Přihlašte se přes svůj účet u NHL:
  • Odeslat
  • Nebo
  • Přihlašte se přes Google
 
Michael Langr

Mogul z Chabarovsku před dvaceti lety dobyl NHL. Jeho 76 gólů od té doby nikdo nepřekonal

Středa 19.12.2012 / 15:52 / NHL.com/cs - Michael Langr

Autor Tal Pinchevsky a Michael Langr - NHL.com

Podělte se s přáteli


Mogul z Chabarovsku před dvaceti lety dobyl NHL. Jeho 76 gólů od té doby nikdo nepřekonal
Mogul z Chabarovsku před dvaceti lety dobyl NHL. Jeho 76 gólů od té doby nikdo nepřekonal

Je tomu dvacet let, co v NHL řádili od té doby nepřekonaní kanonýři z evropské hokejové školy. V ročníku 1992-93 nastříleli Teemu Selanne a Alexander Mogilny úchvatných 76 gólů - pátý nejvyšší počet vstřelených branek za jednu sezonu v historii. Absolutní rekord sice drží Wayne Gretzky, který v sezoně 1981-82 dal 92 gólů, ovšem od roku 1993 se k vysokému číslu finsko-ruské dvojice nikdo ani nepřiblížil - vzdáleně snad jen Mario Lemieux v sezoně 1995-96 (69 gólů) a Alex Ovechkin v ročníku 2008-09 (65).

Zatímco Selänne v dresu tehdejších Winnipeg Jets prožíval úchvatnou nováčkovskou sezonu a zmiňovaný počet branek nasázel při plném počtu 84 odehraných duelů, Mogilny vstupoval v klubu Buffalo Sabres už do svého čtvrtého roku a zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že by zrovna tenhle měl být průlomový. Zejména poté, když se hned ve druhém utkání sezony zranil a vynechal tři týdny, což ho nakonec stálo sedm zápasů.

Jenomže ruský rychlík s bleskovou střelou zápěstím se vrátil v podobně velkém stylu, v jakém nový ročník zahájil - v prvním duelu sezony proti Quebec Nordiques dal hattrick, hned po návratu na led pak vstřelil dva góly celku Toronto Maple Leafs. A ďábelská kanonáda pokračovala, až se zastavila na zmiňovaném čísle 76.

Mogilny přišel do Buffala jako emigrant ze Sovětského svazu v roce 1989 a přes svůj ohromný talent i zkušenosti s velkým hokejem z reprezentace se v Americe zprvu protloukal těžce. V první sezoně dal 15 branek, ve druhé 30 a v další 39. Tehdy už začal těžit ze spolupráce s hvězdným centrem Patem LaFontainem, kterého si generální manažer Gerry Meehan pořídil od New York Islanders mimo jiné právě proto, aby výtečným nahrávačem a tvůrcem hry pozvedl Mogilného schopnosti koncového hráče.

"Islanders chtěli za LaFontaina zrovna Alexe. Ale právě kvůli němu jsme si Pata chtěli pořídit," vyprávěl Meehan. Z Buffala tak nakonec musel ve velkém trejdu šesti hráčů odejít mladík Pierre Turgeon.

Tah s LaFontainem byl geniální. Mazák z amerického středozápadu a mladík z dálného východu k sobě zapadli jako dvě strany zipu. Jejich spolupráci navíc v roce 1992 posílil další skvělý útočník Dave Andreychuk.

V sezoně 1991-92 ještě novou lajnu přibrzdilo zranění, od podzimu se však na ledě děly velké věci. "Mogilny byl básník protiútoků, rychlost byla jeho synonymem. Než přišel LaFontaine, neměli jsme hráče, který by doplnil Alexovu ohromnou rychlost a techniku," doplnil Meehan.

"Způsob, jakým Alex dával góly, byl úžasný," popisoval Bob Sweeney, jenž tehdy zraněného Mogilného nahradil v první lajně, ale po jeho návratu mu znovu přenechal místo. "Měl strašně rychlé zápěstí. Uměl přehodit puk z bekhendu na forhend a okamžitě ho poslat pod víko. Myslím, že gólmani věděli, kam puk poletí, ale prostě ho nestihli chytit. Někdy mi jich bylo až líto."

"To byla střela! Říkal jsem mu: Alexi, ty máš sakra dobrou ránu, tak začni pálit," vzpomínal Pat LaFontaine. "Pověděl jsem mu: Dej mi ve středním pásmu puk. Pak jen použij svou rychlost a já tě najdu."

Trenér John Muckler dokázal využít Mogilného střelecké schopnosti i při přesilovkách. Skvělý útočník Dale Hawerchuk se na jeho pokyn přesunul na modrou a tahle sestava pro početní výhody se zařadila k nejobávanější speciální jednotce v NHL. Nezastavitelný Rus dal během sezony v přesilovkách 27 branek i přesto, že v její polovině vyměnilo vedení Andreychuka do Toronta.

"Klíčem k naší přesilovce byla improvizace. Když máte na ledě tolik talentu pohromadě, stačí nechat pracovat instinkt. Netrvalo mi dlouho, než jsem pochopil, jak dostat puk na Mogilného nebo LaFontaina," vyprávěl Hawerchuk. "Pamatuju si, jak jsme jednou hráli v Hartfordu, který koučoval Pierre McGuire. Dali jsme tehdy pět nebo šest přesilovkových gólů a druhý den byl vyhozený. Po letech mi to připomněl, řekl mi: Tehdy jste mě, kluci, připravili o místo."

Ke konci základní části Mogilny trochu zpomalil - v sedmi zápasech dal jen dva góly, díky čemuž tehdy skončil v tabulce střelců nastejno se Selännem. V play off ovšem pomohl šesti góly vyřadit ve čtyřech zápasech Boston Bruins. Účast ve většině utkání druhého kola mu však (stejně jako LaFontainovi) znemožnilo zranění a cesta Sabres tak skončila na pozdějších vítězích Stanley Cupu - Montreal Canadiens. Expres z Chabarovsku však ze sezony odcházel z hodně zdviženou hlavou.

Mogilny svůj status rád dával najevo, v duchu svého jména si žil jako Velký Mogul. "Byl superstar a chtěl život opravdové superstar," připomněl Ken Martin, zaměstnanec NHL, jenž tehdy pracoval v tiskovém oddělení Sabres. "V době, kdy si lidé v Buffalu nedopřávali tak luxusní bydlení, si nechal postavit neskutečný barák za půl milionu dolarů. Koupil si Rolls Royce. Prostě sladký život hvězdy se vším všudy."

Od té doby však už Mogilny tak parádní sezonu nikdy neměl. Ročník 1992-93 končil se 127 body, v dalším roce spadla jeho produkce o celých 48 bodů na 79 - na to mělo klíčový vliv vleklé zranění LaFontaina, jenž v základní části 1993-94 odehrál jen 16 zápasů. V roce 1995 pak vedení Buffala vyměnilo Mogilného k Vancouver Canucks, kde v prvním roce nasbíral 107 bodů (podruhé a naposledy překonal stovku), ale pak šla jeho čísla téměř stabilně dolů na 45, 45 a 36 bodů.

Ruského kanonýra soupeři chytali do pasti středního pásma, obránci ho pečlivě střežili, už nikdy k sobě neměl tak dobrého nahrávače a navíc ho srážela zranění. Přesto i během angažmá v Torontu a v New Jersey Devils, u nichž v roce 2000 získal Stanley Cup a o šest let později ukončil kariéru, patřil k útočníkům první velikosti.

To Pat LaFontaine dopadl hůř. Poté, co před dvaceti lety uzavřel svou nejslavnější sezonu se ziskem 148 bodů, už nikdy neodehrál celý rok. Zranění a otřesy mozku limitovaly amerického špílmachra leckdy jen na pár utkání v ročníku. A ve 33 letech nakonec vedly i ke konci kariéry, na který došlo u New York Rangers v roce 1998.