Michael Langr

Už je to 15 let. Češi vzpomínají na Nagano

Pátek 22.02.2013 / 16:14 / NHL.com/cs - Michael Langr

Autor Michael Langr - korespondent nhl.com

Podělte se s přáteli


Už je to 15 let. Češi vzpomínají na Nagano
Už je to 15 let. Češi vzpomínají na Nagano

Nagano. Při vyslovení jména japonského města, v němž se v roce 1998 konaly zimní olympijské hry, se dodnes fanouškům v Česku tají dech. Je symbolem, po němž se jmenují hospody (například ta naproti pivovaru v pražském Smíchově), bowlingové kluby (jako třeba ten v Ostravě) a po kterém hudební skupiny nazývají svá alba (kapela U-Prag).

Ani se nechce věřit, že už to bylo tak dávno. Že v pátek 22. února uplynulo od památného finále české reprezentace proti Rusku přesně 15 let. Tehdy se pod horami ostrova Honšú zrodil největší úspěch v dějinách českého sportu. "Turnaj století", na němž se poprvé v historii představily i hvězdy z NHL, ovládli Češi, kteří ve čtvrtfinále vyřadili tehdy velmi silné Američany, v semifinále ještě silnější Kanaďany a ve finále si pak poradili s ruskou sbornou.

Hokejový král Wayne Gretzky a s ním další legendy Steve Yzerman, Joe Sakic, Brendan Shanahan, Ray Bourque nebo Patrick Roy zůstaly bez medaile. Finové, které vedl stále aktivní Teemu Selanne, brali bronz. Rusové s hvězdami jako Pavel Bure, Sergei Fedorov nebo Alexei Yashin nakonec nedali ve finále ani gól a odvezli si stříbro.

Zlato bylo souzeno mužům okolo "boha" jménem Dominik Hašek, jenž předvedl pravděpodobně nejlepší výkon brankáře v dějinách hokejových turnajů. Ve čtvrtfinále dostal jediný gól od USA, kteří si jen v první třetině vypracovali šancí na pět gólů. V semifinále držel dlouho na uzdě kanadské střelce a nakonec nepustil jediný nájezd. A ve finále už nekapituloval ani jednou.

Tehdejší české zlato bylo světovou senzací. Podle prognóz kanadského tisku měla být ve finále Kanada s USA, podobně jako o dva roky dříve na Světovém poháru. "Už to není jen naše hra," přiznal po semifinálové porážce v nájezdech Marc Crawford, tehdejší kouč vyslanců kolébky hokeje. A obrázek plačícího Gretzkého na střídačce nelze zapomenout. "Jsem strašně, strašně zklamaný," hlesl "The Great One" po semifinálovém zápase.

Celá země byla tehdy na nohou, tolik lidí v ulicích nevidělo Česko od sametové revoluce v roce 1989. "Jsme rádi, že nám lidi doma fandí. Aspoň si mohli s chutí otevřít pivo, když jsme vyhráli," poznamenal s úsměvem Hašek. Ten se spoluhráči přiletěl se zlatými medailemi do Česka a v pondělí tady oslavil úžasný triumf u tehdejšího prezidenta Václava Havla i se stovkou tisíc fanoušků na Staroměstském náměstí v Praze.

Vítěze uctila i NHL. Po návratu do ligy čekalo hokejisty v jejich týmech vřelé přivítání, pamětní ceremoniály, oficiální i neoficiální akce od klubů i spoluhráčů. A kredit českého hokeje rostl, brána do NHL byla pro hráče s českým pasem otevřená dokořán a pozvánka neminula ani kouče Ivana Hlinku, jenž v letech 2000-2001 vedl Pittsburgh Penguins.

Reprezentanti "se lvíčkem na prsou" sice vyhráli zlato už na světovém šampionátu IIHF ve Vídni 1996, ale až Nagano byl opravdový start nejúspěšnější éry v historii českého hokeje. Ta zahrnuje ještě čtyři tituly mistrů světa IIHF v následujících sedmi letech a také přes 150 krajanů v NHL včetně těch nejúspěšnějších - Dominika Haška, Jaromíra Jágra, Milana Hejduka, Martina Straky, Roberta Reichla, Martina Ručinského, Roberta Langa či Romana Hamrlíka, kteří v Naganu byli, i těch, kteří tam z různých důvodů být nemohli (Patrik Eliáš, Petr Nedvěd, Vinny Prospal, František Kaberle, Roman Turek).

Dnes je český hokej v trochu jiné kondici. Nemá tolik hvězd a stále ještě trochu žije z velkých jmen zlaté éry. Ostatně Jágr, Hejduk nebo Hamrlík stále hrají NHL a čtyřicátníci Straka, Ručinský či Patera stále válí v extralize. Největšími velmocemi, mezi něž tehdy patřilo právě Česko, jsou dnes znovu Kanada s Ruskem, potažmo Švédsko a USA. "Nové Nagano" se pravděpodobně hned tak konat nebude.

Není však zase tak zle. Národní tým je stále schopný sbírat medaile z velkých turnajů, v NHL je spektrum kvalitních hráčů od starší (Eliáš, Jágr, Hejduk) přes střední (Radim Vrbata, Martin Erat, Tomáš Plekanec...) až po mladší generaci (Jakub Voráček). A u brány už čeká ta nejmladší plná velkých talentů jako je Petr Mrázek, Tomáš Hertl nebo Dmitrij Jaškin.

Ti poslední zmiňovaní pamatují olympiádu před 15 lety jen v útržcích, v době turnaje století jim bylo sotva šest let.

Třeba si však jednou vybojují své vlastní triumfy, které se dostanou do příběhů podobně jako Nagano 1998.

FINÁLE STANLEY СУПУ
vs.
  Blackhawks vyhráli sérii 4:2