Přihlašte se přes svůj účet u NHL:
  • Odeslat
  • Nebo
  • Přihlašte se přes Google
 

Jágr před olympiádou: Nejsem takový hráč jako kdysi, ale očekávání jsou stejná

Pondělí 10.02.2014 / 10:00 / NHL.com/cz - Olympiáda v Soči 2014

Autor Michael Langr - korespondent nhl.com

Podělte se s přáteli


Jágr před olympiádou: Nejsem takový hráč jako kdysi, ale očekávání jsou stejná
Jágr před olympiádou: Nejsem takový hráč jako kdysi, ale očekávání jsou stejná

V pátek pomohl pěkným rozehráním gólové akce k výhře New Jersey Devils nad Edmonton Oilers, v sobotu pak odehrál na ledě Washington Capitals poslední zápas NHL v předolympijském programu a v neděli už se vydal do momentálně nejsledovanějšího města světa - do Soči. Jaromir Jagr se po šesti letech znovu pouští na náročnou cestu do Evropy, kde bude reprezentovat Česko na největším hokejovém turnaji. Od Nagana 1998 je to už jeho pátá olympijská účast.

"Unavený ani snad nebudu, ale sezení v letadle je trochu problém kvůli zádům. Ztuhnou a pak je velká šance, že si člověk natáhne nějaký sval. Nestalo by se mi to poprvé, hned když jsem přiletěl sem do New Jersey, tak přesně tohle jsem zažil na prvním tréninku, v prvních deseti minutách. Je to stejné pro všechny, pro starší hráče je to ovšem ještě o něco těžší. Mladí kluci nepotřebují tolik regenerace po tak dlouhém letu," řekl Jágr před odletem z New Yorku pro NHL.com/cz.

Čeští fanoušci mají stále v paměti jeho gól po individuální akci do sítě USA ve čtvrtfinále olympiády 1998, odkud pak národní tým přivezl senzační zlato. Podobný úspěch se mu od té doby zopakovat nepodařilo: v Salt Lake City 2002 vypadlo Česko ve čtvrtfinále stejně jako ve Vancouveru 2010, v obou případech navíc nedalo v klíčovém zápase ani gól. V Turíně 2006 pak i přes úvodní potíže nakonec vybojovalo bronz.

Od té doby však uplynulo osm let. Česká reprezentace se obměnila, z tehdejší zlaté generace přelomu století už většina hráčů skončila. Jágr, jenž v Soči oslaví 42. narozeniny, je jejím jediným členem, který figuruje v současném výběru. "Doufám, že rozumní lidé chápou, že mi není třicet let. Už jen to, že jedu, je vlastně úspěch. Coubertinovo heslo 'zúčastnit se' je u mě správném místě," smál se veterán.

"Já už nejsem stejný hráč jako kdysi, jenomže očekávání lidí jsou stejná. O to je to horší. Nemůžu být na takové úrovni jako před deseti nebo patnácti lety, ale očekávání jsou možná větší než předtím. Hlavně doma v Česku," připomněl.

V New Jersey však hraje v dobré pohodě, možná nejlépe od návratu do NHL v roce 2011. Stal se lídrem týmu, v historických statistikách přeskakuje jednu legendu za druhou. V 59 zápasech této sezony nastřílel 17 gólů a nasbíral 49 bodů, v plus/minus hodnocení má úctyhodných +21 bodů.

"Teď jsem tu třetí sezonu a cítím se mnohem líp než první rok ve Philadelphii. Člověk potřebuje nějakou dobu, aby si přivykl. Trénuju stejná cvičení, zažil jsem stejných zápasů," vysvětloval Jágr, proč jeho výkony s přibývajícím věkem neklesají, ale naopak spíš rostou.

Aby je přenesl i na olympijský led, bude se v následujících dnech muset rychle vypořádat s devítihodinovým časovým posunem a adaptovat svůj herní styl na velké evropské kluziště. S tím má Jágr bohaté zkušenosti, při výluce v sezoně 2004-05 a v letech 2008 až 2011 působil v ruském Avangardu Omsk.

"Na malém ledě nemůžete nahodit jednu rychlost a jet celou dobu. Tady se musí rychlosti měnit - někdy je potřeba stát, jindy hrabat. Na velkém hřišti rozdíl mezi rychlostmi není tak veliký," popsal Jágr hlavní rozdíl ve hře. "Důležitější tu taky bude hra obránců. Kvůli rozehrávce a přechodu od obrany do útoku. Pokud dají jednu špatnou přihrávku, dostat puk zpátky vezme třicet vteřin a je tam velká ztráta enegie. Na velkém prostoru je to o sehranosti, o přihrávce. Někdy je lepší si najet zpátky, počkat si a rozjet akci znovu, než to jen nastřelit do pásma, protože pak už člověk nedostane puk nazpátek."

V otázce rychlé souhry se spoluhráči v reprezentaci by neměl mít až takový problém. Rozehrávku bude přijímat od konstruktivního zadáka Marka Židlického, s nímž hraje v New Jersey a zná ho z Kladna i z národního mužstva. S dalším klubovým spoluhráčem Patrikem Eliášem sice nebude začínat v lajně, ale možná se s ním sejde na přesilovce.

V útočné trojce by pak měl mít po boku Romana Červenku, s nímž působil v Omsku i v národním týmu, a centra Tomáše Plekance z Montreal Canadiens, se kterým si náramně rozuměl v kladenském dresu při poslední výluce NHL. "To je samozřejmě výhoda, protože jsme na sebe zvyklí. Víme, co můžeme jeden od druhého očekávat. Ty zažité věci věci, co jsme zvyklí dělat na velkém hřišti, by se měly co nejrychleji objevit," věřil Jágr.

"Ale sestava se může měnit, je to ošidné. Turnaj není moc dlouhý, někomu se na začátku nemusí dařit, může mu trvat déle, než se do toho dostane. Pro trenéra je tohle těžké. Pokud do toho nezasáhne, tak mu všichni vyčtou, že nic neudělal, když se nedařilo. Ale někomu třeba trvá o něco déle se aklimatizovat, nebo si přivyknout."