Quenneville, jako Trotz. Jako jeho zdatní parťáci z vítězné tabulky.

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.