Přihlašte se přes svůj účet u NHL:
  • Odeslat
  • Nebo
  • Přihlašte se přes Google
 

68: Finále po 21 letech, a zase proti Chicagu. Jeho kapitán Toews si jako malý na Jágra hrál

Středa 12.06.2013 / 17:17 / NHL.com/cz - Články

Autor Corey Masisak a Michael Langr - NHL.com

Podělte se s přáteli


68: Finále po 21 letech, a zase proti Chicagu. Jeho kapitán Toews si jako malý na Jágra hrál
68: Finále po 21 letech, a zase proti Chicagu. Jeho kapitán Toews si jako malý na Jágra hrál

V den, kdy Jaromír Jágr obešel čtyři hráče Chicago Blackhawks a vstřelil ve staré pittsburské hale Civic Arena nejpamátnější gól své kariéry, chybělo Georgi a Sandy Saadovým pět měsíců a jeden den do narození potomka.

Brandon Saad vyrostl v městečku Gibsonia, půl hodiny cesty na sever od Pittsburghu, odkud sledoval tým Penguins. Teď mu je 20 let a jako nováček v týmu Chicago Blackhawks bude čelit Jágrovi a Boston Bruins ve finále Stanley Cupu 2013 (1. zápas se hraje v Chicagu ve středu večer - čtvrtek 2:00 SEČ).

Pro českého veterána jde o první finále Poháru od roku 1992, kdy s Pittsburghem i díky zmiňovanému kouzelnému gólu smetl právě Chicago 4:0 na zápasy.

"Bylo to hodně dávno, ale byla to pro nás strašně důležitá série. A pro mě strašně důležité play off, protože jsme vyhráli," prohlásil Jágr.

"Pamatuju si skoro na všecko. První zápas jsme prohrávali v polovině 1:4 a myslel jsem si, že nemáme šanci. (Chicago) hrálo skvělý hokej, výborně forčekovalo a my jsme udělali hodně chyb. Pak jsme najednou pět minut před koncem prohrávali už jen o o gól, mně se podařilo pěkným způsobem skórovat a pát vteřin před sirénou Mario (Lemieux) vystřelil výhru. Byl to první zápas série, ale myslím, že byl pro nás klíčový."

Jágr byl tehdy ještě pořád mladík, který létal po ledě se svou originální "dekou" vlající za rameny ve chvílích, kdy objížděl jednoho beka za druhým jako kužely. Gólem v prvním zápase, kdy vypíchl přihrávku, obešel čtyři hráče včetně Františka Kučery a překonal Eda Belfoura, vyrovnal na 4:4 a nakopl Penguins na cestě za druhým Stanley Cupem v řadě.

V play off 1992 se Jágr definitivně zařadil mezi superhvězdy NHL. Končil ho s 11 góly (3. mezi hráči Pittsburghu) a 24 body (4.) v 19 zápasech.

I o rok později byli Pens velkými favority, ale ve druhém kole je šokovali New York Islanders. V roce 1996 se málem dostali do finále, avšak tehdy je vyřadila Florida Panthers. Jágrova kariéra se posouvala k výšinám a česká hvězda sbírala jedno individuální ocenění za druhým i výhry v bodování. Návrat do finále Stanley Cupu už se však nepodařil - až do letoška.

"V prvním roce, kdy jsem vyhrál Pohár, mi bylo osmnáct a neuměl jsem moc anglicky," vzpomínal Jágr. "Bylo to poprvé, kdy jsem byl na deset měsíců pryč z domova. Stýskalo se mi. Ale vyhrávali jsme pořád a pořád dokola a pak jsme měli Stanley Cup. Když jste mladí, nenapadne vás, jak je to těžké. I když jste ve skvělém týmu, není zaručené, že se do finále dostanete. Musí se vám vyhnout zranění a vaši nejlepší hokejisté musí hrát v top formě po celé dva měsíce."

Ani po přestupu do Washington Capitals a později New York Rangers se Jágr k největší hokejové trofeji nepřiblížil. A nedošlo k tomu ani po návratu z KHL, kdy se s celkem Philadelphia Flyers dostal do druhého kola, ale nepřešel přes pozdější finalisty New Jersey Devils.

Na velký týmový úspěch to nevypadalo ani letos u Dallas Stars. Jenže trejd těsně před uzávěrkou přestupů poslal zkušeného barda do Bostonu, který patřil k největším favoritům Východní konference a v play off to také potvrdil.

"Abych řekl pravdu, byl jsem v šoku. Myslel jsem, že zůstanu v Dallasu. Od managementu to bylo rozhodnutí 'last minute', myslím, že spousta týmů ani nevěděla, že jsem k mání. Ten den ráno se se mnou nejdřív setkali šéfové Dallasu a pak jsem mluvil s klukama v Bostonu. Řekli mi, že mě vymění, a že je to na mě," popisoval legendární útočník.

"Když jsem se bavil s (manažery) Bostonu, zeptal jsem se jich snad třikrát: Jste si jistí, že mě chcete? A odpověděli: Jo! A tak jsem tady... Potřeboval jsem si prostě být jistý. Nechtěl jsem jít někam, kde by o mě moc nestáli. Nechci hrát někde, kde jsem nepotřebný. To bych radši nehrál vůbec."

O tom, že Jágr stále hrát umí, však není sporu. Ve 45 zápasech základní části nasbíral 16 gólů a 35 bodů. V Bostonu našel po pár přesunech místo ve druhé formaci vedle Patrice Bergerona a Brada Marchanda, a i když v play off nedává góly, je velmi platným hráčem. Rozjíždí útoky, dokáže zpomalit hru a rozdat puk do jízdy ve středním pásmu. A udržet ho v útočné třetině stále dovede jako málokdo.

Svou osobností jde příkladem pro o generaci mladší hráče. Vždyť idolem býval i pro některé své nynější soupeře. Saad ho obdivoval jako kluk v dresu Penguins. Kapitán Blackhawks Jonathan Toews si na něj hrál na letních hokejových táborech pro děti. "Tak to mu musíte říct, aby trochu zpomalil, jestli si chce hrát na mě. Na můj vkus je moc rychlý," reagoval se smíchem český forvard.

Jágr byl mentorem i pro Michala Rozsívala, jenž je jen o sedm let mladší. "Býval dominantním hráčem. A později se svým přístupem k práci byl schopný udržet na velmi dobré úrovni, na úrovni NHL," popisoval zadák Chicaga, jenž se s číslem 68 potkal v Pittsburghu i v New Yorku. "Už není tak rychlý, ale pořád má tu svou hrozně dlouhou hůl. Stále je to silný chlap a má ohromný přehled. Umí tvořit hru a vepředu je nebezpečný. A taky má dobrou střelu. Pořád je to skvělý hokejista," dodal český obránce.

"Určitě je to velký hráč. Má ohromnou techniku a talent, ale myslím, že hlavní je jeho tvrdá práce," doplnil Saad.

I když je Jágrovi už 41 let, nechal si znovu narůst o něco delší vlasy - snad aby přivolal auru dávných časů, kdy po vstupu do NHL triumfoval v play off ve dvou letech po sobě. I šediny, které prosvítaly jeho vousem během prvních kol play off, nabarvil před finále nahnědo. "V době, kdy jsem měl dlouhé vlasy, jsem nebyl jediný. Tak to nosilo hodně kluků. Teď je styl jiný, ale to se vrátí. Všechno se jednou vrátí. Za deset let uvidíte hodně kluků s takovými vlasy," prorokoval.

Jak vidno, Jágr neztrácí smysl pro humor ani při zřejmě posledním finále Stanley Cupu v kariéře. "Mám takovou povahu. Americká média mě tak dobře neznají, ale novináři v Česku dobře vědí, že mám rád legraci a pořád vtipkuju. Vím, že v jednačtyřiceti to není lehké, ale v tomhle věk nehraje roli. Dokud hokej milujete a máte chuť každý den dřít víc než ostatní, můžete pořád hrát."