Skip to main content

5 věcí, které jste asi nevěděli o Austonu Matthewsovi

Napsal Mike G. Morreale / NHL.com

Nejdůležitější pracovní pohovor v zatím krátké kariéře Austona Matthewse se konal v úterý při testování nováčků v rámci tradičního NHL Scouting Combine. V hale First Niagara Center se očekáváná jednička draftu 2016 setkala se zástupci klubu Toronto Maple Leafs.

Toronto má v nadcházejícím draftu, který je ve stejné budově na programu 25.-25. června, právo první volby. A Matthews, rodák z arizonského Scottsdale, má být první americkou jedničkou od roku 2007, kdy si klub Chicago Blackhawks vybral Patricka Kanea.

Podle Matthewse, čísla jedna v konečném hodnocení mezinárodních hokejistů od NHL Central Scouting, se rozhovor s klubem týkal praktických věcí.

"Myslím, že to proběhlo docela dobře," prohlásil Matthews. "Bylo to takové oťukávání. Neptali se na nic nečekaného, nic mě nevyvedlo z míry."

Vedle skautů se pohovoru zúčastnil i generální manažer Maple Leafs Lou Lamoriello, pozorně vyslechnul každé slovo.

"Pan Lamoriello se mě na nic neptal, jen pozoroval a poslouchal," popisoval Matthews.

Velká naděje v této sezoně nastupovala za Curych ve švýcarské nejvyšší soutěži National League A. Matthews ve 36 zápasech nasbíral 24 gólů a 46 bodů, vyhrál tamní cenu pro nejlepšího mladíka ligy a umístil se druhý v anketě o nejužitečnějšího hráče.

Soupis všech jeho úspěchů se opakuje pořád dokola. V rozhovoru s NHL.com však o sobě prozradil pět věcí, které o něm pravděpodobně nevíte.

1. Matthews byl svého času lepší v baseballu než v hokeji.

Matthews: "Byl jsem do baseballu blázen, protože můj táta a děda ho hráli. Nejvíc mi to šlo na pálce, to byla moje silná stránka. V chytání jsem byl taky dobrý. Vím, v hokeji to obvykle bývá táta, kdo vás přivede k zamrzlému rybníku. Jenže pokud vyrůstáte v Arizoně, je to trochu odlišné. Táta hrával na škole baseball, takže jsem měl k tomuhle sportu blíž. Nakonec se ale stal mou vášní číslo jedna přece jen hokej."

2. Matthews poprvé navštívil hokejový zápas ve dvou letech, hrát ho začal v šesti.

Matthews: "Můj táta se strýcem mě poprvé vzali na zápas klubu Phoenix Coyotes, když mi byly dva roky. Moc si z toho nepamatuju, ale jak šel čas, tak si vybavuju ohromení, jak rychlá to byla hra. Sledovat hokej mě začalo bavit. Jak jsem sám nazul brusle, o to víc jsem mu propadnul. Tu vášeň vlastně ani neumím vysvětlit. Prostě mě přemohla."

3. Zkušenosti se zlomeninou stehenní kosti, kterou utrpěl během akce týmu USA do 17 let, se mu náramně hodily při nedávném zranění ve švýcarské lize.

Matthews utrpěl v zápase s americkou reprezentací do 17 let zlomeninu stehenní kosti, došlo k ní 14. září 2013 po kolizi koleno na koleno. Do hry se vrátil až 6. prosince 2013 a sezonu dokončil s 12 góly a 33 body ve 24 zápasech. Později v sezoně nasbíral i 12 gólů a 17 bodů ve 20 zápasech za reprezentaci do 18 let. Když si tuto sezonu v Curychu poranil záda a musel oželet šest utkání, už dobře věděl, co to obnáší.

Matthews: "Zranění v americké sedmnáctce bylo o něco vážnější, musel jsem na operaci. Pochopitelně to nebyla zrovna nejveselejší část mého života. Zrovna jsem se nadechoval k opravdovému začátku kariéry a najednou se stalo tohle. Na druhé straně mě tyhle bolavé zkušenosti posílily. Jakmile jsem se zranil v zápase za Curych, zase to bylo těžké, ale už jsem věděl, jak se k tomu postavit. Dělal jsem všechno možné, abych svým zádům pomohl s rehabilitací. Měl jsem v sobě obrovskou motivaci k návratu. Nejdůležitější bylo naslouchat lékařům a podřídit se nastaveným pravidlům, abych nic neuspěchal. Pomalu jsem pak mohl zase začínat na sobě pracovat, pilovat střelbu a držení puku.

4. Matthewse šokovalo, když fanoušci Curychu 9. října skandovali jeho jméno po vstřelení vítězného gólu do branky rivala z Davosu.

Matthews vstřelil dva góly, jeden z nich byl klíčový, zajistil Curychu výhru 3:2.

Matthews: "Ve Švýcarsku to byl jeden z nejpamátnějších zápasů roku, protože týmy Curychu a Davosu se potkaly poprvé od finále předchozího ročníku National League A. Povedlo se mi vstřelit dva góly, ten rozhodující padl po skvostné přihrávce od Roberta Nilssona. Po zápase začali fanoušci zpívat mé jméno, neúnavně skákali po tribuně. Jen jsem na to zíral a říkal si: To je úplné šílenství! Tehdy jsem ale nevěděl, že když vás ve Švýcarsku takhle vyvolávají, tak se očekává, že se vrátíte na led a fandy pozdravíte. Vůbec jsem o tom neměl páru. Všichni křičeli, abych se ukázal. Byl jsem zmatený. Nevěděl jsem, co mám dělat. Až když mi to došlo, mohl jsem si tenhle mimořádný okamžik konečně užít."

5. Ema Matthewsová připravila svému synovi k 17. narozeninám jeho oblíbené jídlo, pochutnali si i spoluhráči.

Matthews: "Můžu se utlouct po mámině polévce s tortillou. Když mi jí v Curychu přinesla do kabiny k narozeninám, polovina manželek od mých spoluhráčů pak přišla, jestli by mohly dostat recept. Všem to moc chutnalo. Tenkrát mě to s klukama docela sblížilo, prolomily se ledy."

Ctete více