Přihlašte se přes svůj účet u NHL:
  • Odeslat
  • Nebo
  • Přihlašte se přes Google
 
Mistrovství světa IIHF v ledním hokeji 2012

Češi na šampionátu hledají tvář i duši. Chybí chemie, osobnosti a chuť se rvát

Autor Michael Langr - korespondent nhl.com

Podělte se s přáteli


Češi na šampionátu hledají tvář i duši. Chybí chemie, osobnosti a chuť se rvát
Čeští hokejisté zatím na mistrovství světa IIHF svými výkony příliš nepřesvědčili

Podle soupisky to není špatný tým. Má ve svém středu spoustu vynikajících hokejistů, především útok oplývá uznávanými hráči, kteří už v NHL dohromady nastříleli přes tisíc gólů. Jsou v něm mladí dravci jako David Krejci či Michael Frolik, hvězdy střední generace jako Tomas Plekanec, Milan Michalek nebo Ales Hemsky, i veteráni Petr Nedved a Petr Tenkrat, kteří letos zářili v extralize.

Přesto však letošní reprezentace na mistrovství světa IIHF ve Švédsku zatím marně hledá tvář i duši. Tvář v podobě projevu na ledě. A duši v podobě vnitřní soudržnosti, chemie, energie, která by z ní sálala na první pohled.

Po prvních třech zápasech na turnaji ve Stockholmu mají Češi pět bodů za výhru 2:0 s Dánskem a vítězství 4:3 po nájezdech proti Norsku. Se Švédy mezitím reprezentanti padli 1:4. To přece není tak špatná bilance, řekne si jeden.

Nejde ovšem ani tak o výsledky, ostatně o postupu do čtvrtfinále snad nepochybují ani programoví pesimisté. Jde o nasazení, sladění, chuť, obětavost, souhru, o všechno, co vytváří obraz hry národního mužstva. A ten zatím rozhodně neskýtá optimistický výhled pro nejdůležitější část šampionátu. Tedy pro čtvrtfinále, v němž Češi velmi pravděpodobně nastoupí proti jednomu ze silné dvojice Švédsko, Rusko.

Právě v souboji proti domácím Švédům, týmu se čtrnácti hráči z NHL, byl nejlépe vidět rozdíl mezi dvěma reprezentacemi světových velmocí. V bruslení, v nasazení, v systému, v souhře, v důrazu... V tom všem český tým Švédové předčili. Od začátku až do konce.

Čeští aktéři ovšem jako kdyby to nevnímali. "Myslím si, že jsme sehráli velmi dobré utkání, že na tak silný tým, jako jsou Švédové v domácím prostředí, byl počet střel rovnocenný," říkal trenér Alois Hadamczik po zápase, v němž soupeř jeho svěřence pustil sotva do tří čtyř větších šancí a jediný gól jim dovolil dát jen díky chybě brankáře Viktora Fastha, který rozehrál puk přímo na hůl Jakuba Petružálka.

"Zase tak špatně jsme nehráli, snad jsme si to štěstí nechali na jiný zápas," komentoval český výkon proti Švédsku centr David Krejčí. "Není důvod k panice. Jako mančaft si věříme, jen to musíme potvrdit na ledě," přidal se mazák Petr Nedvěd.

Až teprve "pád do Nory", neboli málem dokonaný malér s Nory, probudil v reprezentantech potřebnou sebereflexi. Po hrozící blamáži v napínavém duelu, který skončil remízou 3:3 a nakonec vítězstvím po nájezdech, si uvědomili, že pokud se něco nezmění, nemuselo by to nakonec dobře dopadnout.

"Je to křeč a zápas s Norskem to jen potvrdil," zhodnotil nejvýstižněji ze všech kapitán Tomáš Plekanec. "Musíme hned začít něco dělat, něco na co, jsme byli zvyklí. Přitom v kabině problém není, ale máme nějaký blok. Jsme o krok vzadu za vším," uvědomil si.

Podle útočníka Montreal Canadiens není problém v nedostatku motivace, jak to u některých hráčů může vypadat. "V kabině všichni chtějí, tam není co říct. Jenže pak vlezeme na led a přeskakuje nám to hokejky, neděláme věci, které chceme. Není to vůbec kompaktní. Bek přemýšlí nad nějakou nahrávkou a útočník přemýšlí zase nad jinou nahrávkou. Přitom v Brně (na dubnových Českých hokejových hrách) to fungovalo, takže to není o tom, že to neumíme. Spíš nejsme schopní to dělat a dostáváme se do hrozné křeče," popisoval Plekanec. "Ale turnaj bude ještě dlouhý. Když kluci vyhráli v Německu, tak to taky mělo nějaký vývoj, takže zatím není potřeba panikařit."

Na zmiňovaném mistrovství v roce 2010 v Mannheimu a Kolíně nad Rýnem sice Češi také začali katastrofálně: ve druhém utkání podlehli Norsku a ve čtvrtém Švýcarsku. Pak se však odrazili k triumfální jízdě, která skončila až nečekanou zlatou tečkou po vítězném finále s hvězdami nabitým Ruskem.

Jenže hledat paralelu mezi Německem 2010 a Švédskem a Finskem 2012 zatím není proč. Letošní tým tehdejší soubor ničím nepřipomíná. Není v něm brankářský fantom Tomas Vokoun v životní formě. Není v něm nejrespektovanější muž českého hokeje Jaromir Jagr, jenž projevem po norském průšvihu zmobilizoval spoluhráče k velkému restartu. Není v něm ani tahoun Tomáš Rolinek, díky úžasnému přístupu lídr s velkým respektem všech i přesto, že nikdy neodehrál jediný duel v NHL. Mužstvo vedené příkladem těchto dvou odlišných typů tehdy pochopilo, že ničím jiným než rvavostí, bojovností, pečlivou defenzivou a výkony na hranici sebeobětování se na šampionátu neprosadí.

Taková odhodlanost zatím z letošního výběru cítit není. Plekanec je pro funkci kapitána dobrou volbou, žádný jiný hokejista z tohoto celku neoplývá podobnou kombinací respektu, inteligence, pracovitosti a hokejových kvalit. Při vší úctě k němu však jen těžko může mít v kabině autoritu jako Jágr a hrát v partě plné velkých individualit podobnou roli jako Rolinek v "mannheimském" mužstvu bez výraznějších hvězd.

Norské varování snad české reprezentaci dobře poslouží. Teď se tým střetne s Lotyšskem a Itálií. A to je dvojsečné: Hadamczikovi svěřenci sice mají dobrou šanci nabrat body i vyladit herní projev. Ale pokud to bude na ledě až příliš jednoduché, můžou opět spadnout do klamného zdání, že budou soupeře porážet jen hokejovým uměním.