Krejčí: Je fajn, když si to ťukneme s Pastou

Čechů v NHL ubývá, ale stále jich je dost na to, aby tvořili významnou součást nejslavnější hokejové ligy světa. NHL.com/cs vám každé pondělí přináší rozhovor s jedním z nich. Tentokrát jsme vyzpovídali Davida Krejčího, jednu z největších českých hvězd poslední dekády.
David Krejčí neprožívá snadnou sezonu. Vstoupil do ní po operaci kyčle a jeho produktivita nebyla hlavně ze začátku ročníku tak vysoká, jak byli v klubu Boston Bruins zvyklí. Dobré zápasy střídala hluchá období a český centr musel leckdy poslouchat kritiku dokonce z vlastních řad.

Tak jako v lednu od prezidenta klubu Cama Neelyho, který řekl: "David Backes nehraje podle představ... Ví, že se od něj čeká víc. Totéž David Krejčí. Ten je podle mého názoru daleko od svého potenciálu."
Přesto je šternberský rodák se 14 góly a 39 body v 58 utkáních třetím nejproduktivnějším Čechem v této sezoně NHL a zároveň třetím mužem klubového bodování. I to ukazuje, jak velká očekávání ho provázejí.
V posledních třech duelech navíc nasbíral pět bodů (1+4) a zdá se, že po odchodu kouče Clauda Juliena se zvedl s celým týmem i on.

Přečtěte si 10 otázek pro Davida Krejčího a jeho odpovědi...
Vaše produktivita se v poslední době zvedá. V posledních devíti utkáních jste nasbíral 10 bodů, v posledních dvou startech čtyři. Jste spokojený?
"Ono to není o bodech, není to o mně. Chci se cítit dobře, mít puk na hokejce. Když ho nemám, bohužel toho moc nevytvořím. Potřebuju, ať mi fungují nohy, dostávat puk od spoluhráčů na hokejku. Pak vím, že dovedu něco vytvořit."
Zdá se, že si užíváte opětovné spojení s krajanem Davidem Pastrňákem. Je to tak?
"Mělo by to být jedno, s kým hrajete v prvních dvou lajnách, ale samozřejmě, s Pastou si rozumíme. Minulý rok jsme spolu dlouho hráli. V této sezoně už moc ne, ale jsem vždycky rád, když to jde, když si můžeme puk ťuknout. A je příjemné, když se povede nějaká akce tak, že na konci je puk v síti soupeře."
Bruins od začátku ročníku hodně spoléhali na formu Brada Marchanda s Pastrňákem, v zimě jste se přidal i vy. Ale v bodování týmu jsou velké rozdíly. Není tohle kámen úrazu?
"Musíme najít víc střelců, nemůžeme spoléhat jen na první útok. Vyhráli nám pár zápasů, ale pořád to není dost, potřebujeme další, aby se zlepšili, přidali se. Pokud to neuděláme, budeme mít potíže. Ostatní útoky musí přidat taky pár gólů."
Boston je po výměně trenérů znovu na postupových pozicích do play off, třetí místo v Atlantické divizi držíte s náskokem tří bodů na Toronto Maple Leafs. To nevypadá špatně, nemyslíte?
"Víme, že dokážeme hrát dobrý hokej. Problém je, že po dobrém zápase většinou přijde slabší utkání. Musíme pracovat na tom, abychom hráli každý zápas 60 minut na maximum. Pak máme dobrou šanci si tyhle pozice udržet. Ano, cítíme zlepšení, cítíme se dobře, ale nemůžeme mít hlavy někde v oblacích."

Nezaskočil vás Julienův odchod v situaci, kdy se nezdálo být až tak zle?
"Ono to není až tak o trenérovi. V NHL se všechno strašně rychle vyvíjí. Změny trenérů, změny v sestavě, taktika. Člověk přitom nesmí polevit a pořád se při těch změnách musí snažit podávat co nejlepší výkon. A tak to musí činit každý. Pokud ne, žádný trenér s tím nic nezmůže, takže to není o tom, jestli je tady Claude, nebo někdo jiný. My dostaneme taktický plán a je na nás, jak ho zrealizujeme. Ne na trenérech."
Po letech, kdy se zdála být silnější Západní konference, je teď našlapaná spíš ta Východní. Máte o to těžší pozici?
"To tak teď v NHL je. Všechny týmy jsou dobré. Poslední může porazit prvního. Každý zápas je strašně důležitý. Měli jsme šňůru pár dobrých, vyhraných utkání, bohužel další, která jsme nezvládli. Nedá se nic dělat. Nesmíme sklánět hlavu. Musíme se vždycky rychle otřepat. Potřebujeme každý bod jako sůl."
Zejména teď v únoru, kdy nastává fáze sezony, ve které se hraje víc natěsno, roste boj o play-off. Vnímáte to?
"Určitě ano. Po 50 zápasech se to vždycky láme a jde se do finiše. Všechny týmy mají necelou třicítku do konce. Není to jednoduché. My máme ne snad úplně výhodu, ale čeká nás víc startů doma, zatím jsme častěji nastupovali venku. Musíme vyhrávat. Zatím jsme na pozicích pro play-off, musíme to udržet."
Vy jste nedávno jako 22. Čech v historii dosáhl na 500. bod v NHL. Jak velký je to pro vás milník? Ohlédne se člověk zpátky?
"Určitě. Proběhlo mi hlavou, že když jsem před deseti lety začínal, vůbec jsem na to nepomyslel. Byl jsem rád, že jsem v NHL, chtěl jsem se tu udržet, vyhrávat zápasy. To platí pořád, ale pětistovka potěší. Doufám, že ještě nějaká stovečka padne."

Za pár měsíců vám bude 31 let, což není ještě tolik, abyste se mohl považovat za bůhvíjakého veterána. Není však čím dál složitější se udržet na špici v silné konkurenci skvělých mladíků?
"Je to těžší. Do NHL v posledních pár letech chodí hodně mladí, je to víc o rychlosti, než bývávalo. Není to jednoduché. Ale musíte se s tím vyrovnat, makat především na bruslení, na rychlosti. V létě i během sezony, abych se udržel. Abych byl dál dobrý."
Vy jste kvůli zranění přišel o zářijový World Cup, v blízké budoucnosti se však bude rozhodovat o další vrcholné reprezentační akci - olympiádě v Pchjongčchangu 2018. Byl byste pro, aby se jí mohli znovu zúčastnit hokejisté NHL?
"Já se tomu moc nevěnuju, ale olympiáda je samozřejmě skvělá věc. Byl jsem už na dvou, mám na to strašně dobré vzpomínky. I když jsme nepřivezli domů medaile, je to výborná zkušenost. Ale jestli nás pustí, nebo ne, to je věc NHL. Rád bych si tam zahrál, ale respektuju rozhodnutí ligy."